Morsmordre

Pět

Nemesea - It's Over

---
Věnováno Anet0103. Možná už na Wattpadu nečteš tolik jako dřív, no jestli si vzpomeneš, když jsme byly v prváku - byla jsi to ty, kdo mi doporučil mou stále nejoblíbenější HP ff - a právě to také byl jeden z milníků, díky nímž teď píšu vlastní příběh z tohoto světa.
---

„Drazí studenti. Vítám vás na počátku nového školního roku." Albus Brumbál stojící za středem učitelského stolu v čele Velké síně se ujal slova. Prváci už byli rozřazení do kolejí a Ron netrpělivě cvakal nožem sevřeným v ruce o nebelvírský stůl.

„Nemůžeš toho už konečně nechat?" strčila do něj loktem nešetrně Ginny. Hermiona se pousmála. Jako vždy ji předběhla.

„Když já už mám hlad," zaskučel Ronald.

„Takže Umbridgeová už tu vážně není," vydechl Neville vedle Hermiony spokojeně a zamrkal směrem k havraspárskému stolu. Z dopisů Hermiona věděla, že přes léto Neville vypomáhal Lenčinu otci s jeho kouzelnickým časopisem a s Lenkou se díky tomu z nich stali dobří přátelé.

„Vždyť to psali v Denním věštci," protočil Harry očima.

„Ne, tam jen psali, že už není vrchní vyšetřovatelka. O propuštění ze školy tam nebylo ani slovo," zasáhla Hermiona v Nevillův prospěch, za což od něj sklidila děkovný úsměv. Než mu však měla šanci byť i jen náznakem odpovědět, zasáhl ji znovu. Ten nepříjemný pocit, to tušení, že je něco špatně – nebo v nejbližší době bude. Hrudník se jí nepříjemně sevřel, bezděčně si kolem sebe omotala ruce.

„Hermiono, co se děje?" Byla to Ginny, kdo si jako první všiml, že něco není v pořádku. Hermiona však neodpověděla, jen sklouzla pohledem z Ginnyiny tváře daleko za ni, až k poslednímu nejvzdálenějšímu ze stolů.

Zíral jejich směrem, a to vskutku nepokrytě. Hermiona nedokázala odhadnout, zda je cílem jeho pohledu Harry, Ron, ona sama či všichni dohromady. Přesto to nemohlo věstit nic dobrého. Vždyť sotva přijeli do Bradavic. Copak už mu stihli zastoupit cestu?

„Malfoy," zavrčel Harry nenávistně, otočiv se po dráze Hermioniných očí. „O co mu zase jde?"

„To nevím," pustil Ron nůž a taky se zadíval na zmijozelský stůl. „Ale stálo by za to mu ukázat, že na nás šanci nemá. Vždyť kolik Smrtijedů jsme loni porazili?"

„Ani jednoho," vstoupil do jejich výměny názorů Neville. Hermiona cítila, jak se jí stáhly vnitřnosti.

„Byli to bystrozorové," dodala Ginny s pohledem upřeným na svého bratra. Harryho tvář potemněla.

„Dost. Co se stalo, stalo se, nemluvme o tom," zasáhla Hermiona, až příliš rázně na to, aby si vyžádala překvapené a tázavé pohledy. Zavrtěla hlavou.

„Ty sis ostříhala vlasy?" vyjekl Ron, možná až příliš nahlas. Tak nahlas, že i několik okolosedících se otočilo jejich směrem.

„Toho sis tedy všimnul vskutku brzy," neodpustila si Hermiona uštěpačnou poznámku. „A teď radši jez, než to tady vystydne," dodala. Jako na povel jejích slov se na stole objevily pokrmy z kuchyně skřítků. Nehledě na skutečnost, že propásli celý Brumbálův proslov, všichni se bez dalšího pobízení pustili do jídla.

***

„Kam pořád tak upřeně zíráš?" Ne, Blaise si prostě nemohl nevšimnout skutečnosti, že Draco není tak úplně ve své kůži. Na rozdíl od Pansy. Ta se naopak tvářila, že všechno, a všichni, jsou v tom nejlepším pořádku.