Severus Snape

Křikův klub

4.1.1982

Severus Snape (21), Juliette Nemesis (17)

Mladá čarodějka nevěděla, kde jí v Bradavickém expresu hlava stojí. Jako primus musela nahnat po vlaku prefekty, několikrát projít ucpané chodbičky, kde studenti dramaticky popisovali nové dárky k Vánocům, nebo se s ní jen chtěli dát do řeči. Odhodlaně oddálila romantickou schůzku se svým havraspárským přítelem, spěšně se objala s celou partou spolužaček, které se musely podělit o nové zkušenosti, zabavila celý pytlík bomb hnojůvek a zcela necíleně je nechala bouchnout v kupé starších zmijozelských studentů, kteří se rozhodli si vybít svoji zlost na ní za její matku. Půl hodiny před polednem se vysíleně svalila do svého kupé, kde nebelvírské dívky z posledního ročníku nadšeně debatovaly nad nejnovějšími drby Denního věštce.

„Juliette," oslovila vyčerpanou dívku zrzka stále ještě v mudlovském oblečení, „Křiklan ti tu nechal pozvánku. Pravděpodobně se bude podávat Novoroční oběd pro Výjimečné." Ušklíbla se zrzka posměvačně, ale Juliette věděla, že si z ní pouze utahuje a v žádném případě by to nemyslela vážně. Samotnou už neustálé Křiklanovy večírky, svačiny, obědy, čaje, večeře a pikniky unavovaly, ale profesor lektvarů je se stále tíživější atmosférou pořádal s větší vervou a frekvencí. Týden po Lilyině smrti uspořádal všechny akce během pěti dnů, aby mohl s potoky slz vyprávět, jaká tragédie se stala, a vzpomínat na Juliettinu nevlastní sestru. Dívce tak vtiskl bolest ještě hlouběji do srdce.

„Ale ne!" Postěžovala si a zvrátila hlavu na sedačce. Nejraději by si lehla hlavou do klína svého kluka a nechala se kodrcavě uspat, aby přežila zbytek nekonečné cesty. Kdyby nebyla primusem, jednoduše by se přemístila do Prasinek, odkud by na Uvítací hostinu v klidu došla, i kdyby vyrážela z domova až v pět večer a mohla celý den nějak smysluplně využít.

„Oblíbení lidé mají těžký život," přisadila si s poťouchlým výrazem Mary a pocuchala srst své černé kočce s krajně nepřátelským výrazem, přesto by dívka raději celé poledne hladila kočku, než opětovně snášela přemoudřelé řeči o politice, zatčených smrtijedech a o své matce.

„V kolik to začíná?" vypravila ze sebe odevzdaně brunetka a začala z kabelky vytahovat papírový pytlík s ananasovými lupínky, které vylepšila plátky sušeného banánu a plody krvavého vřeštidla. Hůlkou přeměnila obyčejný sáček v dárkové balení s velkou zelenou mašlí a pohlédla na pozvání ve zlatě. Ve 12:00 se servíruje polévka...

Cestou do Křiklanova kupé stihla ještě napomenout prváky a zabavit svému příteli několik polibků, než konečně vkročila s naučeným úsměvem do známých prostor. V Křikově klubu byla od svých třinácti let, tam se také poprvé pořádně seznámila s Lily.

„Áaah, slečna Nemesis!" pozdravil rozverně muž v letech a radostně mu zacukal mroží knír. Postavil se, aby své nejstarší člence klubu nabídl přátelsky ruku. Juliette mu okamžitě vtiskla do dlaně dárek s pamlsky a profesorovy oči se rozzářily dětským nadšením. „Lépe než lektvary snad už znáte jen mé chuťové pohárky! Můj ty bože, ananasové lupínky! Jak víte, že je mám nejraději? S takovými dedukčními schopnostmi z vás bude stejně skvělá bystrozorka, jako je vaše matka." Labužnicky si strčil první lupínek do úst, zatímco dívka oplatila pozdravy většině osazenstva, než si sedla do nejvzdálenější části kupé - hned vedle Výstavky, odkud se na ni smála osmnáctiletá Lily.

Juliette si nenápadně vytáhla obyčejnou malou mudlovskou tužku a útržek pergamenu. Rozhodla se napsat Severusovi, když on jí nenapsal. Málokdy se stalo, že by ji nějaký kluk odmítl, ale Snape už byl muž a ona se k němu cítila být skrze Lily nějakým způsobem vázána. Přinejmenším toužila vědět, kde je a co dělá.

Milý Severusi,

dozvěděla jsem se, že jsi zproštěn viny. Mrzí mě, že jsem se to nedozvěděla od tebe, ale mám radost. Opravdu mám!

Za tři týdny budeme mít výlet do Prasinek a mě napadlo, že bychom se tam mohli setkat. Potřebovala bych ti něco říct a nepřijde mi úplně vhodné, abych podobné informace posílala po sově. Co si myslíš o Prasečí hlavě? Budeme tam mít klid.

S přátelským pozdravem

Juliette

Rozhovor se zrovna stáčel ke Smrtijedům zatčeným během svátků, o kterých už Juliette díky své matce samozřejmě věděla, proto očekávala, že se začne Horácio Křiklan vyptávat právě jí. Do debaty se však zapáleně vložil nováček z pátého ročníku.

„Myslím, že Moody je to nejlepší, co ministerstvo potkalo," nechal se slyšet nakrátko ostříhaný kluk s brýlemi. „Odvádí vážně skvělou práci! Jako všichni ostatní, samozřejmě," doplnil rychle a vystrašeně pohlédl na dívku v rohu. Juliette opatrně schovala dopis do kabelky na podlaze a začala se plně věnovat konverzaci, avšak neplánovala tlachat o lidech, co nezná.

„Pane profesore," oslovila znenadání břichatého kouzelníka s ustupujícími vlasy, který ji okamžitě začal věnovat veškerou pozornost, „slyšel jste už o případu Severuse Snapea? Znal jste ho. Myslíte, že je vinen?"

„Slečno Nemesis, ani já nejsem vševědoucí," přiznal pobaveně a většina studentů nesouhlasně zavrtěla hlavami. „Vy si pana Snapea, pamatujete, že?" Juliette nepatrně přikývla a zraky všech přítomných se k ní stočily. „Byl ve stejném ročníku jako slečna Evansová," dovysvětlil, i když Juliette netušila komu. Oba moc dobře věděli, kdo Severus je. „Byl to tichý a nesmírně nadaný student, slečno Nemesis. Kdo mohl tušit, že sejde na scestí? Zajisté se ptáte, zda důvěřuji Brumbálově úsudku?" Juliette se vpíjela modrýma očima do těch profesorových. „Albus Brumbál mě ještě nikdy nedonutil pochybovat," vydechl tajemně se zamyšleným úsměvem na brunátném obličeji, „taková je moje odpověď. Nedůvěřuji panu Snapeovi, ale věřím Brumbálovi, proto jsem se i letos vrátil."

Juliette děkovně kývla. Křiklan opět narážel na svůj přesluhující věk a ukončení kariéry, o čemž však věděla pouze ona. Věděla, že už ředitel Brumbál zaměstnal nového učitele, ten se však zatím ploužil po hradě jako stín a nikdo jej doposud neviděl. Jeho identita jí byla ukradená, vždyť sama za pár měsíců končila.

Slibuji, že v přístím dílu už bude Snape osobně.