Morsmordre

Dvacet jedna

Bullet For My Valentine - Venom

---
Věnováno magstp. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Uhranut hloubkou jejích očí, rozešel se směrem k dívkám. Oba mlčeli, dívajíce se na sebe, ticho chodby narušovala jen Ginny svými vzlyky.

„Neptám se," promluvil konečně Draco. Hermiona jen cítila, jak jí mají tendenci cuknout navzdory situaci koutky, však svou tvář včas ovládla. Nebo v to alespoň doufala.

„Ani se neptej," zavrtěla hlavou a tím pohybem schovala již nezadržitelný úsměv za kaskádou vlasů, aby tím získala potřebné vteřiny na jeho opětovné stažení.

„Ginny?" zkusila Hermiona, zda její kamarádka vnímá, nebo se ve svém žalu ztratila natolik, aby nevěděla, nevnímala, co se kolem ní děje.

Draca to zarazilo. Nemohl vědět, co Weasleyovou tak setnulo, ale copak mu Hermiona nemůže věnovat alespoň pár slov? Pár vteřin? Vždyť ta holka je naprosto mimo, nebude nic kolem sebe vnímat. Draco navíc ani neměl nejmenší tušení, zda Weasleyová o nich něco neví.

Rozešel se pryč, náhle tak naštvaný, že nic nevyšlo podle jeho plánu. Od poslední návštěvy Prasinek tolik nocí proseděl na tom pitomém schodišti, doufav, že se Hermiona objeví, odhodlaný ji přesvědčit, že to, co řekl v knihkupectví, myslel smrtelně vážně. Jenže ani jednou nepřišla. Po každém zklamání ho levé zápěstí bolelo víc a víc. A teď, když se konečně vidí, ona se věnuje zhroucené Weasleyové.

Stihl však udělat sotva pouhých pár kroků, když ticho chodby proťal Hermionin hlas.

„Draco, počkej, já... Mohl bys mi pomoct dostat Ginny do naší věže?" zaklonila Hermiona hlavu ve snaze pohlédnout mu do tváře, žmoulajíc si nervózně ret. Ta žádost ho zarazila a překvapila, ne že ne. Stačil mu na Hermionu však pouhý jediný pohled, aby pochopil, že za jejími slovy se skrývá něco mnohem víc. Rozhlédl se, aby se ujistil, že je chodba stále prázdná, a přidřepl si před dívky, snaže se zachytit Hermionin pohled.

„Nebude trochu nápadné, když zrovna já budu pomáhat dvěma Nebelvírkám? A nejen tak ledajakým, navíc zrovna vám?" nadzvedl obočí, do hlasu mu pronikly stíny ironie.

Hermiona však jen zavrtěla hlavou a vytáhla zpoza vzlykající dívky hůlku. „Confundus by mělo stačit." Draco přikývl, s tím souhlasil. Vždyť sám tu kletbu seslal hned první školní den na Hermionu, aby šla s ním do sklepení, třebaže ona sama si to dost možná vůbec neuvědomovala. Neměl však ani v nejmenším potřebu jí to připomínat, rovnou se postavil - a vyzvedl si Ginny do náruče. Protože co by pro Hermionu neudělal.

„Nebylo by lepší vzít ji spíš mezi sebe?" posbírala se ze země i Hermiona, v jedné ruce knihy, ve druhé hůlku. Draco opět jen povytáhl obočí.

„A kouzlit budeš jak?" zeptal se. Hermiona se ani nemusela zamýšlet, aby uznala, že má pravdu. A tak chodbou vyrazili tři lidé, které by spolu nikdo nečekal. Zmijozel nesoucí Nebelvírku s Nebelvírkou kryjící jim záda.

Skutečností, že to byla vlastně jen jedna hodina jednoho ročníku - proč na vyučování nebyla Ginny Hermiona nevěděla, ačkoli tušila - co odpadla, nikoho za celou cestu k nebelvírské věži nepotkali. Což nicméně neznamenalo, že by si nesourodé trojice nevšímaly ani portréty.

„Ale, ale. Kohopak to tu vidím? Toho kluka nepustím, ani kdyby nakrásně znal heslo," našpulila Buclatá dáma nespokojeně pusu a založila si ruce na mocném hrudníku.