Morsmordre

Padesát jedna

Warbell - Inner Fears

---
Věnováno Pantofle38. Protože bez čtenářů by nebyl auror.
---

Oddělení s omezeným přístupem. Vzhledem k rozlehlosti celé bradavické knihovny zabíralo jen zanedbatelné množství polic. Ty však byly tak napěchované svazky, že ani po chybějící knize v řadě nezůstalo místo. V mladších ročnících tento prostor vzbuzoval bázeň, v prvácích strach, mezi staršími studenty zpravidla nechuť a vztek. Až na Zmijozelské, pochopitelně. Ti byli ochotní udělat cokoli, aby jim byl jakýkoli profesor ochotný podepsat výpůjčku některé ze zakázaných knih.

Hermiona si tlustý svazek vázaný v černé kůži, který svým obsahem nikoho nenechával na pochybách, že právě on je naprosto výstavním kouskem toho, co oddělení s omezeným přístupem skrývá, donesla ke svému stolu v zapadlé uličce skrývající knihy o pohřebních rituálech. Ta velká černá kniha ji děsila, to si ani v nejmenším před sebou nehodlala zapírat. Když však prsty zlehka přejela po kožené vazbě, stejně tak si přiznala, že v ní ta kniha přesto probouzí hlad. Hlad po nových vědomostech a informacích, které se náhle, doslova na dosah ruky, měnily v proměnné, jejichž znalost mohla být životně důležitá. Ne nadarmo uvažoval na začátku prvního ročníku moudrý klobouk nad tím, že by si Hermiona a havraspárská kolej byli navzájem více než velkým přínosem.

Když Hermionu ten den odchytil Draco na přeplněné chodbě s tím, že jim oběma profesor Snape kvůli projektu na Obranu proti černé magii podepsal výpůjčku této knihy pro pokročilé, myslela si, že je to jen hloupý vtip. Celé dopoledne však onen podpis pozorovala, a když si vzpomněla na svůj rozhovor s Dracem a Snapem na ošetřovně, došla k názoru, že si tu knihu přeci jen půjčí. Jednak jim s tím projektem doopravdy pomůže. Druhou stránku onoho rozhodnutí podporoval fakt, že tím, že si Hermiona tu knihu přečte, Snape hodlal něčeho dosáhnout - to jí bylo jasné. Dost možná ve prospěch Draca. Oni oba přeci měli znamení, no ne?

A tak do sebe nebelvírská čarodějka v rychlosti naházela oběd a na zbytek dvouhodinové pauzy se zašila v knihovně. Vlastně dost vážně uvažovala i o tom, že by nešla na Dějiny čar a kouzel, dnešní odpolední hodinu, a zůstala by u knihy, jak se ty z omezeného oddělení nesměly vynášet ven. Nechat profesora Binse vyučovat odpoledne, kdy se studentům s plnými žaludky klížily oči i bez jeho jednotvárného mumlání, byla ostatně vskutku vražedná kombinace.

S vědomím, že má ještě celou hodinu a půl na rozmyšlenou, zda se odpoledního vyučování zúčastní, či nikoli, pomalu knihu otevřela. Už z prvních stránek sálala tak silná a temnotou nasáklá moc, až Hermioně zavlály vlasy kolem hlavy a nejbližší světlo zablikalo, než se opět ustálilo. Pergamen, který si dívka nachystala na poznámky, odletěl pryč, ona sama se musela zachytit stolu, aby ji příval síly i s židlí neshodil na zem. Sotva však popadla dech, zahleděla se do textu na stránkách. Runy, jimiž byla kniha napsaná, se jí zamihotaly před očima. Byla na to však připravená, od Draca a Snapea věděla, na co se má soustředit. Rozostřené symboly se začaly transformovat v písmena.

Než však stihla Hermiona přečíst byť i jen první větu, její soustředění roztrhl skřípot odsouvané židle. Ozýval se až příliš blízko, než aby mu nevěnovala pozornost. Ne, tohle byla židle u jejího stolu. Hermiona prudce zvedla hlavu a odhodila si z očí vlasy, které jí tím pohybem napadaly do tváře. Vetřelec vystrouhal nepříliš povedený úsměv, skoro jako by to pro jeho mimické svaly byl cizí pohyb, a přisunul k ní její prázdný pergamen po stole.