Severus Snape

Kmotra

20.2.1998

Severus Snape (38), Juliette Nemesis (33)

Juliette se poplašně přenesla do původního domu, aby zjistila, kdo tak mocně a zároveň zcela neškodně nabourává ochranu. Již podle užitých kouzel bylo čarodějce jasné, že se o Smrtijedy ani vlkodlaky nejednalo – ti by zdvořile neťukali na hlavní vstup.

S připravenou hůlkou vykoukla Juliette z altánku, kam se přemístila, a okamžitě dokázala rozpoznat platinové vlasy. Mary. Štíhlá žena s dítětem za ruku naléhavě klepala na dveře, protože zvonek neznala, a občas vyslala oznamovací kouzlo, přičemž se neustále plaše otáčela na příjezdovou cestu.

„Ahoj, Mary!" Juliette se pokusila vyznít přátelsky, aby ženu nevyděsila, ale když spatřila její slzami smáčené líce a mrtvolný výraz ve tváři malé dívenky, odhodila svoji lehkovážnou masku. Ony rozhodně nepřišly na čaj a hovor o únorových plískanicích. „Co se stalo?"

„Thomas je mrtvý." Blonďatá čarodějka propukla v další záchvat pláče a křečovitě sevřela Juliette v náručí, zatímco sedmiletá holčička byla na Juliette namáčknuta také. Když začala brečet Mary, děvčátku se začaly koulet slzy po tvářích.

„Pojď, přemístíme se jinam," pobídla Juliette svoji přítelkyni. V žádném případě nyní nedokázala řešit ostražitost a utajenost jejího nového obydlí, v němž skrývala své děti, o nichž ani Mary, Juliettina nejlepší kamarádka, nevěděla. Mary se srdceryvným vzlykem přikývla a přivinula k sobě malou holčičku, aby je mohla Juliette bezpečně přenést, ale plačící čarodějce vůbec nedocházelo, že se nacházely uprostřed mudlovské ulice. Juliette stěží dostala dívku až do altánku na skryté zahradě, odkud se vždy přemisťovala.

„Mami?" zavolala Juliette do domu, když stanula s návštěvou na prahu provizorního domu. Starší čarodějka v zářivě modrém hábitu a s natočenými vlasy vykoukla z kuchyně i s malým Adamem, jenž se rozběhl a skočil na Juliette. Marry konsternovaně civěla na malého chlapce, ale její žal ji přemáhal natolik, že nedokázala věnovat této novince pozornost.

„Proboha, co se stalo?" vyhrkla Juliettina matka poplašeně, načež se mateřsky vrhla k Mary, již znala téměř od dítěte.

„Thomas... Zabili ho, paní Nemesis," zakňučela Marry.

„Charlie, vezmi bratra a holčičku do kuchyně a dejte si pudink," požádala Juliettina matka nejstarší z dětí, které se také přišlo přivítat s matkou. Juliette chlapce jemně políbila do vlasů.

„Čí pudink?"

„Snězte klidně všechny, my si potom s maminkou uděláme nové," navrhla nejstarší čarodějka rychle, aby děti odlákala. Holčička se od matky nechtěla příliš hnout, ale když jí všechny tři dospělé ženy slíbily, že budou hned ve vedlejším pokoji, svolila a odešla s dětmi. Adam se zvládal soustředit pouze na fakt, že může sníst celé dvě mističky...

„Co se stalo?" začala z Mary vytahoval Juliette, jakmile nabídla blonďaté ženě místo na sedačce.

„Zabili ho, Lestrangeová ho zabila!" vyjekla, načež se jí zlomil hlas. „On... Pracoval u Gringottů – Richard mu před lety sehnal místo – a měl střežit podzemní trezory." Vzlykla. „Od Vánoc se to už vezlo..."

„Od Vánoc?" zarazila se Juliette a vyměnila si pohled s matkou. O ničem nevěděly, bystrozoři měli nyní málo informací... Mary přikývla.

„Harrymu Potterovi se podařilo dostat něco z trezoru, i když to tam stále bylo... Příliš jsem Thomasovi nerozuměla, ale šlo prý o nějaký duplikát... Někdo podrazil Lestrangeovou a ona hledala viníky – a mezi nimi našla i Thomase," zakvílela. „Před hodinou zaklepali na mé dveře skřeti, aby mi řekli, že Thomas..." Skryla si obličej v dlaních. „Za nic nemohl," šeptala.

„Moc mě to mrzí," zamumlala Juliette nazpět, přičemž jí také stékaly slzy. „Můžeš tady zůstat, jak dlouho budeš chtít."

„Bojím se být doma sama," přiznala.

„Tvůj syn je v Bradavicích?" zeptala se po dlouhé odmlce Juliettia matka. Z kuchyně bylo slyšet tiché dětské štěbetání.

„Nechtějí ho pustit – chtěla jsem ho už před školním rokem vzít domu a učit sama, ale zákony..." Nemohla se nadechnout. „On nesmí opustit školu ani teď." Vysíleně se zapřela o štíhlé Juliettino tělo. „Co mám dělat, Juliette?"

„Zařídím to."

„Jak?" fňukla Mary a Juliettina matka probodla svou dceru varovným pohledem, ale toho si čarodějka nevšímala. Potřebovala uklidnit svoji kamarádku, která přišla o muže... Juliette si něco tak hrozného nedokázala ani představit a to často trávila čas sama jen s dětmi na rozdíl od Mary, která se svým mužem sdílela vše.

„Zapomínáš, že znám Snapea," připomněla plavovlasé ženě tiše. Nejstarší čarodějka s nesouhlasným odfrknutím odešla do kuchyně za dětmi.

„Je teď ředitel a následuje Ty-víš-koho... Nemůžeš za ním jen tak přijít – skončíš jako Thomas." Křečovitě sevřela Juliettiny paže, aby jí sebevražednou misi rozmluvila, avšak Juliette pouze nesouhlasně zavrtěla hlavou. Mary jí naprosto důvěřovala, přišla se k ní schovat před nebezpečím a Juliette si byla jistá, že její tajemství bude u uplakané čarodějky v bezpečí.

„Mary," Juliette ztišila hlas a pokynula ke kuchyni, „oni jsou jeho. Severus je otcem Charlieho, Adama i našeho ještě nenarozeného dítěte," přiložila si dlaň na břicho, „takže se neobávej, že by mi mohlo něco hrozit. Zařídím to a ty si musíš odpočinou."

Utěšování Mary nebralo konců, dokud vysílením neusnula přímo uprostřed obýváku na pohovce i s dcerou. Juliettina matka je přesunula do své ložnice, aby měly klid, ale Juliette vyhubovala, že ohrožuje jejich přísně střeženou rodinu.

Severus, jenž se neohlášeně objevil kolem půlnoci na prahu, sdílel stejný názor, ale rozhodl se celou situaci nekomentovat.

„Musíš Mary pomoct!" zavrčela polohlasně Juliette. Severus seděl v černém hábitu před krbem a naštvaně sledoval plameny. „Její syn musí domu."

„Všechny děti musí být ve škole během školního roku – na to je teď zákon."

„Zákony ses nikdy neřídil. Sakra, Seve, tomu klukovi zabili tátu!"

„Myslíš, že to nevím?" zavrčel zuřivě. „Dneska jsem to tomu klukovi v ředitelně říkal – tak jako mnoha dalším dětem během uplynulých měsíců. Doba je zlá, každým dnem někdo přijde o blízkou osobu, a proto tě žádám, abys přestala!" Založil si ruce na prsou, přičemž se zahalil pláštěm.

„Tohle není jen nějaký kluk! Je to syn mé kamarádky, můj kmotřenec a já slíbila, že ho z toho šíleného blázince dostanu!"

„Juliette, manžel tvé kamarádky umřel kvůli meči, který jsme doručili Potterovi," sykl, čímž čarodějku paralyzoval. „Nebelvírův meč je jen jeden, ale existuje věrohodná kopie, kterou jsem uložil do trezoru Bellatrix, aby byly všechny strany spokojené... Bellatrix kvůli výstavce nepotřebuje originál a ani by na to nepřišla, kdyby se jí do rukou nedostal Potter s pravým artefaktem."

„Harry, on...?"

„Utekl, neřeš to. Potřebuješ klid, takže zanechej všechny své problémy mně. A syna Mary také neřeš. Ještě se nestalo, že by mi nějaké dítě ve škole zabili."

„Proč jsi mi to neřekl?"

„Nechci, abys měla strach."

Veřili byste, že tento díl je již osmdesátý? Já ne :D