Morsmordre

Sedmdesát sedm

Gojira - Stranded

---
Věnováno KikaP007. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Třebaže ve škole panovala atmosféra plná smutku, hustá a temná, našlo se velké množství studentů, obzvláště těch ze starších ročníků, jimž zasvitla naděje. V minulosti už byly ročníkové zkoušky zrušené i z mnohem menších důvodů, než jakým byla smrt ředitele školy. Například tehdy, před čtyřmi lety, když byla znovu otevřená Tajemná komnata.

Z rozhodnutí zastupující ředitelky, profesorky McGonagallové, se tak ovšem nestalo, a i přes černé vlajky rozvěšené po celém hradě studenti konali nejen zkoušky závěrečné, aby se dostali do dalších ročníků, ale i NKÚ a OVCE.

Hermionin předpoklad se ukázal zcela přesný. Ginny při svých zkouškách náležité kouzelnické úrovně ani jednou nezaváhala, a když z Velké síně vyšel Adam, i on si nesl jeden z nejlepších výsledků. Společně přemýšleli, že by na oslavu tohoto drobného vítězství nad školou a vším, co se dělo, zašli ke Třem košťatům na máslový ležák, z toho však sešlo. Nebyla nálada. Společně se tak všichni tři jen objali a tím to končilo.

Nebelvírská prefektka byla samozřejmě i při svých zkouškách nejlepší z celého ročníku. Třebaže jí na paty šlapal onen neznámý student z Kruvalu, který se v době zkoušek nacházel v Londýně, a proto je skládal v Bradavicích. Hermiona se s ním neměla šanci nijak potkat, jak si ho na těch pár dní, než zkoušky udělal, vzali pod svá ochranná křídla Zmijozelští v čele s Blaisem Zabinim, na něž nyní už žádnou vazbu neměla. Jen jednou se míjeli na chodbě, věnoval jí dosti dlouhý pohled svých bouřkově šedých očí zastírajících modř oblohy. Smrtijedi zvládli Dracovu podobu kvůli složení zkoušek přeměnit vskutku bravurně. Své levé zápěstí přesto ani jednou neukázal.

Pro posunutí hraniční úrovně zvládli zkoušky všichni, dokonce i Ronald, který se na učení ani nepodíval. Zbývalo už jen pár dní než všichni pojednou domů.

Nato, že už byl konec roku, byly chodby i nádvoří až podivně prázdné. Hermiona se zrovna loudala po viaduktu, zastavila se, opřela se o lokty o ochoz a zahleděla se do dálky. Tak ji o pár vteřin později našel Harry. Nic neřekl, jen si stoupnul vedle ní, kopíruje její pózu. Hermiona si jej byla také vědoma, ale i ona mlčela. Až po chvíli Harry promluvil.

„Potřeboval bych s tebou něco probrat," nadhodil do ticha. To zaujalo dívčinu pozornost. Podívala se na Harryho a naklonila hlavu ke straně. „Tady ne," zavrtěl Harry vyhýbavě hlavou a odlepil se od ochozu. Hermionu to chování překvapilo, ale jen ho následovala, uznala, že lepší bude mlčet. Vešli do hradu a portrétovými zkratkami proklouzli do sedmého patra. Až když si Hermiona uvědomila, že míří na Astronomickou věž, to místo, kde se vše semlelo, pocítila obavy. Přesto nic neřekla.

Nahoře na věži stál Ronald. Bez Levandule.

„Takže," začal Harry pomalu, skoro jako by náhle nevěděl, co chce vlastně říci.

„Když jsem tu byl naposledy, tak se to stalo," začal najednou zjevně něco úplně jiného, než měl původně v plánu. „Stál jsem támhle. Brumbál mě znehybnil kouzlem. Nemohl jsem nic dělat. Nikdo o mně nevěděl, jen Snape se na mě jednou podíval. Těch Smrtijedů bylo asi šest. A Malfoy byl s nimi. Oháněl se tím, že mu Voldemort věří. Ale on Brumbála nezabil. Byl to Snape. To on je princ dvojí krve," vyplivnul znechuceně. Hermiona se otřásla. Stačilo jí, že se jí ty vzpomínky vracely ve snech, nemusela je slyšet převyprávět ještě od Harryho. V jeho vyprávění však byla jedna mezera. O ní se ani jednou nezmínil. To poslední kouzlo také vyslala ona. Jestliže o Harrym Snape věděl, mohl Harryho pokřivené vzpomínky mít na svědomí on? Ale proč by to dělal? Třebaže si však kladla tuto otázku, rozhodně profesorovi za jeho zákrok byla vděčná.