Morsmordre

Devět

Bad Omens - Careful What You Wish For

---
Věnováno sarhemanna. Protože mezi Dramione je tahle autorka jméno. Přiznávám se, že jsem od ní dosud nic nečetla c úmyslu vyhnout se bezděčné shodě v zápletkách - no po dopsání Morsmorde to jednoznačně hodlám napravit!
---

„Jako - Co jsem komu udělala? Za co mě mučí?" Zoufalství z Hermionina hlasu doslova odkapávalo. Už to bylo několik dní, přesto se s onou skutečností Hermiona stále odmítala smířit. Ginny zvedla hlavu a zadívala se za ve dveřích mizejícím téměř sněhobílým závojem Lenky Láskorádové. Nedalo by se říct, že po událostech na Ministerstvu a loňském roce celkově by se ze tří dívek staly nejlepší přítelkyně - to, co se stalo, je i přesto nicméně stmelilo. Třebaže ne vždy si měly co říct, podvědomě vyhledávaly svou přítomnost a spoustu věcí spolu řešily. Tentokrát se však Hermiona rozhodla počkat, až Lenka odejde. Moc dobře si totiž uvědomovala, že by na ni plavovlasá Havraspárka naléhala, aby mu dala šanci, že přeci nemusí být takový, jakým se jeví.

„Cože?" Ginny nechápala, o čem její přítelkyně mluví. Ani nemohla.

Hermiona si povzdechla. „Trochu jsme se tu zdrželi s Nevillem při hledání té knížky, co potřeboval," začala a Ginny přikývla, s tou situacích byla obeznámena, „měli jsme tu hodinu Obranu. Se Snapem." Ginny zaúpěla.

„A? Školní trest? Nebo-"

„Školní trest taky, v podstatě na největší jména mezi Smrtijedy, ale to není to nejhorší," přerušila ji Hermiona a povzdechla si.

„No, Ron říkal něco o celoročním projektu ve dvojicích a on je s Harrym, takže," nedořekla Ginny. Hermiona si však nemohla nevšimnout, jak vyhýbavě Ginny mluví a ani se jí není s to dívat do očí.

„Přesně tak. Snape mě dal do dvojice s Malfoyem," pokusila se Hermiona zachytit kamarádčin pohled. Neúspěšně. „Takže-"

„A co teď budeš dělat?" Ginnyina otázka padla na úrodnou půdu. Přesně to totiž Hermiona chtěla říct, než ji Ginny přerušila. Že ani v nejmenším netuší, co by vlastně měla teď dělat.

Než však stihla odpovědět či si byť i jen pomyslet cokoli dalšího, kolem stolu dívek někdo prošel. Někdo, u nějž Hermiona vskutku netoužila, aby slyšel cokoli z jejích slov. Přesto byl ten nápad tak náhlý, že se nedokázala zastavit, když vyskočila na nohy a popadla ho za loket, jen aby vzápětí rukou opět ucukla, jak si uvědomila, co že to právě udělala.

„Grangerová," pronesl.

„Zabini," oplatila mu Hermiona stejnou mincí, „určitě si nechceš nechat protéct mezi prsty možnost pracovat na projektu na Obranu s Malfoyem. A tu já ti teď nabízím," založila si vzdorně ruce na bílé košili. Zabini se ovšem jen zle zašklebil.

„Máš vůbec v té hlavě něco, mudlovská šmejdko? A ty abys pracovala s Pansy? Už tě vidím. Navíc, Snape měnění dvojic jasně zakázal. Tak radši drž hubu a užij si prince. Tohle je totiž to jediné, co ho s takovou špínou, jako jsi ty, donutí... No, vůbec se na ni i jen podívat," zašklebil se a zmizel mezi regály dřív, než se Hermiona měla šanci zmoct i na jedno jediné slovo. A to se nestávalo příliš často.

Ginny tu krátkou výměnu vět sledovala s rukama překříženýma na hrudníku, navzdory svému postoji však s otevřenou pusou. Stejně jako jejich nejbližší okolí. Aby Nebelvírka oslovila Zmijozela? A zrovna Grangerová Zabiniho? Neslýchané!

„Takže co teď hodláš dělat?" zopakovala Ginny svou otázku, když si brunetka sedla zpět ke stolu.

„Nevím," vzdychla Hermiona zoufale a složila tvář do dlaní. „Asi mi nezbývá než spolupracovat. Pokud se vzepřu, Snape mě nenechá dodělat ročník," dělala, co mohla, aby zadržela slzy deroucí se jí do očí.