Severus Snape

Trumf

20.6.1997

Severus Snape (37), Juliette Nemesis (32)

„Dnes?" zašeptala Juliette plačtivě. Po tvářích jí kanuly slzy, ale neotřela si je. Klobou jí spadal dostatečně do obličeje, aby zakryl celý obličej. Slzy se vsakovaly do tmavě zeleného šálu, zatímco se vedle ní tyčil ztuhlý Severus s černýma očima slepě upřenýma před sebe na famfrpálové hřiště. Podobně jako Juliette nevěnoval trénujícímu zmijozelskému družstvu žádnou pozornost, jen se sotva se pohybujícími rty sděloval drobné čarodějce nejnutnější informace.

„Už není čas," přitakal napjatě. „Dnes zařídí Brumbál poslední záležitost, než odloží hůlku."

„Když um-" na kratičký okamžik se porozhlédla, aby se ujistila, že je nemůže nikdo přes silné poryvy větru, kvílení košťat a povzbudivých výkřiků pozorovatelů slyšet. „Pokud by se o to postaral osud, slib by se zrušil a ty bys nemusel..."

„Stále nechápeš, že to, co má přijít, stejně přijde, ale Brumbál i z této bezvýznamnosti," ušklíbl se, „musí udělat svůj poslední a největší trumf."

„Nemusíš tím trumfem být ty," připomněla tiše bruneta. Stále nechápala, proč se měla setkat s bývalým milencem na tréninku zmijozelského družstva, když před celým světem tajili, že se vůbec znají. Tady ji mohli vidět potomci většiny Smrtijedů.

Ačkoliv se všichni studenti báli profesorovým směrem byť jen podívat, Juliette neunikly rychlé zvědavé pohledy věnované jí. Na tréninky veřejnost obvykle nesměla a nechodila.

„Mám svůj dluh..."

„Kvůli Lily?" zeptala se přímo mladá žena. Nebrala si servítky, on sám jí právě říkal, jak zabije čaroděje, aby se dostal blíž k dalšímu čaroději a ji nechá samotnou. A proč? Protože její sestru – vzpomínku na její mrtvou sestru – neopouštěl. Roztrpčeně se zahryzla zuby do spodního rtu, aby už nepustila jediné slovo.

„Vůči Potterovi." Juliette zaslechla kapku posměšků. Prohlédl Juliettinu žárlivost již před lety a stále se jí nemohl nabažit, toho si byla čarodějka dobře vědoma. Jenže dnes se po dlouhé době dostala Juliette opodstatněně do pozice žárlivé, když Severus upřednostnil opět Lily. „Nemá šanci, pokud mu ještě nepomůžu. Tohle Lily dlužím. Tohle dlužím i tobě, Juliette! Potter není jenom součást tvé rodiny, ale na tom klukovi závisí i životy Adama a Charlieho. Chceš, aby se celý život báli?"

„Ale co když se něco stane? Co budeme dělat potom?"

„Pohybuješ se moc v budoucnu," poučil vysoký kouzelník čarodějku. Juliette pokradmu sledovala jeho zamračenou tvář. Vlasy měl delší než obvykle a kruhy pod očima tmavší. Čekal. Vyčkával na svůj okamžik jako had na svoji kořist. Mohl být netrpělivý, ale světu odhaloval pouze klidnou tvář, na které nebyly žádné známky zaujetí cílem. Čarodějka chtěla věřit, že počítá i se svojí budoucností za dvacet čtyři hodin.

„Kde je dnes v noci tvá hranice?" Pochopil.

„Až se vrátí Brumbál, stane se to. A potom se musím dostat co nejrychleji odtud." Svraštil obočí. Nepůsobil rozhodnutě. „Když nenastanou žádné komplikace."

„Když se nikdo neobjeví?" Nenápadně přikývl. Velmi blízko jejich tribuně se prohnal na koštěti nějaký mladík, kterého Juliette neznala, ale Severus si při pohledu na něj odfrkl.

„Malfoy je stále zoufalejší, může se vynořit kdykoliv se svým tragickým pokusem Brumbála dostat. Už málem zabil dva studenty, ale ke svému cíli se ani nepřiblížil – a dochází mu čas. Kdyby dnes večer vyvolal rozruch..." Napjatě pokrčil rameny, aby se pokusil demonstrovat opak svého postoje. Nepřesvědčil Juliette, že ani vyrušení jej nevystaví nebezpečí.

„Kam se skryješ? Kde tě najdu?"

„Přes prázdniny budu na Malfoy Manor, v hlavním sídle Pána zla, a od září se vrátím sem." Znechuceně stočil pohled k majestátnímu hradu za hřištěm. Těžké dešťové mraky jakoby podtrhovaly pochmurnost situace. Schylovalo se k vraždě a ačkoliv muž po její levici už nejednou zabil, i tak z něj Juliette cítila, že není připraven.

Dlouhým cestovním pláštěm Juliette zakryla volně svěšenou kouzelníkovu ruku a povzbudivě ji stiskla ve své. Možná až zakryjí slunce, vykoukne měsíc.

Víte, co je neuvěřitelné? Už nás čeká ani ne rok děje...