Morsmordre

Třicet šest

Harakiri For The Sky - Viaticum

---
Věnováno aura1116. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Celé jí to až příliš připomínalo to, co se stalo v zimě. Co si Draco Malfoy dovolil udělat v Prasinkách - a co tomu následovalo. A tím Hermiona ani v nejmenším neměla na mysli skutečnost, že se Dean Thomas rozešel s Ginny. Ne, ovládla ji vzpomínkami na to, jak si vytvářela své vlastní iluze chvíle, kdy se opět uvidí s Dracem, všechny možné scénáře, které by mohly následovat po tom, co ji políbil.

Tohle bylo v mnoha ohledech stejné. Až na to, že to bylo vlastně úplně jiné.

Jediné, čím si Hermiona tentokrát byla jistá, byla skutečnost, že si s ním chce promluvit. Slib daný Ginny ji k tomu jen před sebou samou ospravedlňoval.

Jenže teď, když tu s ním stála, v komnatě Nejvyšší potřeby, hned poté, co ji srazil, najednou vedle něj jako by nebyla s to dýchat. Znala jeho tajemství - a to v ní podněcovalo nenávist. Pokud to ovšem nenávist vskutku byla.

Ta otázka z ní vypadla, aniž by se musela zamýšlet nad tím, co vlastně říká. Draco Malfoy jen zůstal stát bez jediného pohybu na místě, ústa údivem lehce pootevřená.

„Cože?" vypadlo z něj nakonec. Hermiona si povzdechla.

„Vánoce, Štědrý den. Nevykrucuj se, oba moc dobře víme, že jsem tě tam viděla. Takže ještě jednou a naposledy: proč jste zaútočili na dům Weasleyových?"

Jistěže Draca napadlo zalhat. No nemohl se k tomu donutit, něco tam bylo, co mu v tom bránilo. A tak vyklopil pravdu: „Protože jsme věděli, že tam bude Potter," přiznal. Hermiona nezabránila dalšímu trhnutí. Tohle byla informace, kterou Smrtijedi neměli mít jak se dozvědět. Jedině od Draca. Kterému to řekla ona sama

„Nakolik je to moje vina?" sebrala odvahu se zeptat. Ač se snažila, aby jí do hlasu nepronikla jediná emoce, přece tam prosákla, ta vina.

„Ty za to nijak nemůžeš," zalhal. „Tu informaci získala jedna z nás." Od tebe.

„Jedna z vás? Ne ty?" zaútočila Hermiona a prudce zvedla hlavu a zabodla se pohledem Dracovi do očí.

„Já ne," zavrtěl Draco hlavou. Tentokrát nelhal. Ani pohled mu nezakolísal.

„Tak proč jsi tam byl?" Její hlas zněl náhle tak rezignovaně. Draco si povzdechl. Ničilo ho vidět, jak o ni s každým dalším slovem přichází. Jestli měl ještě šanci, aby se na něj Hermiona nedívala s opovržením, bude muset vsadit na absolutní upřímnost.

„Blaise a Pansy. Ne, nejsou jedněmi z nás, teda Blaise teď už je, ale tehdy ještě nebyl. Měli nařízeno mě sledovat, i když nevěděli proč. Aby naši měli informace nejen zkreslené mnou. Všimli si, ti dva, že je něco jinak. Pán mě poslal s Bellatrix jen proto, aby se ujistil, že jsem stále loajální," vysvětlil.

Odmítání a chlad z Hermioniných očí nezmizelo, přesto však jako by se v nich něco změnilo.

„Ano, některé kletby jsem ten večer vyslal i já. Oheň ale zapálila Bella," dodal. Na ta slova Hermiona zvedla hlavu.

„A ta smrtící?" zeptala se tiše.

„Bella," zněla odpověď. A Hermiona, třebaže odmítala, tomu vlastně věřila.

Na okamžik zavládlo ticho. „Proč?" přerušila jej Hermiona nakonec.

„Proč co?" zeptal se nechápavě Draco a Hermiona naznačila rozhození rukou, což však kvůli knihám udělat nemohla.