Severus Snape

Znamení zla

4.1.1982

Severus Snape (21), Juliette Nemesis (17)

Mladá čarodějka se v brzkých ranních hodinách chystala na svůj poslední odjezd v životě do školy čar a kouzel v Bradavicích. Obsah jejího kufru tvořily převážně těžké svazky učiva ke zkouškách OVCE, mnoho nových brků a tři rule pergamenu. Přísady do lektvarů jí posledních několik měsíců osobně dodával postarší profesor lektvarů Křiklan jako jistou pozornost za její dlouhodobé setrvání v Křikově klubu Vyvolených, od kterých očekával velké věci a krabice plné ananasových lupínků.

Jen líně z postele dirigovala hůlkou zbývající resty, které nestihla přes vánoční prázdniny udělat. Rozespale sledovala, jak ponožky z jejího prádelníku pomalu vylétají a rovnají se do dřevěného kufru, jak prachovka sama od sebe radostně tančí po vrstvě prachu po celém jejím pokoji a jak se věci v kufru jako hlavolam přesouvají, aby se tam všechny vtěsnaly.

„Accio fotka!" zamumlala a připravila dlaň pro malou fotografii, která se do té doby válela na psacím stole. Okamžik zadržela dech, když zaměřila pohled na tři usměvavé postavy, z nichž už dvě nežily. Lily, její nevlastní sestra, bezpečně svírala maličkého chlapce s černými vlásky, zatímco chlapcův otec jej rozptyloval a každou vteřinou nutil k radostnému zavýskání, které ale nešlo na fotce slyšet.

Tolik se jí stýskalo po mladé ženě, ke které si teprve před dvěma lety našla cestu, která jí v osobním životě dokázala poradit lépe než vlastní matka a která se nikdy nepřestala řídit svým dobrým srdcem, ani když jí šlo o vlastní život. Obětovala se... Obětovala se pro svého ročního syna Harryho a dívka ji za to bezmezně obdivovala.

S potlačením zármutku zastrčila fotografii šťastné rodiny do své kabelky a s posledním ohlédnutím na svůj dětský pokoj, jenž opět několik měsíců nespatří, se vydala společně s kufrem do přízemí. Její matka zvesela poskakovala s hůlkou po celé kuchyni – i ona patřila k lidem, kteří se po pádu Vy-víte-koho rozhodli žít šťastně až do smrti. Smrt Lily a Jamese brala jako nutné zlo k většímu dobru.

„Dobré ráno," zanotovala a dívka se sotva zvládla vyhnout kouzlu, které její matka seslala k plotně. „Připravila jsem ti něco ke snídani."

„Proč nejsi v práci?" Mladá čarodějka mohutné zívnutí skryla ve svém školním hábitu. Přenášet se už dávno uměla a nehodlala se na nádraží Kingʼs Cross vláčet přes celý Londýn, proto si ušetřila další práci a převlékla se rovnou do nebelvírského stejnokroje. Matce to bylo zcela ukradené.

„Vzala jsem si dovolenou," odpověděla vzrušeně. „Rozhodně si nenechám ujít poslední příležitost zamávat své malé holčičce na nádraží. Mimochodem téměř všichni se jdou rozloučit se svými dětmi, takže bych byla v kanceláři sama." Před mladší brunetkou přistála míchaná vajíčka, nasledována čerstvě upečenými bagetkami. Poprvé za dlouhou dobu vypadalo jídlo od její matky stravitelněji než Doušek živé smrti.

„Mami, to nemusíš, už několikrát jsem se zvládla vypravit sama," zamumlala s plnou pusou a v duchu svoji matku prosila, aby zůstala doma. V aktuální situaci, kdy se hony na čarodějnice přesunuly i do jejich století a pro větší zábavu se začaly pronásledovat čarodějnice samy mezi sebou, si rozhodně nepřála vstoupit do davu s bystrozorkou za zády. Někteří lidé, které ona znala, patřili do rodin smrtijedů a její pověsti by matka jen přitížila. Stačilo, že se sama plánovala hlásit do řad strážců zákona a pronásledovatelům zla.

„Tohle je ale zvláštní příležitost, víš?" vysvětlila. Hůlkou si začala tvořit upravené lokny ve vlasech, jako by snad mohla svoji nelítostnou povahu schovat za rozkošným obličejíčkem. „Až přijedeš, už budeš žena. Možná si přivedeš i nějakého mladého kouzelníka." Spiklenecky mrkla a mladší čarodějka si všimla i upravené délky matčiných řas. Vděčně si pomyslela, že je vlastně skvělé, jak její matka vypadá ve srovnání například s Alanstorem Moodym, který vykonával stejnou práci. „Co říkáš na toho Biggsovic kluka? Moc milý hoch a hezký a bohatý a..."

„Nepřišly už noviny?" změnila ostře dívka téma a ohlédla se k prázdnému bidýlku pro sovu.

„Ne," odpověděla čarodějka s loknami konverzačně, zatímco se prohlížela v odrazu konvice na čaj. Kriticky našpulila rty, ale nic nezměnila. „Myslím, že by se k tobě Biggs hodil." Pokrčila nevinně rameny. „Máš nejvyšší čas, nebo na tebe zbude jen nějaký mudla, v horším případě smrtijed."

„Když už jsme u smrtijedů," protáhla dívka, „jak dopadl soud Severuse Snapea?" Na tuto otázku si přála znát odpověď už od potkání toho zvláštního mladíka na hřbitově, ale neznala přesný datum usnesení. Doufala, že by jí mohly odpovědět noviny, protože matčinu reakci předvídala.

„Zproštěn viny," vyprskla s maximálním opovržením. „Jeden by předpokládal, že po tom všem nastoupí spravedlnost, ale opět to vypadá, že Brumbál je sám zákon! Za zavřenými dveřmi se domluvil s Barty Skrkem a nechal toho smrtijeda na svobodě. Prý byl ve službách Ty-víš-koho jenom proto, aby nosil informace Brumbálovi." Nevěřícně zavrtěla hlavou. „V tom případě nás ale mohl Brumbál zachránit mnohem dřív, nemyslíš? Nemuseli jsme čekat na Potterovi."

„Třeba není Sev... Snape opravdový smrtijed," zapřemýšlela nahlas dívka, čímž si vyslouží od matky nebezpečný pohled.

„Na ruce má znamení zla! Je ocejchovaný jako zvíře a stejně by se s ním mělo zacházet! Ty-víš-kdo nebyl tak hloupý, aby důvěřoval každému, kdo projevil zájem o nové... tetování." Nakrčila znechuceně nos. „Kdyby bylo po mém, už by dávno seděl v Azkabanu, ale na to mé pravomoci nestačí," zavrčela a její dcera mohla na okamžik shlédnout nefalšovaný výraz bystrozora, jenž lační pouze po spravedlnosti. „Stejně jako na Malfoye, Averyho a mnoho dalších, kteří pyšně prohlašují, že za Ním nikdy nestáli. Prý kletba Imperius – tomu tak uvěřím!" Zhluboka se nadechla, aby opět navodila svůj mateřský výraz a soucitně se na dceru usmála. „Však jednou sama jako bystrozorka poznáš, jak se věci mají."

„Když udělám OVCE." Zaškaredila se mladší čarodějka a odsunula od sebe prázdný talíř, který společně s matčiným mávnutím hůlky odlétl do dřezu. Z předsíně k dívčiným nohám dolevitoval objemný kufr.

Doufám, že zvládnete několik rozjezdových kapitol, jak u mě bývá zvykem, abychom mohli pokročit k opravdovému ději.

Moc děkuji za každou hvězdičku a přečtení, přestože je tento příběh naprosto neviditelný :D