Dvacet čtyři

1.6K 77 8
                                    

The Ghost Inside - Out Of Control

---
Věnováno Renik22 . Slyšela jsem na Insta, že je tvým šálkem čaje dramione?
---

„Ale všiml sis toho taky. Že ano?" Pansyin hlas, jakkoli se snažila, aby byl tichý, se nemilosrdně rozléhal chodbou.

„Všiml, samozřejmě. Popravdě, ono to ani nijak jinak moc nešlo, když je s ním člověk ve stejné ložnici," odtušil Blaise.

Známá zmijozelská dvojice kráčela chladnou, téměř prázdnou chodbou, v níž nemilosrdně skučel vítr. Pouhá dvojice, nikoli pár - snad celá škola měla ve svém podvědomí nekonkrétní informaci o skutečnosti jakéhosi vztahu mezi Pansy Parkinsonovou a Draco Malfoyem. Jak to však mezi nimi bylo doopravdy, o tom neměl nikdo ani to nejmenší tušení. Nikdo včetně Blaise, který s nimi trávil víc času než kdokoli jiný. Dokonce i včetně obou zúčastněných.

Poryv větru se pokusil Pansy ukrást hábit, nemilosrdně si jej přitáhla zpátky k tělu, nepatrné podpatky jejích černých bot hlasitě klapaly po podlaze. Zamračila se na kolemjdoucího prváka, jenž si dovolil na dvojici nepokrytě zírat. Chlapec vykulil oči, zbledl a zrychlil svůj krok, jako by chtěl utéct, ale zároveň se něco takového udělat bál.

„A vůbec," navázala Pansy, čímž přerušila tak náhle zavládnuvší ticho, „už jsi zjistil něco, co by se týkalo naší věci?" nadhodila.

„Naší věci? Co tím myslíš?" Blaise se zdál opravdu nechápat, o čem Pansy mluví. Dívka si povzdechla. Takže nezjistil.

„No přeci co se s Dracem děje," zakroutila očima.

„Jo ták," pokýval až příliš horlivě hlavou, „no, nezeptal jsem se," přiznal.

„To se dalo čekat," zamumlala Pansy. „Jak mu ale teda pomůžeme? Nebo spíš - co uděláme? Nemůžeme to přeci nechat jen tak. Občas mám pocit, jako by Draco ani nebyl Draco," povzdechla si.

„Možná před námi něco skrývá. Nějaké temné tajemství," odtušil Blaise, tvář mu až příliš potemněla.

Pansy jeho slova zarazila uprostřed kroku. „Počkej, Blaisi - ty snad něco víš?" obočí se jí ztratilo za kaskádou na stranu přes čelo sčesaných vlasů.

„Nemyslíš, že kdybych něco věděl, tak už to dávno víš taky?" napodobil její výraz, však ve zcela jiném kontextu. Jistěže si toho Pansy všimla. Jak příliš rychle odpověděl, že se snad ani nezamyslel nad svými slovy. Jako by to byla jen obranná reakce. Copak snad...?

„Prostě se s ním pořádně nedá mluvit," pokračoval Blaise, jako by si vůbec nevšiml Pansyiny reakce, „chodí jako tělo bez duše, na nikoho a nic nereaguje, dokonce ani proti Nebelvírským nezbrojí tak jako dřív. A teď se podrž, zdá se, že i Potter je mu úplně ukradený! Jestli mu někdo opravdu vadí, je to ta malá Weasleyová. Ale jenom ona a jen posledních pár dnů," shrnul Blaise pravdu několika uplynuvších dní.

„Zdá se, že jeho vpravdě podivné chování došlo dokonce až tak daleko, že úplně přestal komunikovat se svými rodiči. Je pravda, že už jsem ho pěkných pár týdnů neviděl psát žádný dopis, ale já zase nejsem s ním čtyřiadvacet hodin denně, nevím, co, kdy, jak a proč dělá. Už mi ale posílala vzkaz i moje matka, že Narcissa je prý zoufalá a vůbec netuší, co se děje a co by měla dělat," dodal. To už sice pravda nebyla, nicméně mu to nijak nezabraňovalo ta slova Pansy říct.

MorsmordreKde žijí příběhy. Začni objevovat