Morsmordre

Šedesát

Guano Apes - Close to the Sun

---
Věnováno ejn_exe. Konečně ses dočkala nové kapči. 😁
---

Že akorát začínala další vyučovací hodina, bylo Dracovi úplně ukradené. Tím spíš, že cítil, jak v něm doslova vřela krev. Rázně za sebou zabouchnul dveře ošetřovny a musel se na okamžik zastavit, zatmělo se mu před očima. Ztrácel kontrolu nad vším, co se kolem něj dělo. Ne že by to snad dosud dokázal nějak ovládat. Byl jen loutkou, pěšákem na šachovém poli, nedůležitou postavou ve vyšší hře, ke které mu nikdo nepovažoval za zásadní a podstatné sdělit pravidla.

Černorudý závoj před očima se začal rozhrnovat a dech stálit, Draco se rozešel chodbou, aniž by věnoval jediný pohled komukoli z těch, kdo ho míjel. Jeho kroky však nemířily k učebně kouzelných formulí, kde by jeho cíl byl podle rozvrhu. Ne, on mířil, jednoznačně a nezpochybnitelně, do sklepení.

„Pane Malfoyi, počkejte!" Ten hlas vyřknuvší jeho jméno vytrhnul Draca z nepřítomnosti, trhnutím se zastavil na místě uprostřed kroku, divoce kolem sebe začal otáčet hlavou, aby našel původce oněch slov.

„Echrm, tady, dole," odkašlal si profesor Kratiknot, tvář lehce staženou a s našpulenou pusou, nepůsobil však nijak dotčeně. Pro svou výšku byl na přehlížení od studentů, obzvláště pak těch starších, už zvyklý.

„Pane profesore," vyhrknul Draco překvapeně, vzápětí jeho tvář zkroutilo provinění. „Omlouvám se, já-" Vlastně ani nevěděl, co chce říct. Tím spíš, že právě měl mít s profesorem Kratiknotem hodinu - a přesto zjevně mířil někam jinam, dokonce se s ním přímo míjel.

Profesor Kratiknot jen mávnul rukou. „Profesor Snape si vás vyžádal z mé hodiny. Máte za ním okamžitě přijít," řekl prostě. A tím Dracovi v podstatě vyrazil dech.

„Cože? Ale-" Draco zatřásl hlavou. „Děkuji, pane profesore. Pokud mě profesor Snape propustí před koncem hodiny, určitě se na Kouzelné formule vrátím," přislíbil a sklonil hlavu v děkovném gestu. Pak už na nic nečekal a rozběhnul se do sklepení.

Hlavou mu vířily myšlenky. Co mu asi tak Severus mohl chtít? Jistě, napadala ho celá řada důvodů, všechny se však týkaly jejich věci. Kdyby s ním chtěl mluvit o něčem souvisejícím s Pánem zla, úkoly či tetováním, nezavolal by si jej k sobě z řádné hodiny. Nebo snad ano? Draco tomu odmítal uvěřit, přesto si moc dobře uvědomoval, že navzdory svému přání onu možnost nemůže zavrhnout. Ne, určitě se bude jednat o něco se školou. A to, že si ho k sobě Severus zavolal právě ve chvíli, kdy s ním sám potřeboval mluvit, nebylo ničím víc než náhodou.

Než došel do sklepení, přesvědčil se, a dokonce tomu i doopravdy uvěřil, že skutečně nepůjde o nic hrozného a zásadního. Tím spíš mu však přeběhnul mráz po zádech, když vztáhnul ruku v úmyslu zaklepat na dveře Severusova kabinetu - a ony se samy otevřely dřív, než to stačil udělat. Draco s potlačovanými obavami vešel dovnitř.

„Kde jsi byl tak dlouho?" udeřil na chlapce Severus Snape, sotva za sebou Draco dveře zavřel. „Ne, to je teď jedno. Máš alespoň zdánlivě tušení, co se děje? Co jsi způsobil?" nedal Dracovi prostor zareagovat, místo toho na něj rovnou slovně zaútočil. Naděje, že nepůjde o nic vážného, jíž si Draco cestou sem tak pracně vystavěl, se zhroutila jako domeček z karet, jemuž někdo zlomyslný podtrhnul jednu ze základen spodní řady.

„Dojít sem holt chvíli trvá. Co jsem způsobil?" I přes snahu o zachování tak známé lhostejné masky mu na tvář prosáklo lehké zamračení, když si překřížil ruce na hrudníku. Severus nemohl vidět jeho prsty křečovitě zaťaté v pěsti.