Morsmordre

Třicet dva

Fleshgod Apocalypse - Agony

---
Věnováno Kat_Malfoy_. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

„Tak co, v kolik na to půjdete, kdy zahájíte akci?" zeptal se Blaise, když s Dracem přistáli v jedné z mnoha temných londýnských průrev a vykročili do města. Draco si dal s odpovědí načas, jak si srovnal sako, které se mu však letem v podobě černého kouře nemělo příležitost zmačkat.

„Bellatrix chce tak kolem osmé večer. Už bude tma a oni poleví v pozornosti, no nikdo z nich ještě nebude spát. Bellatrix je chce mít vzhůru, kvůli panice." A já netoužím po obětech. Jenže ta slova už nahlas nepadla.

„Vážně bych rád šel s vámi," povzdechl si Blaise. „Jako jo, beru, že jsem nováček a žádné z těch vašich spešl kouzel neznám, ale podpálil tu špínu, to musí být něco," otočil se na Draca. „Až tam budete, slib mi, že si to užiješ i za mě," požádal ho.

Plavovlasý chlapec jen neupřímně pokynul hlavou. „Užiju," potvrdil. Byl to jeden z těch slibů, které měly zůstat nikdy nesplněné.

„Nevíš náhodou, proč se Pansy chtěla sejít ve městě a ne třeba, já nevím, třeba v Parkinson Palace?" nadhodil Draco, jak se pokoušel změnit cestu, po níž rozhovor směřoval.

„Náhodou vím," zašklebil se Blaise, zašli do další ulice, „ona to totiž celé neorganizuje Pansy, ale Blair. Víš - to jsem ti říkal, ne? - jak od doby, co je naše," poklepal si v jednoznačném gestu na zápěstí, „má za úkol každé léto-"

„Vím," přerušil jej Draco, vskutku by mu nyní nepřidalo na náladě to znovu slyšet.

„Tak tady někde prý objevila skvělou mudlovskou kavárnu či co. Říkala, že ji za každou cenu musíme vyzkoušet. Pansy tam bere ona," vysvětlil Blaise. „Á, už jsme tady." Vešli do podniku.

Draco neměl ponětí, co si představit pod pojmem mudlovská kavárna. To místo však bylo útulné a odevšad dýchala příjemná atmosféra.

„Draco, Blaisi!" Na zavolání oba otočili hlavu. Pansy vyskočila od kulatého stolku, u nějž seděla spolu s Blair, a hrnula se oba chlapce obejmout.

„No, nevypadáte oblečení zrovna jako mudlové," prohlédla si je, když od nich poodstoupila. Na to konto Draco jen povytáhl obočí. On sám měl na sobě oblek, v ničem jiném by jej otec z domu vyjít nenechal. Blaisovy kalhoty a svetr však mezi ostatní hosty kavárny vcelku zapadaly. Jenže pak mu pohled padl na Pansyiny džíny a sportovní mikinu a pochopil.

„Půjčila mi to Blair," odpověděla Pansy na nevyřčenou otázku a zavěsila se do chlapců, každého měla po jednom boku, aby je domanévrovala k jejich stolu.

„A jak jste se sem vlastně dostali?" zeptala se se zájmem Pansy, sotva se stačili posadit. Draco ztuhl. A Blaise si nenápadně povytáhl lem levého rukávu.

Pansy zalapala po dechu. „Takže ty jsi," nedořekla, v očích se jí zračil úžas, ale také závist.

„Cestou se pro mě stavil," řekl honem Draco. Nechtěl, aby Pansy věděla, že on je služebníkem Zla stejně tak. Úplně nejradši by byl, kdyby o tom mlčel i Blaise, no bylo to jeho rozhodnutí. Blaise naštěstí Dracovu nevyřčenou prosbu o zachování tajemství pochopil.

„Jak se má Lea?" zeptal se Pansy Blaise. Okamžitě odpověděla, Draco už však neslyšel co, jak mu silně začalo tepat v jeho vlastním znamení, až si jej bezděčně stiskl druhou rukou. Vzápětí pocítil na rameni dotyk, a když zvedl hlavu, setkal se s Blaiřiným pohledem. Přikývla.