Morsmordre

Dvacet dva

Avenged Sevenfold - So Far Away

---
Věnováno barborastrockova. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

V jedné věci ta odpadnuvší hodina kouzelných formulí Draca přeci jen ujistila. Hermiona Grangerová je pro něj jednou velkou záhadou. Záhadou, kterou hodlal rozlousknout. Protože jinak by se asi zbláznil.

Sledoval její vzdalující se záda, zanechaný v chaosu, jejž v něm rozpoutala.

Ta dívka mu učarovala dávno, dávno předtím. Pamatoval si dokonce i ty časy, připadaly mu tak bolestně dávné, kdy byl jen Malfoy, arogantní malý fracek, který si myslel, že mu jméno Malfoy zajistí v životě úspěch. Jak byl jen tehdy dětinsky uražený, když mu Harry Potter, to malé pitomé mimino, které se umělo sotva šťourat v nose, a přitom dokázalo porazit Pána zla, odmítl jeho nabídku přátelství, jemu, čistokrevnému, Malfoyovi, a místo toho se radši spřáhl se špinavou krví Weasleyových a tou nejhorší čarodějnou špínou vůbec. Mudlovskými šmejdy.

Jenže v nevinné dětské nevědomosti Draco nemohl zůstat celý život, třebaže se jeho matka Narcissa snažila ten okamžik oddálit, seč mohla. Trpěla pro své jediné dítě. Opravdu si to však Draco zasloužil?

Tolik let se opájel svým jménem. Opovrhoval nečistou krví a nade vše stavěl tu čistou. Jenže nesmíšených kouzelnických rodů, alespoň tady v Anglii, bylo tak málo, ať se díval do minulosti, jak daleko chtěl, pořád byla jejich krev smíšená. A nadále se v tom kvůli zachování čistoty pokračovalo. Vidina nesmíšené krve že ospravedlňovala - ano, buďme k sobě upřímní, dokonce incest? Vždyť všichni z čistých rodů spolu byli příbuzní. Bylo to nechutné a zvrácené. A on na to byl tolik let hrdý.

Pamatoval si, jak jí před několika lety z celého svého srdce přál smrt. Ve druhém ročníku, když, jak se později dozvěděl, jeho otec dal do kotlíku Ginny Weasleyové deník Toma Riddla. Vědět to, zadostiučinění by mu poskytla i ta hloupá holka. Ale ne. On přál smrt Hermioně Grangerové.

Až o několik let později uznal, že ta holka je vážně chytrá. Nejen na to, že byla mudlovská šmejdka, ale na poměry celé kouzelnické komunity. Vlastně mu začala připomínat čarodějku. Čarodějku, kterou nikdy nepoznal. Čarodějku, o níž mu vyprávěla jeho matka, když sama vzpomínala na svá studentská léta. Nebelvírská, mudlovská krev. Severus Snape ji miloval. Jenže ona si vybrala Pottera. Lily Evansová.

Říká se, že historie se opakuje. Copak bylo možné, aby totéž teď prožíval on sám? Že ho čeká Severusův osud?

Že mu ta příliš chytrá mudlovská čarodějka není úplně lhostejná si poprvé uvědomil - vážně už to budou dva roky? Ten rok Bradavice hostily Turnaj tří kouzelnických škol. Z těch krásnohůlských holek ztratil hlavu nejeden student, z drsných kruvalských kouzelníků šílely bradavické čarodějky. Jako by to bylo včera, Draco si pamatoval, jak se Pansy zbláznila do Viktora Kruma. Prostě si nemohla vybrat někoho méně známého, a tedy možná i snadno dostupnějšího. Ona prostě musela jít po alfě. Po alfě, která propadla paradoxně právě Hermioně Grangerové.

Hůř si ani vybrat nemohl.

Tehdy to bylo, na Vánočním plese. Viktor pozval Hermionu. Draco šel s Pansy. Přesto však z ní nemohl spustit oči, nejednou za večer ho popadla ta téměř neodolatelná touha jít a nemilosrdně rozmlátit Krumovi ciferník. Když se pak zpovzdálí a nikým neviděn stal svědkem Hermioniny hádky s Weasleym, chtěl pro změnu nechat pocítit bolest jeho. Protože Hermioně ublížil.