Severus Snape

Faraonův spánek

25.12.1986

Severus  Snape (26), Juliette Nemesis (22)

Juliette se probudila jako první, přetočila se na druhý bok pod těžkou paží kouzelníka a odhrnula černé vlasy z uvolněné tváře. Tiše oddychoval a dívka jej modrýma očima zamilovaně sledovala. Přesně takto jej milovala. Když se s ní nehádal, když nebyl podrážděný, rozladěný a nepřístupný... Když jí rezervovaně neoznamoval, že s ní nikdy nebude chtít dítě, protože se na otcovství necítil, ale některé její kamarádky už děti měly a byly šťastné...

„Dobré ráno," pronesla zpěvavě, když se Snapeovy oči zachvěly a silná paže se obmotala kolem Juliettina pasu. „Šťastné a veselé!" Přisunula se k muži a políbila jej na rty. Do polibku zamručel něco, co zčásti připomínalo slovo Vánoce.

Dlaní přejel po křivce dívčina pasu, boků a stehen, za která si ji přitáhl těsněji k tělu. Juliette trochu zmateně zapletla prsty do polodlouhých vlasů, protože se po včerejším fiasku s večeří a následném dohadování kvůli společnému potomkovi obávala, že se Severus naštvaně probudí, posbírá své věci a zmizí, jenže kouzelník se zachoval opět zcela nepředvídatelně.

Tiskl dívku k sobě, laskal její nahé tělo teplými dotyky a Juliette se neudržela zpátky. Bloudila dlaněmi po kouzelníkově štíhlé postavě a věděla, že dnes se to stane. Je příhodný čas, aby přestali být pouhými přáteli.

Juliette si bolestivě skousla spodní ret, aby byla potichu, když do ni Severus majetnicky vnikl. Nakláněl se nad ní a pootevřenými rty, na kterých pohrával pobavený úšklebek.

„Tvůj pokoj je stále pod kouzlem," zamumlal vychytrale a přirazil, což donutilo Juliette hlasitě zavzdychat, i když se snažila být potichu...

* * *

Severus plynulým pohybem zapnul rudé šaty a uloupil ještě jeden nezbedný polibek, než zrušil kouzlo a vyšel z pokoje. Juliette jej držela za ruku a roztržitě za ním cupitala do přízemí, kde již její matka seděla u stolu se speciálním vydáním Denního věštce. Znuděně zvedla oči k zářící dceři, jejíž tváře nedokázaly od postelové scény řádně vychladnout. Juliette od prvního pohledu na matku věděla, že zná důvod jejich zdržení v patře a vůbec se jí to nelíbí.

„Kdepak jsou tetičky?" prolomil jako první ticho Severus, jemuž o poznání narostlo sebevědomí, když už nemusel čelit čarodějnicím z celé Anglie. Juliette nedokázala potlačit zasmání a zamilovaně se opřela o mužskou hruď. Její matka metala očima blesky.

„Snad se vám nestýská," vydechla jízlivě starší čarodějka a přivolala i pro dceru a mladého kouzelníka snídani. V koutu místnosti stál malý vánoční stromek s kopičkou dárků. „Nejprve se nasnídáme, děti, ne?"

„Jistě," špitla mladší bruneta, zatímco ve své róbě usedala na obyčejnou dřevěnou židli po boku Severuse, jenž si nenápadně natočil noviny k sobě. Titulní strana informovala pouze o Vánočním koncertu a v růžku se zářivě usmívala fotografie Brumbála. Díky poslední schůzce se starým čarodějem měla o jeho kvalitách další pochybnosti...

Starší čarodějka si elegantně namazala topinku marmeládou, ledový pohled však nedokázala potlačit ani o Vánocích, když náhodně zavadila o prkenně sedícího kouzelníka s těžkými černými vlasy.

„Už ti dorazila obsílka z oddělení?" Juliette zmateně zvedla oči od své snídaně. Snape se napnul. „Obnovuje se proces s Igorem Karkarovem," pronesla konverzačně, i když dívka vycítila z matčina hlasu škodolibost. „Možná se dozvíme další jména, přestože se poslední dobou již opakuje." Počastovala kouzelníka významným pohledem. „Amanda předevčírem posílala sovy, abychom se během dovolených nenudili... Mohla bych ti poslat kopie, aby ses taky dozvěděla něco o Smrtijedech – Karkarov umí líčit velice barvitě, aby se vyhnul Azkabanu. Severusi, vy Karkarova znáte, že?"

„On mě zajisté zná taky," zavrčel nepřívětivě a znechuceně ukousl oschlý chléb. Juliette protočila oči.

„Bezpochyby," odvětila přemile starší čarodějka.

„Myslím, že je nejvyšší čas otevřít dárky," zvolala zničehonic Juliette, aby přehlušila tíživé ticho, a vrhla se k vánočnímu stromku. Sáhla po prvním dárku a s přehnaným nadšením přečetla: „Severus." Dárek od její matky pro zapšklého kouzelníka. „Otevři ho!" vybídla jej, zatímco se natěšeně přitiskla za jeho záda, aby viděla, co dostal.

Zpod balícího papíru vykoukla malá, dřevěná truhlička s vypálenými runami, kterým Juliette nerozuměla. Položila si bradu na Severusovo rameno, aby ji záhy znovu zvedla. S malým cvaknutím se krabička otevřela a na sametovém lůžku leželo pět maličkých lahviček. Nikdo nemusel nic říkat, ale i tak všichni věděli, že se jedná o jedy, o vzácnou sbírku jedů z celého světa.

Snape mezi dvěma prsty zvedl černou lahvičku. „Faraonův spánek?"

„V celé Británii jsou pouze dvě takové lahvičky," oznámila potěšeně starší čarodějka.

„Myslím, že takový dar nemohu přijmout," odtušil Snape a vše pečlivě uklidil.

„Nevím o lepším kandidátovi," řekla Juliettina matka s laskavým úsměvem. „Jul lektvarům příliš neholduje a můj úložný prostor není nafukovací." Přivolala od stromku další dárek, který adresovala dceři. „Navíc jste se včera večer zmiňoval, že lektvarům rozumíte, takže dokážete docenit takový dar."

Zbytek vybalování dárků již probíhal v přátelštějším duchu, ale když se Severus omluvil, že musí na toaletu, Juliette tiše zasyčela: „Nemáš žádnou sbírku jedů!"

„Ale mám v domě Smrtijeda, který obchoduje s Malfoyem!"

„A proto jsi mu dala něco takového?"

„Každá lahvička má stopovací kouzlo," zamumlala skrze křečovitý úsměv, když se ve dveřích znovu objevil kouzelník.