Morsmordre

Šedesát sedm

Caliban - This Oath

---
Věnováno Juliuska7. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Kdyby nebelvírské prefektce někdo věnoval pozornost, musel by si všimnout, že od chvíle, kdy vystoupala po schodech do sedmého podlaží, začaly se v jejím chování objevovat nápadné prvky, možná dokonce až podezřelé. Gesta jako ohlédnutí se přes rameno možná nebyla v Bradavicích nijak neobvyklá; avšak dívat se za sebe každých pět kroků, to už by pozornost vzbudilo. Třikrát přešla před zdí ukrývající komnatu Nejvyšší potřeby, z kamenných kvádrů stěnu tvořících se vyrýsovaly dveře. Hermiona se naposledy rozhlédla po chodbě, aby se ujistila, že ji doopravdy nikdo nesleduje, stiskla kliku a vešla dovnitř - jen aby se vzápětí div že nepřerazila.

A přitom to byl jen Dracův ke dveřím odhozený svetr, do nějž se jí zamotaly nohy. Hermiona pečlivě zavřela dveře a pak už se zadívala dovnitř.

Komnata Nejvyšší potřeby na sebe vzala háv ne nepodobný kouzelnické aréně, v níž se před rokem scházela Brumbálova armáda; přesto však byla jiná. Místnost byla podstatně menší, jak tentokrát sloužila jen dvěma bradavickým studentům, chybělo i zrcadlo s fotkami, z nějž udělali jakousi svatyni za mrzimorského účastníka Poháru tří kouzelníků, Cedrica Diggoryho. Místo toho však mohla spatřit očouzenou zeď, jak se komnata nestihla ještě plně vzpamatovat z toho, jak se jí posledně kletba Letifer vymkla z rukou.

Uprostřed místnosti se otáčel Draco Malfoy, jak sesílal různá destruktivní kouzla na kruh figurín, jenž se kolem něj uzavíral a zužoval. Hermiona si při pohledu na něj skousla ret; Draco si jí ještě nevšimnul. Mohla si tak dopřát chvíli pohledu na jeho tvář staženou soustředěním, k níž se potem přilepilo několik až příliš dlouhých pramenů platinových vlasů; rukávy košile, jež se mu lepila k hrudníku, měl vyhrnuté až k loktům, Znamení zla na jeho kůži se zdálo být tak příliš černé. Hermiona si složila ruce na hrudníku a zády se opřela o dveře za sebou. Vypadal tak... přirozeně. Už ten moment Hermiona věděla, že jí tento pohled zůstane v paměti. Plavovlasý chlapec zborcený potem se soustředěným výrazem, zaťatými zuby a viditelnými šlachami na krku, vlnícími se svaly na pažích - a černým Znamením zla. Bylo jeho součástí, neoddělitelnou, a tak samozřejmou. Jak mohl někdy být bez něj? Hermiona v zamyšlení vztáhla ruku ke krku a špičkami prstů zlehka polaskala své vlastní Znamení. Draco byl Smrtijed a to byl nezpochybnitelný fakt. A Hermiona jej milovala se vším všudy. Včetně toho Znamení.

V zamyšlení si ani nevšimla, že Draco její přítomnost nejenže postřehnul, ale dokonce sejmul z figurín kouzlo, takže na něj přestaly útočit, a přešel k Hermioně, zastavil se na dva kroky od ní. Hlasitě a prudce oddechoval, přesto mu koutek vylétl v křivém úsměvu.

„Připravená? Na další lekci?" zeptal se a zazubil se.

„Vskutku," přestala i Hermiona ovládat svou tvář a široce se zakřenila, načež před sebe natáhla hůlku, jako by Draca vyzývala na souboj. Chlapec před sebe natáhnul ruku, Hermiona vložila svou dlaň do té jeho a nechala se dovést do míst, kde ještě před okamžikem stál Draco a útočil. Cílová figurína už stála na svém místě. Hermiona si sama přetáhla svetr přes hlavu, v komnatě Nejvyšší potřeby bylo tepleji než ve zbytku hradu, odběhla, aby jej odhodila stranou, a vrátila se na své místo. Otřela si lepkavé dlaně do látky své sukně a napřáhla před sebe hůlku, míříc hrotem na kruh na prsou figuríny.

„Nezapomeň na vedlejší účinek kletby," začal Draco tiše, Hermiona až příliš jasně vnímala jeho blízkost, jak jí přecházel za zády. „Když zasáhneš neživý cíl, způsobí explozi. A to chceme," zastavil se a odmlčením dal dívce najevo, že může začít. Hermiona se zhluboka nadechla, na okamžik zavřela oči. Pak pohlédla na figurínu a mávla hůlkou. Nic se nestalo.