Severus Snape

Útulná ložnice

22.10.1983

Severus Snape (23), Juliette Nemesis (19)

Severus zcela cíleně hnětl ve své dlani čarodějčino ňadro a obdařoval její bledý krk vlhkými polibky, během čehož dívka křečovitě hleděla do poznámek, které si během výcviku v přítomnosti bystrozorů sepsala. Julitte byla nadmíru psychicky vyčerpaná po pěti hodinovém nácviku přeměňování, ale stále se ještě dokázala soustředit na konkrétní problém na rozdíl od černovlasého muže, jehož koncentrace brala poslední týdny a měsíce za své.

„Tuhle formuli furt nechápu," postěžovala si nevzrušeně, přestože jí muž citelně zavadil zuby o jemnou kůži na krku. „Jak bys to udělal ty?"

„Nechal bych to na jindy," zamumlal kouzelník. Juliette už před dobrou půlhodinou pochopila, že pro dnešek Snape skončil.

„Budu tady sedět tak dlouho, dokud se to nenaučím," obeznámila jej příkře se situací a okamžitě cítila, jak ruka na jejím prsu s něžným pohlazením ustala v pohybu a teplý dech ji polechtal až v úrovni ucha. Vyhrála, Snape se musel vrátit k přemýšlení.

„Když někoho tímhle očaruješ, tak se zneviditelní – co je na tom nepochopitelnýho?"

„Nemůžeš si jen tak hmotně zmizet," odporovala. Těžké mužský tělo se na ni více namáčklo, aby kouzelník viděl do jejích vlastnoručních poznámek.

„Nezmizíš, jenom splyneš s prostředím," otráveně vysvětlil, jako by mluvil s malým otravným dítětem. Jeho učitelské schopnosti nikdy nezklamaly. „Budeš něco jako testrál," dodal na vysvětlenou po uzření Juliettiného výrazu, „když to použiješ – nebudeš vidět, ale zároveň nebudeš nehmotná jako duch, i když musím přiznat, že testrálové to mají promakanější... A vždycky můžeš použít neviditelný plášť – Pošuk ti určitě s radostí nějakej dá."

„Jenže u zkoušky plášť mít nemůžu."

„Já tohle kouzlo nikdy nepoužil, nemohu sloužit." Čarodějka frustrovaně vydechla a rezignovaně položila pergamen na pracovní stůl ve stísněném obývacím pokoji. „Proč neřekneš bystrozorům, aby ti to vysvětlili?"

„Nesnáším, když si někdo myslí, že na to nemám," zavrčela. Stáhla gumičku z vlasů a hnědě prameny jí skryly obličej pod neprostupnou rouškou. „Jsem nejlepší, zapomínáš? Nemůžu dovolit, aby o mně měl někdo pochybnosti."

„Proto trávíme každý víkend mučením, abys působila geniálně?" vydechl posměšně s povytaženým obočím. „A pak že já jsem povrchní!"

„Ber jako poctu, že můžeš být u mých prvních pokusů."

„Tak jako ty u mých." Potměšile se zasmál a přitáhl si dívku k sobě, aby ji mohl políbit. Oba věděli, jak dnešní den dopadne, jak dopadaly všechny jejich společné dny poslední tři měsíce... Juliette prvních několik týdnů bojovala se svým svědomím po každém dostaveníčku se starším kouzelníkem, která se uskutečňovala stále častěji, avšak po čase našla rovnováhu. Richarda milovala, přestože jejich vztah po roce a kousku už pozbýval původní elán, ale vždy ji dokázal něčím vytočit do nepříčetna, což ji zavedlo do náruče Severuse, jejího nejlepšího přítele. Snape si ji nikdy neuzurpoval pro sebe, byl spokojen s každým okamžikem, kdy pod ním čarodějka sténala, ale kdykoliv se objevil Richard, nechoval se k němu jinak než k jakémukoliv jiného bývalému studentovi – se svým sarkasticky nesnášenlivým stylem, samozřejmě.

„Chceš jít do ložnice?" navrhla Juliette unaveně. Vychytrale si plánovala, že se po milování už nebude muset přemisťovat a prostě jen zavře oči, zatímco se kouzelník zvládne vyprovodit sám jako již několikrát.

„Jo, to bychom mohli." Zpočátku se cukal při zmínce její a Richardovy ložnice, ale nakonec i jeho geniální mysl musela připustit, že nejpohodlnějším místem bude opravdu útulná ložnice. „Pojď." Nabídl unavené dívce ruku a něžně jí pomohl na nohy. Byli pouhými milenci, přáteli s výhodami, přesto když se schylovalo na samotný akt, chovali se jako pár. Něžnostmi svého milence vábili, aby nakonec sami vytěžili nejvíc.

„Jsi krásná," šeptal dívce do ucha, zatímco na ni plnou vahou ulehal. Juliette jen zakňučela nad spojením jejich těl. Plynulé tření a tlumené vzdechy naplňovaly prohřátou místnost, dokud ve dveřích nezarachotil klíč. Jediný, kdo další měl klíč, byl Richard.

Milenci se v mžiku rozpojili, hekticky sáhli po svých hůlkách a přivolili si oblečení. Než stihl Richard vůbec promluvit, Severus už byl kompletně oblečený a Juliette zápasila s halenkou, kterou nakonec odhodila zpět na podlahu, tudíž zůstala jen v podprsence.

„Jul?" zavolal její přítel hlasitě. Kroky směřoval automaticky do ložnice. Čarodějka ulehla a předstírala vysílení, zatímco Snape stál nehnutě jako chrlič na římse. „Juliette? Co se tady děje?"

„Ahoj, Richie," zakňourala zničeně, „není mi dobře."

„Tak proč jsi nezrušila konzultace?" Sjel pohledem muže v černém plášti a vrátil se zpět ke své partnerce pouze v podprsence, kterou si dnes ke svému štěstí vzala. „Pane profesore."

„Dobré odpoledne," sykl rozpačitě oslovený. „Měl bych jít," odtušil.

„Ne!" Juliette při rozkazu svého přítele ztuhla. „Co se tady stalo? Proč je sakra polonahá? A co vy děláte v mojí ložnici?" Obrátil se k staršímu muži.

„Zvracela," zalhal zdatně Snape. Na kamenném obličeji se nemihla jediná emoce. „Před chvílí," dodal. „Chtěl jsem jí tu košili očistit hůlkou, ale než jsem to stihl, stáhla si ji. Domníval jsem se, že bude lepší, když bude pro dnešek odpočívat." Juliette bezmyšlenkovitě přikyvovala. „Jsem si téměř jist, že za to mohou všechna ta přeměňovací kouzla..."

Richard naštvaně vytrhl šuplík z dívčina nočního stolku a začal prsty počítat maličké ampulky, které tam v držátku stály jako vojáci. Juliette na rozdíl od Severuse poznala okamžitě, o jaký lektvar šlo.

„Co to děláš?" vyjekla dotčeně. Richard se zaúpěním, že nepotvrdil své domněnky, zvedl pohled k dívce a strojově vrátil šuplík zpět na své místo.

„Nejsi těhotná, že ne?" zeptal se přímo. Snape zbledl o dobré dva odstíny.

„Co? Pro Merlina, samozřejmě, že ne!" vykřikla dotčeně. „Proto se hrabeš v mých lektvarech pro zabránění početí? Co je to s tebou, Richarde!?"

„Zvracela jsi už v úterý a ve středu," trval na své teorii. Rozhořčeně začal přecházet po místnosti a Snapea nevnímal více než kus nábytku.

„Taky od úterý trénuju to nový kouzlo z přeměňování!"

„Upřímně si myslím, že bys toho měla nechat," zavrčel. Juliette se nechtěla na toto téma znovu hádat, tentokrát dokonce s divákem. „Tohle je poslední kapka! Jsi na prášky a teď ke všemu ještě zvracíš a kdovíco všechno! Skoncuj s tím! Já tě uživím, peníze nepotřebuješ a kdyby ses nudila, mohla bys třeba pomáhat u Gringottových – vždy se hodí schopná čarodějka navíc."

„Ale já chci dělat tohle!"

„Zabiješ se dřív, než tě postaví před opravdové nebezpečí!"

„Všichni si tím prošli," sykla vzpurně a překřížila ruce na prsou.

„A taky jak dopadli?! Průměrný věk úmrtí: třicet let!"

„Teď už Ty-víš-kdo není, aby nás systematicky likvidoval."

„Vážně?" Na pokraji zuřivosti si posměšně odfrkl. „Zkus to vysvětlit Longbottomovým! Věřím, že strávit zbytek života u Svatého Munga a nepoznat ani vlastní dítě je výhra v loterii! Tady kolegové," pokynul k Severusovi, „se určitě rádi postarají."

Starší z mužů se celý napjal a suverénně vykráčel z místnosti. Juliette už jen slyšela hlasitou ránu vchodových dveří.

„Tos přehnal!" obvinila svého přítele. „Chováš se jako idiot!"

„Až přestaneš mít sebedestruktivní sklony, přestanu ti nastavovat zrcadlo."