Morsmordre

Šedesát čtyři

Within The Ruins - Beautiful Agony

---
Věnováno _amateurwriter__. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---
Kouzlo použité v textu nalezeno zde: http://hplexikon.cz/?tag=smrtici-a-cerna-magie
---

První dny měsíce března s sebou přinesly příslib nových začátků. Draco se ze svých zranění vyléčil přesně tak rychle, jak slíbil, učitele přešla šílená snaha dohánět, co podle svých názorů zameškali vánočními prázdninami, a sníh se zuby nehty přestal držet na hradě a jeho pozemcích. Krutou a mrazivou zimu toho roku připomínaly jen občasné bílé poprašky na stinných místech kolem hradu, okny se do učeben linul rozverný zpěv dovádějících ptáčků radujících se z rozvíjejících se poupat květin ze školních pozemků, jen chodby hradu paprsky probouzejícího se slunce ještě nestačily vyhřát.

Na jedné takové chodbě zrovna seděla Hermiona Grangerová. Její oblíbené opuštěné schodiště bylo zdaleka jedním z posledních míst, kde ještě vzduch těžknul mrazem a schody klouzaly, navíc měla stejně jen jednu volnou hodinu, než se bude muset vrátit na vyučování.

Seděla na lavičce bokem, zády opřená o zeď výklenku za sebou, pokrčené nohy zvednuté na lavičku, přes kolena přehozený svůj hábit, který jí tím padal z jednoho ramene. Třebaže její uvolněná póza nebyla něčím, na co by náhodní studenti z hradu u ní byli zvyklí, dívka byla zabraná do četby knihy, což u nikoho, kdo chodbou náhodou procházel, nevzbuzovalo pražádnou pozornost.

Jenže kniha, jíž Hermiona četla, byla plná černé magie. Znovu a znovu Hermiona pročítala grimoár smrtijedských kleteb, stále v něm pátrala po tom kouzlu, na něž se jí ptal Harry, že ho našel napsané v učebnici lektvarů po Severusi Snapeovi, třebaže sám dosud nevěděl, kdo oním princem dvojí krve je - a pak ji použil na Draca, aniž by mu byly známy její důsledky. Od té chvíle z Křiklanova večírku s Harrym Hermiona mluvila jen jednou. Tehdy ji však ovládal strach z toho, že by Harry mohl pochopit, co mezi ní a Dracem je. Od té doby však měla hodně prostoru o tom přemýšlet. Dokázala by Harrymu nezazlívat, že na Draca obdobnou kletbu použil, koneckonců věděla, jaký postoj vůči sobě ti dva zaujímají. Vždyť ještě ani ne před rokem na tom byla úplně stejně. Co však Harrymu odpustit nedokázala, bylo, že použil kletbu, aniž by věděl, co způsobí. Čekala jen na vhodnou příležitost, kdy spolu budou mluvit opět beze svědků, aby mu to mohla vyčíst.

Sectumsempra nicméně nebyla jediná kletba, která Hermionu ke knize tolik přitahovala. Čím víc se probírala černou magií, jíž byly stránky skrz naskrz prosáklé, tím víc v ní hlodaly pochyby. Moc dobře si pamatovala, že jednou už se je dokonce odvážila svěřit vlastnímu rukopisu na papíře; tomu dopisu pro Melissu, jejž napsala na ošetřovně po záležitosti s rozplývavou skříní, a madam Pomferyová ho v dobrém úmysl odeslala, třebaže Hermionin plán to nebyl.

Možná černá magie není špatná. Je jen jiná. Silnější. Nepochopená. Nedostala na výběr, čarodějky a kouzelníci ji odsoudili dřív, než ji vůbec mohli stačit poznat. A úplně stejně tak to bylo i se Smrtijedy. Ano, sloužili Pánovi zla, byli jeho vojáci, dělali za něj špinavou práci. Možná však ne každý nese své tetování dobrovolně. Kolik jich donutili stát se služebníky Voldemorta? Jistě, někteří z řad Smrtijedů byli skrz naskrz prohnilí a zkažení. Jak hodně z nich se však vzdalo své volby a nechalo se potetovat, aby nemuseli opustit svou rodinu, svou lásku? Přestože i tací na svých rukách měli krev nevinných, byli o tolik horší, když dělali, k čemu je Voldemort nutil pod pohrůžkou ublížení jejich rodině než bystrozorové, kteří Smrtijedy lovili a zavírali do Azkabanu - místa horšího než smrt?