Morsmordre

Sedm

Afi - Miss Murder

---
Věnováno Padfoot1414. Protože HP.
---

„A jsi si tím vskutku jistý?" Pochybovačný šepot se rozléhal sklepním kabinetem, když Severus Snape znechuceně pozvedl obočí. Věděl o tom úkolu. Nicméně splnit ho zrovna takhle, to je přeci nesmysl!

„Naprosto," Draco Malfoy se spokojeně opřel do židle, ruce ve vzdoru nad profesorovým nesouhlasem složené na hrudi. Sám si nebyl jistý, jestli tenhle jeho výmysl má byť i jen stín šance na úspěch. Ale zkusit to musel. O tom neměl pochyb.

„Takže ty doopravdy chceš, abych vás s Grangerovou sesadil a nechal pracovat společně?" Severusovo obočí povylétlo ještě výš, až se začalo ztrácet ve stínu jeho vlasů. „Ale proč zrovna ona?"

„Ten úkol," rozhodil Draco rukama, jako by to bylo jasné, „díky tomu slibu o něm přeci musíš vědět, co mám udělat. Oslabit Pottera, rozeštvat tu jeho partu. Jsou příliš semknutí, zvenčí nemám šanci," pokusil se vysvětlit.

„Tolik možností. Proč zrovna Grangerová?" nechápal Severus. Draco si zmučeně povzdechl.

„Přímo u Pottera by to nemělo žádný smysl. Weasley mě nenávidí, ten by po mně hodil kletbou dřív, než bych vůbec stačil promluvit. Grangerová je moje jediná možnost. Možná mě všichni tři hromadně nenávidí a nebude se mnou mluvit anebo mi naopak bude nadávat, ale alespoň se mě nepokusí zabít," vyložil nejsilnější argument, který dokázal vymyslet. Věděl, že to není nic. Ale ten nejdůležitější a pro něj nejvýznamnější však zůstal nevyřčen. Cítil tu potřebu dostat se do její přítomnosti.

„A proč zrovna takhle?" Nezdálo se, že by Severuse Dracovy argumenty přesvědčily. Světlovlasý kouzelník si povzdechl.

„Protože i kdybych ji, já nevím, přepadl třeba v knihovně nebo tak, zkrátka když by byla sama, nemám žádnou záruku, že mi některou z knih neomlátí o hlavu," zašklebil se. „Jenže když spolu budeme muset pracovat v hodině, nic jiného jí nezbyde. Hrdost jí nedovolí to odmítnout," vysvětlil další z myšlenek svého plánu.

Severus Snape opět nadzvedl obočí. Jako by snad nedělal nic jiného. Alespoň pro tuto chvíli. „Já jsem se snad někdy zmínil o něčem takovém, z čeho by se dalo usoudit, že budu vyžadovat spolupráci vícero studentů pospolu?" zeptal se naoko překvapeně, do hlasu mu však pronikl lehký stín pobavení, jejž nebyl s to zachytit. A Dracovi spadla z tváře jeho maska nadřazené nezaujatosti.

„No... Ne, ale," začal koktat. A to si ještě cestou sem gratuloval, jaký je to vynikající a neprůstřelný plán. Úplně na všechno očividně nemyslel.

„Ty zkrátka potřebuješ mou pomoc," usoudil Severus Snape pobaveně.

„Ne," vyhrkl okamžitě Draco, „já jen... Jo, asi potřebuju," povzdechl si nakonec a rezignovaně sklonil hlavu. Neměl příliš na výběr.

„Dobrá tedy," promnul si Severus dlaně, Dracovi připadalo, jako by profesor vypadal až příliš spokojeně. Ale on jinak nemohl. Pokud by se mu nechtělo sáhnout po kletbě Imperius. Jenže ta představa se mu z nějakého důvodu odmítala líbit.

***

„Kruci, to přece není možné!" vykřikla Hermiona a přichytila si skládanou sukni, která se jí poryvy vzduchu při běhu neustále pokoušela uletět.

„Promiň, já se moc omlouvám," vyhrkl přes hlasité lapání po dechu Neville a jen tak tak se mu podařilo nalézt ztracenou rovnováhu a vyhnout se pádu.