Morsmordre

Čtyřicet šest

Skid Row - Wasted Time

---
Věnováno AmaziliaColibry13. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Harryho podivná a neznámá kletba Hermionu nemohla nechat spát. Celé dny trávila v knihovně prohlížením svazků o kletbách, které nepatřily do jejího okruhu zájmu, poněvadž kdyby tam ono kouzlo se nechalo zařadit, dívka si byla jistá, že by si jej pamatovala; nejednou samu sebe přistihla stát se zamyšlením před oddělením s omezeným přístupem. Vlastně jí to připomínalo čas okolo Vánoc v prvním ročníku, kdy s Harrym a Ronaldem věnovali každý volný moment hledání informací o Nicolasi Flamelovi. I tehdy věřili tomu, že jej nemohli tak dlouhý čas najít kvůli tomu, že nehledali právě v oddělení s omezeným přístupem. Něco jí našeptávalo, že pokud se někde v knihovně zmínka o Harryho kletbě nachází, bude to právě v jedné ze zakázaných knih.

Ovšemže tu byla ještě ta druhá možnost. Jenže učitelé studenty plně zapřáhli do učení a dávali jim tolik domácích úkolů, že Hermiona byla ráda, když si s Dracem dokázali najít chvíli pro sebe. Nechtěla je okrádat o společný čas vyptáváním se na kletbu, u které si nakonec ani nebyla jistá, zda si její znění zapamatovala správně. Kromě toho už i Křiklanův famfrpálový večírek klepal na dveře. Tím neodbytněji Cormack, jehož pozvání Hermiona v úmyslu naštvat Ronalda přijala, dívku pronásledoval.

A tak nebelvírské prefektce nezbývalo než vydat se na onu famfrpálovou slávu Cormackovi po boku, aniž by ji provázela slova toho jediného, s nímž by se na večírek dokázala těšit. Cormack do ní jen neustále hučel Hermiono tohle a Hermiono támhleto a můžu ti říkat Mio, viď, což oslovovaná jen ignorovala, jak ji dusil počet studentů, který se na Křiklanův večírek dostavil. Profesor neustále opakoval, jak jej nesmírně těší, že famfrpálová sezóna byla opět zahájená, Zmijozelským třásl rukou a gratuloval k vítězství, Mrzimorským držel palce k poslednímu zápasu, Nebelvírské poplácával po rameni, že i když se nezadařilo, byla to výborná hra, a Havraspárských se vyptával na taktiku, s jakou chtějí dosáhnout jen těch nejvyšších výsledků. Písek v přesýpacích hodinách na profesorově stole v rohu místnosti vesele padal z jedné baňky do druhé, jak převládala pozitivní nálada. Třebaže Hermiona se vpravdě nebavila. Tím spíš, jak se ji zrovna Cormack pokoušel rozesmát jedním ze svých vtipů, které však pro svůj smích nedokázal ani zřetelně říct. Dívce se tak nesmírně ulevilo, když se jí po boku zjevila záchrana v podobě Nevilla.

„Něco k pití?" přerušil Cormackův záchvat smíchu a natáhl mezi něj a Hermionu ruku, v níž třímal tác se skleničkami.

„Rád, děkuji," popadl jednu Cormack a dřív, než si Hermiona stačila vzít tu svou, do sebe její obsah obrátil a přivlastnil si novou.

„Cormacku, slyšel jsem, že tě tu profesor Křiklan hledá," sdělil náhradnímu brankáři Neville s kamennou tváří.

„Snad tedy dáma odpustí, když se na okamžik vzdálím," pokynul Cormack Hermioně skleničkou. „Pak si tě zase najdu," dodal a neodpustil si při těch slovech mrknutí. Hermiona se otřásla a hned, sotva se jim vzdálil z doslechu, obrátila se na Nevilla.

„Děkuji za záchranu," vystrouhala na tváři úsměv. „Už jsem myslela, že z toho pitomce zešílím," přiznala.

„No, vypadalas, že zachránit potřebuješ," přikývl Neville. „Vlastně jsem ti chtěl ale taky poděkovat. Harry říkal, že prý jsi trvala na tom, aby pozval Lenku a ne Levanduli," pokynul hlavou k plavovlasé dívce v rozevlátých růžových šatech stojící v hloučku Havraspárských, kterým něco zaníceně vysvětlovala a u toho divoce rozhazovala rukama.