Severus Snape

Máslový ležák

12.5.1990

Severus Snape (30), Juliette Nemesis (25)

„Harry už za rok půjde do školy," zasnil se Remus nad svým máslovým ležákem. Juliette přikývla. Lily zemřela před devíti lety. „Doufám, že budu mít příležitost ho někdy vidět. Jako malý vypadal jako James..."

„Až na ty oči," zamumlali svorně a zasmáli se. Čarodějka se po delší době konečně cítila uvolněná bez vyhlídky nebezpečí na každém kroku, které poslední měsíce s Lupinem zažívali v rámci placených pašeráckých misí. Mládě draka pro Averyho, cenný obraz pro Malfoye, pro Rookwoodův amulet cestovali až do Jižního Súdánu... Juliette se za poslední měsíce topila v galeonech, ale i tak si štěstí nedokázala koupit.

„Jo, oči měl po Lily... Určitě bychom ho teď už ani nepoznali. Dal jsem si několik galeonů stranou a chtěl bych mu je dát. Oba víme, že Lily s Jamesem moc peněz neměli, a dům byl tak poničený a s takovou kaňkou na minulosti, že ho musel někdo prodat hodně pod cenou." Juliette znala podrobnosti o Remusově dluzích, které vytvořil se svým otcem a do kterých investoval celé honoráře z misí, přesto myslel na syna svého mrtvého přítele. Tohle byl přesně ten cit, který chtěla od Severuse, jenž se však stále uzavíral více a více do sebe, přestože si snažil Juliette udržet.

„Z každého úkolu posílám Harrymu na účet sto galeonů. Má je od nás obou."

„I tak bych ho chtěl nějak podpořit."

„Ještě bude mnoho příležitostí." Připili si na Harryho budoucnost a Juliette vytáhla novou obálku od Malfoye. „Teď trochu pracovně... Náš zákazník chce nějakou kytku."

„Zakázaná? Jedovatá?"

„Vzácná, téměř vyhynulá."

„To byla další možnost." Usmál se pobaveně. „Je tam nějaký háček?"

„Kvete jen za úplňku v místech, kde podle všeho přebývá Šedohřbet s tou jeho bandou. O dalším místě výskytu nevím."

„V tom případě tento milý dopis rovnou vyhodíme." Jemně vytáhl obálku z dívčiných rukou a nechal ji shořet. Juliette nenamítala, taky by se nerada zapletla s vlkodlaky... „Poslal mi sovu Quirell." Musela chvíli přemýšlet, než si propojila jméno s tváří. „V srpnu vyráží do světa na zkušenou, aby za rok mohl nastoupit jako učitel obrany proti černé magii."

„Je to jisté?" Severus se o post učitele obrany proti černé magii ucházel už tolikrát a jeho zklamání bylo rok od roku větší. On byl ze všech těch břídilů nejlepší, to Juliette nemohla popřít.

„Psal mi o tom. Žádá nás, zda bychom ho neprovedli Albánií – někdy kolem Vánoc. Prý by se i on rád vydal po stopě mlžného lektvaru."

„Kolik nám nabízí?" zamručela zlomyslně čarodějka. „Od Severuse vím, že ani lektvarista, který učí všechny ročníky, nevydělá tolik. Kolik může vydělávat učitel, který učí studium mudlů? Máme přeci svoji cenu..."

„Jul, je to prakticky přítel," řekl trpělivě. „Já s ním půjdu a ty se můžeš přidat, souhlasíš?"

„Co mám s tebou dělat?" Rukávem hábitu si otřela koutky rtů. „Takže abych naše malé firemní zasedání shrnula: nemáme žádné plány, maximálně charitativní akci na Balkáně."

„Přesně tak!" souhlasil zvesela. „Měl bych jít, už přišel." Kývl někam za Juliettina záda a vzal si svůj ošuntělý cestovní plášť. „Tváří se pěkně kysele," okomentoval tiše, aby dívku připravil, než se přátelsky rozloučili polibkem na tvář.

„Ahoj," zamumlal černovlasý muž, který okamžitě zabral Lupinovo místo, „doufal jsem, že přijdeš."

„Slíbila jsem ti to," odtušila chladně. Téměř každé druhé setkání končilo hádkou, vyčítáním a Juliettiným škemráním o dítě. Zkusila křičet, zkusila prosit, odcházela, vyhrožovala, že si díte obstará jinak a s jiným, ale nakonec vždy oba bolestivě tiše seděli vedle sebe, letmě se dotýkali rukama a věděli, že bez sebe stejně nedokáží žít. Milovala ho.

„Odnesla sis věci k matce," řekl tiše, aby to nikdo neslyšel, přestože U Tří košťat byl hluk způsobený bradavickými studenty, „myslel jsem, že už mě nechceš vidět. Chyběla jsi mi."

„Seve, ty víš, proč jsem odešla." Kouzelník sklopil oči. „Je ti třicet, jak dlouho chceš ještě čekat?"

„Juliette, říkal jsem ti, že žádné děti nechci." Kolem stolku se prohnala skupinka studentů, které kouzelník zlostně probodával očima. „Důvody jsem opakoval už stokrát." Strach ze selhání, obavy, že ztratí Juliette, panická hrůza, že by se choval jako jeho otec, odpor k dětem... Pro Juliette to nebyly pádné důvody. „Já chci být jen s tebou, ty mi naprosto stačíš."

„Jistě, jako náhrada za Lily ujdu," zavrčela podrážděně. Odmítala se držet při zdi. „Pokud máš zrovna čas."

„Dnes bychom spolu mohli být," zašeptal se ztýraným pohledem, v němž se zračila malá naděje, „nemám dozory, takže bych se mohl teoreticky vrátit až v pondělí na vyučování."

„Vždycky všechno přizpůsobujeme jenom tobě! Co kdyby sis našel jinou práci, abychom spolu mohli opravdu být, když dítě shledáváš jako nepřekonatelný problém?" Černé oči byly poslední měsíce vyhaslejší než kdykoli dříve a ačkoli si to Juliette uvědomovala, potřebovala se Severusem hnout alespoň na jednu stranu, aby opět neztroskotali v nicotě. „Mohl bys jít na Ministerstvo jako já, nebo s lektvary do Nemocnice u svatého Munga... Máš tolik možností!"

„Jsem Brumbálovi zavázaný," zamumlal těžce. O tomto tématu nikdy nemluvili, nebo spíše Severus odmítal cokoli říct.

„Tak alespoň někomu," sykla nepříčetně, „pro koho jsi ochotný udělat cokoli." Prudce se zvedla a hodila na stůl galeon, ale když na sebe natahovala drahý cestovní plášť, cosi do ní zezadu narazilo takovou silou, že kdyby Severus nevyskočil a nechytil ji do náruče, jistojistě by upadla až na podlahu.

„Tonksová!" vyjekl nevraživě Snape. Juliette se musela otočit, aby spatřila drobnou dívku s rozcuchanými růžovými vlasy. Netušila, o koho se jednalo, avšak čarodějka z Bradavic věděla přesně. „Vaše nevychovanost nezná mezí! Za nevhodné chování a reprezentaci školy srážím Mrzimoru dvacet bodů a vy se budete na vykonání trestu hlásit v pátek večer v mém kabinetu!" Tonksová neustále fascinovaně civěla na Juliette, která si začínala připadat nepatřičně. I blízcí spolužáci kárané dívky koukali s otevřenými ústy.

„Slečno Nemesis," vypískla téměř s posvátnou úctou a natáhla k ní ruku, „opravdu jste to vy?" Juliette slyšela za svými zády Snapeovo opovržlivé odfrknutí. „Já... Chtěla bych být jako vy. Taky se chci hlásit k bystrozorům."

„S vašimi známkami z lektvarů a absolutní neschopností-"

„To je milé," přerušila protivného muže Juliette a vykouzlila jeden ze svým neučených úsměvů. Nenašla v sobě sílu, aby dívce řekla, že být bystrozorem znamená nesmírnou nudu a naprosté maření potenciálu v kanceláři...

„Moc se omlouvám, že jsem do vás strčila, ale já-"

„Jsem bystrozor," při těchto slovech malý hlouček kolem Juliette vzrušením zalapal po dechu, „to nic nebylo. Jsem zvyklá na horší útoky." Zasmála se a studenti s ní, jen Snape chladně stál za čarodějkou. „Navíc mě profesor Snape zachytil. Nezlobte se, ale už budu muset jít. Slečno Tonksová." Podruhé si podala ruku s čarodějkou, jejíž vlasy se staly ještě více růžovými. „Děkuji, Snape, za konzultaci. Myslím, že už vím, na čem jsem."

Elegantně opustila hostinec U Tří košťat, nesla se vznešeněji než v přítomnosti Malfoye a před zraky celé ulice se přemístila, rozhodnutá, že se se Severusem už nebude nadále zlobit, jenže večer na domovní dveře její matky zaklepal kouzelník v černé kápi s rudou růží a ona mu tu noc zase propadla...

Myslíte, že Juliette někdy docílí svého? Dost se v tom oba plácají...