Morsmordre

Sedmdesát

Mister Misery - The Blood Waltz

---
Věnováno všem čtenářům. Krásné Vánoce!
---

„Acies solismus!" vykřikla Hermiona a z hrotu její napřažené hůlky rozzářivšího se karmínovým světlem se odpoutal temně rudý paprsek. Nemilosrdně proťal vzduch a rozbil se o hrudník svého cíle - cvičné figuríny - jen aby ji celou obalil. Jako ve zpomaleném záběru mohla dívka sledovat, jak se bílé jádro zářící skoro až krkavě rudou zformovalo v několik čepelí, jež se do figuríny hladově zakously. Přeběhnul jí mráz po zádech při představě, že by ta kletba mohla udeřit do živého člověka z masa a kostí. Jako lusknutím prstů světlo zmizelo. Ještě pár vteřin se figurína zdála být jako každou jinou v komnatě Nejvyšší potřeby, v níž se nacházeli, stačilo však mrknutí oka a gravitace naplno projevila svou sílu. Řezy byly perfektně hladké. Jednotlivé kusy po sobě sjely a zhroutily se k zemi v hromadu, z níž opatrně, skoro až váhavě začalo stoupat pár stružek dýmu. Až pak si Hermiona otřela zpocené ruce. Tušila destruktivní magii, tohle však nikoli.

Dívka se otočila na patě a trochu nejistým a vrávoravým krokem se rozešla k Draco Malfoyovi sedícímu na zemi, zády se opíral o zeď, jednu nohu měl nataženou před sebou, na druhou pokrčenou v koleni si položil paži. Jeho výraz v sobě měl něco tak temného, až Hermioně opět vyrazil na čele pot, Dracovy oči však nejenže svítily - ony doslova jiskřily. Hermiona pár stop před ním klesla na kolena, až pak se posadila na paty a urovnala si sukni, spíš ji rozprostřela kolem sebe.

„Draco," začala pomalu váhavě, než si však v hlavě stačila sesumírovat, co vlastně chce říct, natož aby to zformulovala ve slova, chlapec se zmijozelskou kravatou promluvil sám.

„Byla jsi úžasná," prohlásil tónem nepřipouštějícím žádné námitky a zářivě se usmál. „Zvládnout to kouzlo takhle a napoprvé, kde kdo by se od tebe mohl učit," z jeho hlasu zaznívala taková hrdost, až se dívka zarděla; vzápětí však zatřepala hlavou, pořád ještě cítila zbytky černé magie, které jí kolovaly v krvi. Magie tak opojné, až zastiňovala racionální uvažování, a přesto tak nebezpečné, že by se ji i nepříčetný kouzelník měl zdráhat použít.

„Draco," pokusila se Hermiona začít znova a tentokrát už mu nedovolila ji přerušit; naklonila hlavu ke straně a zadívala se do bouřkově šedomodrých panenek. „Proč jsi mě tohle kouzlo naučil?" Nebyla to výtka, jen pouhá zvědavost. „Je to útočná a dosti nebezpečná kletba, to jsem poznala," dodala, aby předešla možnosti, že by se Draco opakoval. Tvrdil jí, že ji jen chce naučit jedno užitečné kouzlo, které by se jí mohlo hodit.

„Jestli se ptáš na tohle, tak jsem ti nelhal," oplatil jí pohled, „vskutku by se ti mohlo hodit. Je vážně užitečné. Chtěl jsem, abys ho uměla - i když nepopírám, že jeho povaha se ti možná úplně nelíbí, je to pro tvou ochranu," vysvětlil a myslel to vážně. „Doufám, že ho nikdy nebudeš muset použít."

„Ale je to útočné kouzlo," namítla Hermiona možná maličko zmateně.

„Slyšela jsi už někdy o tom, že nejlepší obranou je útok?" pozvednul Draco obočí, veškerá možná jízlivost se z jeho slov vytratila ve chvíli, kdy se měkce usmál. Vzápětí však opět zvážněl. „Hermiono, neučím tě kouzla černé magie jen tak pro nic za nic. Jednou může přijít chvíle, kdy budou jediným způsobem, jak se budeš moci bránit. Budou tím jediným, co bude stát mezi tebou a smrtí. Nikdy bych si neodpustil, nedokázal bych žít s tím vědomím, že jsem ti mohl dát tu šanci se bránit a neudělal to," sklonil hlavu a odmlčel se. „A taková chvíle může přijít mnohem dříve, než bychom oba čekali," zamumlal.