Morsmordre

Šedesát dva

Firehouse - When I Look Into Your Eyes

---
Věnováno Nancy_Wolf. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

„Takže, slečno Grangerová," prohlásil ředitel školy čar a kouzel v Bradavicích Albus Brumbál pomalu a zřetelně, „předpokládám, že víte, proč jsem si vás sem nechal zavolat," došel za svůj stůl a dosednul na židli za ním. Hermiona nervózně přešlápla.

„Ano," přiznala tiše a sklonila hlavu. „Jeden důvod mě napadá," zamumlala.

„Které události přesně vedly k tomu, že jste skončila na ošetřovně za tak podivných okolností?" zeptal se kouzelník a zabodnul do dívky svůj pohled. Hermiona cítila, jak se třese; zaťala ruce pevně v pěsti. Rozhovor s Harrym jen pár vteřin starý měla samozřejmě v paměti. A že ji Harry vpravdě vyšrouboval až do nepříčetnosti. Profesora Brumbála vždy plně respektovala a měla jej ve své největší úctě; v současnou chvíli Harryho vinou však nad sebou ztrácela kontrolu.

„Pracovali jsme s Draco Malfoyem na školním projektu," začala pomalu poté, co se zhluboka nadechla, a v několika krátkých slovech předestřela historku, na níž se spolu s Dracem dohodli. Pohled, který jí Albus Brumbál věnoval, byl všeříkající. Počkal, až Hermiona domluví, a pokynul jí, aby přišla blíž, až ke stolu.

„Hermiono," opřel si ředitel lokty o pracovní desku a propletl si prsty. „Jste jedna z nejen nejtalentovanějších, ale i nejchytřejších čarodějek na škole," začal pomalu. V Hermioně hrklo. Copak si vážně myslela, že před Brumbálem může jejich lež obstát?

„Věřím tomu, že něco pravdy na tom, co říkáte, bude," pokračoval profesor. „Oba však víme, že pouhý školní projekt nebyl tím důvodem, proč jste se ocitla na ošetřovně v ohrožení života," věnoval jí pohled. Hermiona stiskla rty; ale mlčela.

„Vy to víte," zkonstatoval najednou ředitel. Hermioně do tváře proniklo zmatení.

„Co mám vědět?" zeptala se nechápavě.

„Že mladý pan Malfoy-" nedořekl. „Vaše reakce mluví za vše. Hermiono, jeho situace se možná může zdát nezvratná. ale on je dobrý člověk. Vy jste jeho světlo. Nezhasněte pro něj. Věřím, že ještě existuje možnost, jak to celé zvrátit," zahleděl se Hermioně zpříma do očí a prsty ruky si promnul druhou dlaň. Nebelvírská prefektka si skousla ret, aby nezalapala po dechu. Brumbál - on ví, že Draco je Smrtijed. Ví to, a nic s tím nedělá? Nechává to být jen tak? Opravdu na škole nechává Draca dál, protože věří, že je i jiná cesta?

Pohled jejích vytřeštěných očí sklouznul z profesorovy tváře o pár palců níž, na jeho ruce. Něco v tom, jak si jednou dlaní svíral tu druhou, ji zaujalo. Protože ředitelovy prsty... byly černé. Trhnutím zvedla hlavu a jeho pohled znovu zachytil ten její. Dělo se tu něco, o čem nikdo neměl nejmenší tušení. Něco hodně vážného. Že by... Mohlo by to souviset s Harryho častými návštěvami ředitelny?

„Udělám, co bude v mých silách," slíbila Hermiona tiše.

„Život toho chlapce je ve vašich rukách. Můžete jít," propustil ji profesor. Hermiona se nezdržovala a odešla z ředitelny.

***

Draco si moc dobře uvědomoval, jak velký je to vše, co se dělo, malér. Stružka jeho kouře se divoce zmítala, když prolétal nad Londýnem a hledal místo, kde by mohl přistát. Byl Severusovi vděčný, že mu pomohl překonat obrany hradu. Že letěl na setkání Smrtijedů, z toho už tak nadšený nebyl. Tím spíš, že tentokrát se mělo konat v domě Blaisových rodičů.