Severus Snape

Brumbál

4.9.1986

Severus Snape (26), Juliette Nemesis (22)

„Další prohlídka odhalí další zakázané předměty, ze kterých se už nevyvlékne," přemýšlela nahlas Juliette s nadějí v hlase, že se matka uráčí celý proces obnovit. S Moodym již mluvila a on by i souhlasil, jenže Juliettina matka stála nad ním.

„V žádném případě!"

„Agnes-"

„Ne, Alastore! Malfoy může platit do nekonečna a naše snaha je naprosto zbytečná. Zkonfiskovali jsme rozplývavou skříň, Malfoy zaplatil ministrovi, nám zůstala rozbitá skříň a Malfoy má titulní stránku Denního věštce, kde ho titulují jako dobrodince." Juliettina matka se zhluboka nadechla a zavrtěla hlavou. „Naše oddělení tento případ uzavírá. Skříň prodáme do obchodu Borgina a Burkese – tam se na podobné předměty specializují a mají všechny potřebné licence pro zacházení s kouzelnými předměty. Tím naše porada končí." Čarodějka ve světle fialovém kostýmku složila hromádku papírů na kopičku, než se jako první postavila. „Práci máte přidělenou, kdyby měl někdo dotazy, najde mě v kanceláři. Přeji všem úspěšný den."

Juliette naštvaně praštila šanonem o stůl a schovala tvář do dlaní, zatímco ji Alastor Moody bez emocí pozoroval a oprýskanou berlí tloukl do stolku vedle sebe.

„Výborně," zavrčel ironicky, „další Malfoyův skvělej tah. Za chvíli by ho mohli jmenovat ministrem, nebo dokonce diktátorem téhle prohnilé země!" zakřičel tak nahlas, že jej museli slyšel i bystrozorové v jiných kójích. „Na toho zákony nestačí, holka," vydechl těžce a za klapotu berle se odkulhal pryč. Juliette jen stěží potlačila slzy. Tolik se k tomu případu upnula a neuspěla. Poprvé v životě...

Odpracovala svých devět hodin a jako tělo bez duše se přenesla do Prasinek. Potřebovala vidět Severuse, potřebovala se mu svěřit a odmítala jej pustit, dokud nevymyslí plán...

U Tří košťat zabrala stůl, požádala madam Rosmertu o máslový ležák a sovu, kterou brzy vyslala k hradu, jenže dříve, než očekávala jakoukoliv odpověď, vstoupil do hostince vysoký muž se sněhově bílou bradkou, jejíž cíl měl zastrčený za opaskem. Aniž by Juliette stála o pozornost, v modrých očích zajiskřilo, ve tváři se rozlil vlídný úsměv a Brumbál si mezi stoly razil cestu k ní. Nikdy spolu otevřeně nemluvili, ale od matky měla dostatečně množství informací, jež jí obraz ředitele kazily.

„Dobrý večer, pane profesore," pozdravila nervózně a pohotově se postavila, aby projevila dostatek taktu.

„Zdravíčko, slečno Nemesis!" pronesl zpěvavě a posadil se na rozkývanou židličku u zdi. Přestože seděl, byl téměř stejně vysoký jako Juliette vestoje. „Slyšel jsem o vašem počinu na Ministerstvu s panem Malfoyem... Připomínáte mi Alastora Moodyho a to je neobyčejně dobrý bystrozor." Objednal si mátový čaj a korbel máslového ležáku, avšak Juliette stále netrpělivě vyhlížela Severuse...

„Děkuji," špitla a znovu zabodla oči ke dveřím, jež se otevřely a do hostince vstoupil neznámý kouzelník.

„Severus se opozdí," sdělil zcela bez ohledu na kontext a zpoza půlměsíčitých brýlí se na Juliette usmál, „tráví večer s panem Whitem; náš přítel si velice libuje ve školních trestech."

„Nevadí," špitla tiše. Cítila se více než nepříjemně, ale trapné ticho bylo tíživější, než zbabělá konverzace s mužem, jehož tvář stále vykazovala známky nadšení. „Nemáte nějaké zprávy o Harrym?"

„Nejste v kontaktu?"

„Ne." Zavrtěla hlavou. Už ji opustila i chuť na máslový ležák a vzpomínky na neúspěšný případ se Smrtijedem. Pod Brumbálovým pohledem se nedokázala uvolnit o nic více než pod pátravým pohledem Pošukova kouzelného oka. Pod hábitem cítila husí kůži a nejednou se ujistila, že je hůlka na svém místě, přestože by proti Brumbálovi neměla šanci. „Petunie se nějak dozvěděla, že jsem čarodějka. Zakázala mi Harryho vídat, ale na vás dá..."

„Vaše sestra je chytrá žena. Pochopila, když jsem na ni apeloval, aby držela chlapce daleko od našeho světa. Sice můžeme vděčit spíše konzervativnímu stylu života a strachu, který ji drží zpátky, ale o Harryho je postaráno a to je pro tuto chvíli zásadní." Upil z malovaného šálku čaj a otřel si vousy rukávem stříbřitého rukávu. „Slečno Nemesis, jste skvělá čarodějka, ale kvůli tomu chlapci jste si vybrala nejhorší možné povolání. Přes vás by se k Harrymu mohli dostat následovníci Voldemorta." Juliette ztuhla. Jméno Vy-víte-koho se neříká! „Jsem ujištěn, že až nadejde správný čas, stanete se pro chlapce oporou, ale zatím udělejte pro chlapce náš svět lepším místem. Držte se na naší straně – kvůli Lily a Harrymu." Zmlkl, načež se do hostince vřítil Snape, černýma očima přeletěl všechny pohledem a rychlou chůzí se odebral k Juliette, jejíž napjatost náhle vyprchala.

„Severusi." Kývla hlavou na pozdrav. Na veřejnosti se nikdy neprezentovali jako pár, dokonce ani za zavřenými dveřmi stále netvořili zamilovanou dvojici.

„Juliette." Snape pozdrav opětoval a beze slov obsadil místo vedle Brumbála, jenž si tiše broukal jakousi melodii a na černovlasého kouzelníka se usmíval od ucha k uchu. „Pane řediteli."

„Zdravím, Severusi. Dnes je vážně krásný večer," zamumlal zasněně, „asi se půjdu trochu projít při měsíčku – to staří nostalgičtí muži rádi dělávají." Na stůl postavil galeon a za melodického pobrukování se bez rozloučení vzdálil. Juliette za ním nechápavě zírala, dokud ji nepřitáhly zpět ke stolu Severusovy oči.

„Je divnější, než jsem si myslela," zamumlala tiše, jako by ji mohl starý čaroděj i z ulice slyšet.

„Skoro bych si nevšiml," odfrkl její přítel uštěpačně a upil z Juliettina máslového ležáku. „Co se stalo? Musel jsem zrušit školní trest s dalším tupohlavcem."

„Malfoy."

„Vydíral tě? O co se pokusil?"

„O nic." Mladá čarodějka si promnula kořen nosu a nenápadně chytla kouzelníka pod stolem za ruku. K její radosti objal studenými prsty Juliettinu dlaň. „Podplatil ministra a ten zastavil šetření. Nemám nic," téměř hystericky se ušklíbla, „jen hromadu papírování o tom, co vše jsme udělali špatně." Palcem hladila kouzelníkův hřbet dlaně, ale potřebovala víc. Nejraději by se se Severusem přemístila do Tkalcovké ulice a usínala pomalu v objetí muže, kterého milovala, jenže toto přání bylo neproveditelné. „Jak dostanu Malfoye?"

„Juliette, už před měsíci jsem ti říkal, aby ses do toho vůbec nepouštěla," zasyčel netrpělivě. „Malfoy není nebezpečný pro nikoho z nás. Bez Pána zla není nikdo."

„Za své činy musí platit!"

„Až zavřeš jeho, půjdeš po mně?" Pochybovačný škleb Juliette iritoval. „Smrtijedi jsou přežitek, soustřeď je na něco užitečného, najdi si jiný případ."

„Proč ho neustále bráníš?" vyjekla a vytrhla se ze Snapeova sevření. „Co přede mnou tajíš?"

„Dlouhé roky kryl on mě," ledabyle pokrčil rameny. „Juliette, nepřidělávej si zbytečné potíže..."

„Vyhrožuješ mi?" zavrčela dotčeně.

„Chráním tě."