Severus Snape

Ohnivý pohár

24.6.1995

Severus Snape (35), Juliette Nemesis (30)

Juliette znepokojeně přecházela po kuchyni své matky, zatímco zbytek domu spal, jen dítě v jejím břiše se čas od času zavrtělo, když vycítilo strach své matky. Mladá čarodějka se nutila k pravidelnému dýchání a snažila si namluvit si, že Severus se na konci zkouškového období v Bradavicích zapomněl nad opravováním stovek testů, i když hodiny již nemilosrdně ukazovaly pět hodin ráno. Další, avšak o mnoho naivnější představa, byla vidina Severuse slavícího vítězství Bradavic v Turnaji tří kouzelníků – letos čtyř. Možná zvítězil Harry... Tajně zadoufala, aby její synovec měl alespoň jednou v životě štěstí a pocit vítězství.

Podvědomě si pohladila velké břicho a napjatě stiskla látku hábitu v pěsti, když ze zahrady zaslechla známý zvuk přemístění. Pozorně stála u okna a hleděla do tmy, odkud se občas objevil světelný záblesk, ale ona trpělivě čekala v domě, přestože netušila, co Severus v této šílené hodině zkoušel. Klížila se jí víčka, nicméně při rozeznání blížící se siluety známého kouzelníka o několik minut později se jejím tělem rozlila hřejivá energie. Byl v pořádku, jen možná usnul v kabinetě, nebo musel do ranních hodin rozhánět rozjařené studenty.

„Dobré ráno, Seve!" pozdravila svého přítele u dveří a natahovala se pro polibek, jenže sinalý kouzelník ji s omračujícím zděšením hrubě za ruku odtáhl do ložnice. Juliette pod silou stisku mužské ruky brněly prsty, avšak ani nemukla – nechtěla nikoho probudit. Znala muže, s nímž čekala již druhé dítě, a on nedělal zbytečné cavyky, když jí chtěl sdělit bezvýznamnou informaci.

„Neměla jsi na mě čekat a dělat si starosti," zamručel, když směřoval těhotnou čarodějku do postele, aby se alespoň posadila.

„Čekala jsem, ale nedělala si starosti. Jak dopadly Bradavice? Vyhráli jsme?"

„Co?" vyhrkl nesoustředěně, než hůlkou rychle odstranil své oblečení a nahradil ho noční košilí. „Vyhrály na plné čáře, ale to nikoho nezajímá... Juliette, on se vrátil. Pán zla se vrátil a skoro večer zabil Pottera, aniž bychom tušili, kde je." Vyhrnutý rukáv Juliette, neschopné racionálně přemýšlet, odhalil inkoustově černé znamení, které pulzovalo, když se jej obezřetně dotkla konečky prstů, a Severus ruku urychleně stáhl.

„Co to říkáš?"

„Vrátil se. Pettigrew spáchal nějaký ohavný rituál a on se vrátil, jen vypadá ještě hůř," slova mu odezněla na rtech, ale Juliettina mysl opět začala pracovat. Harry málem zemřel, ale žije, zatímco ostatní netušili, kde Vy-víte-kdo byl, ale Severus ví, jak vypadá...

„Zavolal tě?" Křečovitě začala svírat mužskou ruku, aby se ujistila, že stále žije, že jej Vy-víte-kdo nezabil.

„Ano, ale šel jsem sám," přiznal, ačkoliv vědět, že tím čarodějku rozruší. Zvedl peřinu, pod kterou schoval své tělo i to její, než jej záhy pevně přitiskl k hrudi. „Pán zla přenesl Pottera na hřbitov ještě s mladým Diggorym – ten zemřel – a tam se Pán zla znovu objevil. Potter kromě několika šrámů nemá žádné zranění, dokonce se zvládl dostat i zpátky, ale Pán zla svolal všechny Smrtijedy. Poprvé jsem se zdržel, protože by to bylo příliš nápadné, ale musel jsem se nakonec ukázat. Kdybych to neudělal, zabil by mě – Karkarov zmizel a Smrtijedi už dostali příkaz ho zabít."

„Seve, proč jsi to udělal?" Severusovu tvář začínalo odhalovat nažloutlé světlo z venku a Juliette se snažila zafixovat kouzelníkovy rysy ještě zuřivěji než jindy. Už chápala, co dělal na zahradě – zabezpečoval dům.

„Protože by mě stejně našel a protože Brumbál potřebuje špeha." Čarodějka sledovala, jak si kouzelník namotával její hnědé vlasy na dlouhé prsty, než ji nečekaně políbil na čelo. Vše s ním otřáslo stejně jako aktuálně s Juliette.

„Jak jsi mu vysvětlil, že jsi zůstal po jeho smrti v Bradavicích?"

„Tak, že jsem i jeho špehem, který vytrvale věřil v jeho návrat."

„To je sebevražda, Seve! Mysli na naše děti, na mě... Tohle nemůže dobře skončit." Stáhla kouzelníkovu ruku do úrovně svého břicha, aby pocítil sotva znatelné kopnutí a konečně si uvědomil, že už nebudou pouze tři. „Sbalíme se a odjedeme. Máme dostatek galeonů na několik let."

„Necháš tu Pottera?" zeptal se pochybovačně.

„Brumbál ho ochrání. Harry představuje symbol naděje, budou ho chránit všichni do posledního dechu, protože s porážkou jeho padnou všichni, ale my musíme chránit Charlieho a miminko."

„Juliette, jsi bystrozor a já špeh, očekává se od nás, že budeme bojovat. Kdo jiný by se mohl Smrtijedům postavit, když ne profesionálové? Ty děti se neochrání a Brumbál je stále starší a starší." Přitiskl čelo na Juliettino, takže se dotýkali nosy. „Nemůžeme utéct."

„Smrtijedy možná zastavíme, ale k čemu to bude, když Ty-víš-koho neporazíme? Seve, nebudu bojovat, protože nebudu riskovat, že zemřu – dlužím to svým dětem."

„Jsi rozený bojovník."

„Jsem rozená matka," zavrčela nedůtklivě a definitivně. „Seve, ty víš, jak to tenkrát vypadalo, když se Ty-víš-kdo dostal k moci, a jak dopadaly rodiny, které stály proti němu – jako třeba Lily s Jamesem." Černovlasý kouzelník si unaveně protřel oči. „Chci tím říct, že i přes to všechno jsem teď poměrně ráda, že máš Znamení. Nech mě domluvit!" Zastavila nadechujícího se kouzelníka. „Já doufám, že k tomu nikdy nedojde a že ho někdo rychle zastaví, ale kdyby se dostal k moci a nedejbože nastalo něco ještě horšího než posledně, řekni Ty-víš-komu o mně. Děti nezmiňuj, nejsou pro něj důležité, ale musí si myslet, že má loajalitu nás obou, aby nás nezabili."

„Juliette," rychlý polibek na čelo, „vymýšlíš tady šílené scénáře, protože jsi unavená. Spi, i já si potřebuji po celém dni odpočinout. Dobrou noc."

„Udělal ti něco?" zeptala se o poznání tišeji, aby kouzelníkovi dopřála blahodárné ticho a klid ke spánku.

„Nic, co bych si sám nespravil." Těžká víčka se zavřela ještě dříve, než se muž o několik centimetrů odsunul. „A potkal jsem Blacka."

„Cože?" vyjekl, div nesáhla po hůlce, aby si na kouzelníka posvítila. „U Ty-víš-koho?"

„Ne, u Pottera. Podle Brumbála je nevinný a na naší straně... O důvod víc se hlásit spíš k Pánovi zla," pokusil se zažertovat, ale usnul v okamžiku, kdy se mu rty vytvarovaly do malého úšklebku.

„Miluji tě!" zašeptala jemně, přestože jejím tělem cloumal nepopsatelný strach.

Bod zlomu nastal, Voldemort  se vrátil a Juliette si uvědomuje, že se stala lovnou zvěří, ale myslíte, že její úvahy jsou správné? Nezdá se vám její uvažování už přehnané?

Jak celou situaci vmínáte?