Morsmordre

Devatenáct

Noisebleed - Into the Void

---
Věnováno zuzka696. Protože jen tak (anebo aby tě to nalákalo se na tuhle story podívat).
---

„Tak už mě nenapínej," svalila se Pansy na kůží potaženou pohovku ve zmijozelské společenské místnosti, „jak jsi to udělal? Co to bylo za kletbu, co jsi na Bellovou použil?"

Že nemá šanci vyhnout se výslechu, to bylo Dracovi jasné hned. Přesto to nic neměnilo na skutečnosti, že neměl ani v nejmenším náladu Pansy odpovědět. Založil si ruce vzdorně na hrudníku a upřeně se jí zadíval do očí, jako by ji to snad mohlo odradit, a nadechl se k odpovědi, kterou nechtěl dát.

„To by mě taky vcelku zajímalo. Totiž, ano, znám pár nepěkných kleteb od tatíka, co by to mohly být, ale ty jsou nejenže zakázané, ale taky smrtijedské. Čímž chci říct, že nás by zabily taky," vložil se do toho Blaise. V první chvíli mu za to byl Draco dokonce vděčný. Vždyť mu dal pár vteřin navíc, aby měl čas si promyslet, co vlastně řekne! Jenže jak Blaise mluvil dál a dál, Draco nemohl zabránit té chvíli, kdy jeho přítel přešlápl. Těžce přešlápl. Ostrá bolest se Dracovi připomněla a on se bezděčně chytil za levé zápěstí.

„Dost už. Nechte toho. Vůbec nerozumíte tomu, o čem tady vlastně mluvíte. Buďto držte huby - anebo mě do těch vašich zhovadilostí nezatahujte!" vypěnil náhle. Sám nevěděl, kde se to v něm tak naráz, jako mávnutím hůlky, vzalo, všechen ten vztek, zloba a nenávist. Vždyť ti dva pitomci nemají ani sebemenší tušení, jaká hra se tady hraje! Draco vyskočil na nohy, ruce pevně zaťaté, přesto nedokázal zabránit třasu, který se pomalu zmocňoval jeho těla.

„Vůbec nic nevíte," zopakoval šeptem s pohledem upřeným na špičky svých bot, načež se otočil na patě a odrázoval bez jediného ohlédnutí směrem k ložnicím.

Blaise a Pansy si vyměnili nechápavé pohledy.

„Nezdá se mi to, nejsem jediná, že?" ujišťovala se Pansy.

„Nezdá. Buďto Draca někdo vskutku fest majznul po hlavě a jemu přeskočilo, anebo má pravdu - a tady se hraje hra v kruzích tak vysoko nad námi, že jsme jen loutky, co nemají právo znát pravidla," Blaisovu tvář zahalil stín.

„Ty jsi mi nějaký filosof," vytáhla Pansy z rukávu hůlku a začala jí protáčet mezi prsty. „Ale nechce se mi to vůbec líbit. Ať už je z tvých teorií k pravdě blíž kterákoli, pořád je to něco, co se děje mimo nás. A Draco to bere až příliš vážně. Jestli nám to neřekne sám, jakože neřekne, jak nám teď nakrásně ukázal, budeme to z něj muset dostat našimi metodami," odhodila si vlasy z tváře a upřeně se na Blaise zadívala.

„A teď na mě jako zíráš proč?" zprudka se narovnal z předklonu, v němž seděl, a v hraném úleku si položil dlaň na srdce. Pansy na jeho reakci jen protočila očima.

„Máš v té hlavě, kromě kleteb, vůbec něco?" teatrálně se opřela. „Uvažuj přeci. Crab s Goylem nám nepomůžou, jsou to beztak jen tupci na špinavou práci. Se mnou, se mnou se na vážné téma bavit nebude. Když uvidí, že tomu chci porozumět - a já chci, ne že ne - bude si myslet, že mi jde jen o jedno, že ho chci sbalit. Je to kluk, nic jiného by za zájmem holky ani nečekal," odfrkla si. Blaise vyvalil oči. „No netvař se tak, když se holka začne zajímat, nic jiného si nemyslíte," mávla Pansy odmítavě rukou. „Takže mi z téhle rovnice vychází jen jedna neznámá," zakončila zabodnutím svého pohledu přímo do Blaisových očí.

Zavládlo ticho. Pak to Blaisovi začalo všechno docházet.

„Počkat, počkat, počkat," vychrlil ze sebe jako jedno slovo, prudce se narovnal a zvedl ruce před sebe dlaněmi směrem k Pansy, jako by se snad měl v úmyslu vzdávat. „Ty tím jako chceš říct, že to necháš na mně? Že to z něj mám vytáhnout, než zaútočíme kletbami!?" Tvářil se až moc vyjeveně na to, aby to nechápal.