Morsmordre

Dvacet šest

Motionless In White - Another Life

---
Věnováno BeatrisieRosseau. Protože MIW. ^^
---

Dvě hodiny. Tolik zbývalo do odjezdu expresu do Londýna. Draco se jen pouhou náhodou dokázal vymanit Pansy a Blaisovi. Možná sám sebe přesvědčil, že první pokus s živou duší si nechá až po Vánocích. Přesto však, čím víc se okamžik odjezdu blížil, tím se to zdálo být neodkladnějším.

„Neboj se, maličká," pohladil Draco holubičku prstem po hlavičce, „nic to nebude. Uvidíš. Slibuji ti to," zašeptal, sklonil se a položil holubičku na dřevěnou podlahu skříně. Zavřel dveře.

„Harmonia nectere pasus," zašeptal. Otevřel rozplývavou skříň. Prázdno. Do Dracovy mysli se začala vkrádat tichá naděje. Že by se to snad tentokrát doopravdy podařilo?

Znovu zavřel dveře. „Harmonia nectere pasus." Zkontrolovat vnitřek se jal s takovým zanícením, že staré kovové panty málem sílu jeho trhnutí nevydržely.

Jenže zkroucené tělo holubičky dávalo neomylně najevo, že pták je mrtvý.

Dracova tvář se stáhla v náhlém poryvu lítosti a sebenenávisti. Vždyť ta holubička za nic nemohla. On ji zabil, a přitom byla tak nevinná...

Tak nevinná. Než odjede, musí stihnout udělat ještě jednu věc.

***

„Jsem tak blbá, pitomá, hloupá," rozhazovala Hermiona rukama, jak pochodovala chodbou u zapomenutého ztraceného schodiště ve sklepení. „Copak jsem mohla být až takhle naivní? A co jsem si vůbec myslela?" uchechtla se sama sobě. „Že přijde? Dvě hodiny před odjezdem? Sem, za mnou? Vždyť ani neví, že tady jsem! Proč tady vůbec čekám? Abych se s ním mohla rozloučit? Proč? Pche! Hloupá, blbá, naivní," mlela si sama pro sebe.

Odmítala si to přiznat, ale Hermiona vážně chtěla, aby si na ni Draco Malfoy ještě před prázdninami vzpomněl. Za ty čtyři měsíce se toho mezi nimi přeci odehrálo tolik! Ta tam se zdála být nevraživost a nenávist, vždyť spolu strávili vcelku slušné množství tak krásných chvilek. Až příliš krásných, než aby to byla pravda.

Hermiona prudce zavrtěla hlavou, jako by jí to snad mohlo pomoci vyhnat si z hlavy nechtěné myšlenky. Konečky vlasů jí dopadaly na klíční kosti, když kolem sebe omotala paže, jak se jí do tenké bílé košile zakousl chlad. Co si vůbec myslela, jít do sklepení jen v košili a sukni, třebaže s vysokými podkolenkami? Vždyť takovouhle zimu v Bradavicích už hodně dlouho nezažili!

Jedna její část toužila, doslova prahla po tom, aby za ní Draco přišel, aby se s ní rozloučit chtěl, byť šlo jen o hloupých pár dní. Jenže i pouhý týden a půl je dostatek času na to, aby se stalo - no, vlastně cokoli.

Navíc tu byla ještě ta opačná stránka věci. Buďto si slíbí, že se po prázdninách znovu uvidí. Anebo se jen rozloučí. Což by mohlo být až bolestně definitivní. Vůbec nic už by nezáleželo na skutečnosti, že se po Vánocích uvidí tak jako tak, že spolu budou muset i nadále pracovat na projektu na Obranu proti černé magii. Už by to nebylo stejné jako dřív. O což Hermiona ani v nejmenším nestála.

A tak rozhodnutí padlo. Odmítala riskovat tu možnost, že Draco přes prázdniny to, co mezi nimi bylo, nechá prostě a jednoduše zmizet - co mezi nimi vlastně bylo? - třebaže si byla moc dobře vědoma možnosti, že i bez rozloučení to pro něj může být zkrátka a jednoduše konec. Proč to komplikovat osobním setkáním?