Morsmordre

Dvacet osm

SUM 41 - War

---
Věnováno všem čtenářům.
---

Hermiona dokázala to, co se stalo, co se dozvěděla jen pár chvil před odjezdem, odsunout do pozadí, jen pouhou silou vůle, přesto jí to však stále vyvstávalo před očima. Černý had plazící se z lebky na bledou kůži. Nepotřebovala, aby na ní chlapci poznali, že je něco v tak velkém nepořádku. Bohatě jí stačilo to nervózní očekávání, kdy si jeden nebo druhý všimne toho chladu mezi ní a Ginny.

„Už jsme tady!" zavýskl Ronald a vyskočil na nohy, když se vlakem rozlehlo hlasité skřípění brzd. Popadl svůj kufr a začal se z kupé cpát na chodbu, Ginny v závěsu za ním. Vlastně nebylo divu. Na ně venku na nádraží King's Cross čekala rodina. Hermiona popadla Harryho za loket a zastavila ho, rozumnější bude počkat, až se chodba uvolní.

„Kam se vlastně teď pojede?" nadhodila, využívajíc chvíle prostoru.

„No," Harry se zarazil a přeběhl mu po tváři stín. Hermiona si skousla ret. Trefa do černého. Neměla se ptát. Oficiálním sídlem Fénixova řádu totiž stále bylo Grimaudovo náměstí 12. Siriusův domov.

„Remus se mi v dopise zmínil něco o tom, že bychom snad na Vánoce měli být v Doupěti," vysoukal ze sebe nakonec. Hermiona si oddechla - ale jen trochu. Stejně to byla její chyba, neměla to vůbec nadhazovat.

To už se však chodba jakž takž vyprázdnila, a tak každý popadl svůj kufr, načež se Harry Hermioně nabídl, že jí s tím jejím pomůže, a jali se z vlaku po vzoru ostatních vystoupit také.

„Harry!" vykřikla Molly Weasleyová a okamžitě se hrnula sevřít Harryho v objetí.

„Hermiono!" protrhl hluk na nádraží identický dvojhlas a už kolem ní, každý z jedné strany, stáli Fred a George. Samozřejmě věděla, že pro ni dvojčata mají víceméně slabost. Ona ctila pravidla - a oni tropili jednu hloupost za druhou. A protiklady se přeci svým způsobem přitahují.

„Georgi, Frede," úmyslně je pozdravila naopak, „tak ráda vás zase vidím," zasmála se. A ten smích byl opravdový. Dracovo, a teď už vlastně i její, temné tajemství jako by alespoň na okamžik zmizelo.

„Gred vždy k tvým službám," zašklebil se George a popadl Hermionin kufr.

„A Forge jako osobní strážce," nezůstal pozadu ani Fred a nabídl Hermioně rámě. Ta se opět jen zasmála a šla se přivítat s ostatními.

„Jak se vůbec do Doupěte dostaneme? Do auta se nemůžeme všichni vejít," namítl Ron, když se všichni rozešli k východu.

„A to na nás doma ještě pěkných pár lidí čeká," neodpustil si Fred.

„Vůbec, kde je táta?" napadlo Ginny. Paní Weasleyová se však jen zasmála a zvedla ruce do vzduchu.

„Pěkně jedno po druhém, děti," zasmála se. „Táta na nás čeká doma, Gin. A domů pocestujeme letaxovou sítí. Konečně dostal někdo nahoře rozum a nechali tady postavit krb," vysvětlila. Záhy se ukázalo, že označením „tady" nemyslí nádraží King's Cross jako takové, nýbrž přímo nástupiště devět a tři čtvrtě.

„Tak, první vy. Frede a Georgi. A vezměte kufr i Ginny,"zavelela paní Weasleyová a při druhé větě se trochu zamračila.

Postupovali rychle. Pak už přišla řada i na Hermionu. Stoupnout si do krbu, nabrat do dlaně prášek.

„Doupě," řekla a hodila si hrst letaxu pod nohy. Zelený záblesk. Pak ji vyplivl krb u Weasleyových doma.

Byli tam všichni. Charlie. Arthur. Bill. Fleur. Remus. Moody. Tonksová. Dokonce i - Snape. Percyho zjevně práce na Ministerstu nepustila. Jen Sirius až tíživě chyběl. A Hermiona pocítila bodnutí, když mezi tvářemi, třebaže věděla, že mezi nimi logicky nemohou být, začala hledat své rodiče, a třeba i Melissu.