Severus Snape

Naše nová celebrita

31.7.1991

Severus Snape (31), Juliette Nemesis (27)

„Jul, tohle kouzlo umí i ta nejzabedněnější čarodějka," povzdechla si Juliettina matka, ale i přes to vytáhla vlastní hůlku. „Mám to udělat?" Mladá žena se pouze pousmála a mlčky kývla, načež starší čarodějka rychle obkreslila hůlkou složitý tvar a ze špičky hůlky pod stolem vytryskla malá sprška zlatých jisker. Ano! „Mám ti gratulovat? Nezapomínej, že stále ještě umím kouzlo, které by mohlo vše vrátit do původního stavu," namítla a Juliette tušila, že by byla radši, kdyby nečekala dítě, nebo alespoň ne se Snapem, ale ani tak nedokázala potlačit šťastný úsměv. Po měsících snažení a nahánění Severuse o každém volném víkendu se to nakonec povedlo, až když se Severus vrátil z Bradavic. „Snape bude určitě skákat radostí," zamručela kousavě.

„Už přichází, tak se přesvědčíme."

„Doufám, že bude víc po tobě."

„Mami!" okřikla ženu těsně předtím, než se postavila a se širokým úsměvem zamávala na Severuse, aby si k nim přisedl v nejskrytější části Děravého kotle. I když se pohyboval ke stolu rychle a nehlučně, stejně se nedokázal vyvarovat několika nenávistným a zvědavým pohledům. „Ahoj, Severusi." Držela se zpátky, aby na veřejnosti působili pouze jako přátelé.

„Na baru je Quirrell," zašeptal tiše během letmého polibku na tvář. „Neměl by tě vidět."

Lupin hledal Quirrella týdny, vyčítal si jeho ztracení, ale mladý kouzelník se po měsíci objevil sám a ignoroval veškeré snahy o omluvu. Podle Remuse k podivnému hábitu přibyl ještě podivnější turban, odporný puch česneku a profesoři v Bradavicích se dle Severusových slov domnívali, že se setkal s upíry, nicméně Quirrell odmítal cokoli prozradit – hledal pouze Marry, která prý za všechno mohla. Juliette si nepříjemně uvědomovala, že to ona se mu představila jako Marry...

„Dobré poledne, Severusi." Juliettina matka v rámci zachování slušnosti natáhla k Severusovi ruku, kterou kouzelník stejně neochotně přijal. „Dnes je skvělý den, že? A bude ještě lepší." Snape podezřívavě přejel Juliette očima a šťastný výraz mu nemohl uniknout. „Dojdu vám pro oběd, abyste si mohli s Juliette promluvit." To jej neuklidnilo, jak viděla Juliette.

„Seve," zarděla se a pod stolem přitáhla kouzelníkovu dlaň na své břicho, „budeme mít miminko. Konečně se to povedlo." Bledé líce leště více zbělaly, když otevřel němě rty. „Tvůj syn nebo dcera..." Konsternovaně hleděl na vlastní ruku s dlouhými prsty, které se měkce zarývaly do míst, kde by mělo spočívat dítě. „Za chvíli tady bude s námi." Juliette rychle zamrkala, aby zahnala slzy dojetí nad něčím tak úžasným, jako je zázrak zrození. Miminko, které je muže, kterého miluje celým svým srdcem. Přesně to si několik posledních let přála. „Miluji tě, Seve!"

„Víš, jak mi na tobě záleží," zašeptal, zatímco se snažil s novou informací vyrovnat. Juliette doufala, že se za uplynulé měsíce již psychicky alespoň trochu připravil, možná i těšil... Nechtěla naléhat, ale popravdě očekávala vřelejší akceptaci, přestože byli na veřejnosti.

„Nám na tobě taky," přisvědčila, za což schytala další plachý pohled. „Jak proběhla schůzka s Brumbálem?"

„Souhlasil s naším typem zabezpečení, jen budu muset všechny lektvary namíchat do konce prázdnin, aby ta věc byla už se začátkem školního roku chráněná."

„Stále ti neřekl, co tam bude ukryto?" Juliette poblázněný Brumbál příliš nezajímal, avšak žádost o vytvoření zkoušky, která je pro devadesát devět procent kouzelníků a čarodějek nesložitelná, vzbuzovala mnoho otazníků i u lidí jako byl Severus. Dlouho s Juliette rozmýšleli a nakonec přistoupili k tomu nejjednoduššímu, co je napadlo – základ nalezli v obyčejné logické hádance z mudlovského světa. Několik lahviček – některé s jedy – a úsečný návod. Během tohoto projektu zapracovali i na potomkovi...

„Prý se to teprve dnes dostane na hrad. Dozvím se to, až nastane správný čas," zparoduje otráveně hlas starého kouzelníka, s nímž se dnes sešel v mudlovském Londýně, během čehož se vydala Juliette s matkou na nákupy.

„Až se dozvíš, o co jde-"

Juliettina matky v pomněnkově modrém hábitu položila před Severuse talíř a přehnaně se k oběma naklonila, než vydechla: „Je tady Harry Potter." Až v ten okamžik si Juliette všimla, že jsou téměř všechny stolky v okolí opuštěné a k baru nevidí z důvodu tlačících se lidí. Také by se chtěla postavit, přesvědčit se na vlastní oči, vidět na malého Harryho, kterého kvůli Petunii již roky neviděla a odloučení nesmírně bolelo, jenže Snapeova silná ruka ji zastavila.

„Je tam i Quirrelle."

„Mami, nemohla by ses s ním domluvit na nějakém místu, kde bychom se mohli sejít? Třeba v patře." S nadějí pokynula k volným pokojům nad schody.

„Je s ním Hagrid, zkusím se domluvit s ním," souhlasila, znovu vstala a zamířila do davu, ale po necelých pěti minutách se vrátila a chlácholivě se na dceru podívala, čímž chabě kryla neklid. „Brumbál si podle všeho nepřeje, abys Harryho kontaktovala."

„Co? Jsem jeho rodina! Jediná rodina, kterou má."

„Já to vím, Jul," pohladila dceru po hnědých kadeřích se zlatavými odlesky, „ale není moudré dělat rozruch před tolika svědky. Ten starý blázen možná čeká jen na příhodnější dobu – pochop, že teď bude pro Pottera vše nové a těžké, nechce mu motat hlavu ještě ztracenými příbuznými. Dej tomu pár měsíců."

„A jak vypadá?" zeptala se mladá žena se zájmem. Natahovala krk, aby cokoli z chlapce zahlédla, ale dříve spatřila fialový turban, a proto se rychle přikrčila ke svému partnerovi, otci jejího dítěte – to ji zahřálo u srdce.

„Jako Potter," oznámila nesoustředěně matka.

Snape jen znechuceně vyplivl: „Naše nová celebrita."

Musím uznat, že učit se celý den na zkoušku a večer v rámci "regenerace" psát další díl, abych splnila nepsané pravidlo, je docela náročné a skvěle to vymývá mozek :D

Myslím, že někteří z vás si již všimli, že se budu přiklánět spíše ke knihám než filmům Harryho Pottera, ale věřím, že to nebude na obtíž :) Doufám, že jste si užili část, a pokud přežiji tento týden, tak se opět setkáme příští pondělí.