Severus Snape

Krvavý úplněk

30.1.1991

Severus Snape (31), Juliette Nemesis (26)

Drahá Juliette,

situace s Quirrell se má špatně. Zapletl se s jedním upírem, který po nás jde a chce galeony... Prosím tě, pomoz nám! Pozítří (30.1.) bychom měli dorazit do stejného hostince, ve kterém jsme potkali Quirrella poprvé – vezmi sto galeonů, sejdeme se tam zhruba v poledne.

Tvůj vděčný přítel

Remus Lupin

Juliette překvapeně přečetla dopis několikrát a pokaždé se zastavila u data. Třicátého ledna bylo dnes, sova z Balkánu letěla dva dny a přiletěla těsně po poledni. Čtvrt na jednu, tolik stálo na hodinách za Severusovou hlavou, když se shýbl nad talíř s polévkou. Chtěli opožděně oslavit kouzelníkovy narozeniny...

„Nezlob se, ale budu muset na pár hodin zmizet, ale možná to půjde rychle." Výmluvně se usmála, prudce postavila a sáhla po plechové krabičce na čaj, v níž stále vězely galeony, kvůli nimž se již tolikrát hádali – Juliette částku schválně navyšovala, aby kouzelníka provokovala svou neustálou činností v nelegálních misích. Kouzlem si přivolala cestovní plášť, do jehož kapes nasypala galeony.

„Kam jdeš?"

„Balkán," odpověděla úsečně. „Kdyby ta pitomá sova letěla rychleji, nemeškala bych." Přehodila si přes ramena plášť a z předsíně přivolala vysoké zimní boty, přestože naivně věřila, že na Balkáně nebude ani v lednu taková zima. „Brzy se vrátím," slíbila kouzelníkovi, než se k němu sklonila, aby ho na rozloučenou políbila. Pevně jí sevřel zápěstí a přitáhl k sobě.

„Bude tam Lupin?"

„Samozřejmě!" Doufala, že by tento fakt mohl pomoci – byl tam někdo, komu důvěřovala a koho Severus znal. „Mají nějaké problémy s upírem, ale nic závažného." Snape zbledl a dívčinu ruku už doslova drtil ve své – čarodějce to bylo nepříjemné, přesto se stále přívětivě usmívala a nepokoušela se vymanit.

„Zůstaň doma."

„Seve, je to jen maličkost. V klidu se najíš, přečteš si noviny, odpočineš si a já se vrátím." Volnou rukou pohladila černé vlasy, čímž je odhrnula z bledé tváře. „Omluv mě, ale už musím."

Trhla sebou, ale Severus ji nepustil.

„Juliette, ne! Buď, prosím, tady. Jestli potřebuješ něco doručit, vyřídím to sám."

„To je směšné." Vyškubla se muži a rychlým krokem zamířila ke dveřím, ale Severus v černém dlouhém hábitu jí byl v patách. „Seve-"

„Zůstaň, prosím!"

„Já tě neopouštím nadobro, jen musím pomoct Lupinovi, ale hned potom-"

„Chci dítě!" Po Severusových slovech zavládlo mrtvolné ticho. Juliette se musela několikrát nadechnout, aby informaci zpracovala – přišla jí náhle naprosto absurdní. „Dítě a ty s tím přestaneš, pamatuješ?"

Netrpělivě přešlápla z nohy na nohu a očima střelila k hodinám, které již ukazovaly téměř půl jedné... Rozhodně otevřela dveře, rychle se rozhlédla do všech stran, aby se ujistila, že ji nikdo nevidí.

„Dnes je krvavý úplněk!" vykřikl kouzelník těsně předtím, než se před jeho očima přemístila.

Stále trochu zmateně doklopýtala do hostince, kde však Lipina nezahlédla. Hospodský ji špatnou angličtinou poslal někam ven, směrem k lesu. Důvěřivě se tou cestou vydala, přičemž si stále promítala Severusův pohled a slova. Chce dítě, chce miminko, chce miminko s ní! Několik desítek minut šla lesní pěšinou, nadávala si, že si nevzala koště, ale rychlá chůze jí pomohla dva zbídačené kouzelníky nalézt. Bezbarvé vlasy Lupina a podivný fialový plášť Quirrella poznala na dálku.