Severus Snape

Děravý kotel

19.3.1983

Severus Snape (23), Juliette (18)

„Číháš na nějakého Smrtijeda?" zaškaredil se pobaveně černovlasý muž a čarodějka sebou vyděšeně trhla, čímž rozkymácela celý stůl. Před sebou měla rozložené celé štosy pergamenů, chaoticky brkem odškrtávala jednotlivé texky a kouzly je rovnala do obřích desek. Neplánovala se sejít s nikým v Děravém kotli.

„Co tu děláš?" vyhrkla zaskočeně. Automaticky uvolnila Snapeovi kousek stolu, aby si na něj mohl položit hrachovku s dýňovou šťávou, kterou ona tolik nesnášela po letech v Bradavicích. Mladý kouzelník si s jemným úsměvem přisedl. Juliette musela zvážit myšlenku, zda nejsou nějak bipolárně propojeni, protože ona se cítila strašně a věčný mrzout se úsmíval.

„Je víkend." Pokrčil rameny, jako by to vysvětlovalo vše.

„Pochůzky?"

„Řeším děditství u Gringottových," doplnil i s otrávenou grimasou, které dívka zcela rozuměla. Se skřety bylo těžké pořízení – stejně jako se zákony ohledně kouzelnických přestupků. Nacházela se na pokraji šílenství a jen těžce se držela, aby všechny pergameny i s Ministerstvem kouzel nepodpálila. „Jak jde studium?" Juliette jej pouze spražila nevraživým pohledem a Severus skryl úšklebek v prvním soustu polévky.

„Každým dnem mám větší pocit, že jsem si vybrala špatně," zaúpěla zoufale, přičemž rezignovaně odklidila všechny pergameny. „To se nedá!"

„Vím, že je to těžký," přitaká, „ale kdyby nebylo, marnila bys potenciál."

„Nemám na to hlavu. V životě se nestanu bystrozorem." Sklíčeně si schovala obličej do dlaní. „Tohle je obor pro lidi, jako jsi ty."

„Jako já?" podivil se. U levé ruky mu přistála ošatka s pečivem.

„Jsi geniální," řekla opatrně. Nerada přiznávala, že ji někdo předčil. „Vždycky jsi byl," zafuněla. „Koukni třeba jen na tu učebnici lektvarů... V životě by mě nenapadlo, jak vylepšit jakýkoliv lektvar. Ty mrháš svým potenciálem – už mohl být na konci výcviku!"

„Vybral jsem si místo bystrozora, ale zvolil cestu menšího odporu." Juliette povytáhla obočí. „Jako Smrtijed jsem dělal to samé co ty, jenom jsem nemusel projít tímhle šíleným výcvikem," pokynul k přeplněné tašce na podlaze, ze které čouhaly celé svazky pergamenů, „nemusel se držet zákonů a byrokracii Pán zla taky moc neřešil. Ve skutečnosti je kletba Crucio snesitelnější než papírování. A místo platu stylové Znamení zla. Víc k životu nepotřebuješ – v případě krize Malfoy zaplatí..."

„Tady někdo snídal vtipnou kaši," odtušila vyčerpaně. Snape se potlačovaně zazubil. „Vážně si užíváš můj bídný stav."

„Je hezké vidět, že mraky nevisí jen nad mým životem, ale křivdíš mi – netěší mě se na tebe takhle dívat."

„Jestli máš stejnou potřebu mi jako Richard říct, že vypadám strašně a nedbám o sebe jako dřív, tak ti doporučuji nejdřív zkontrolovat sebe." Mávla na hostinského Toma, aby jí také přinesl polévku. Hodiny ukazovaly už čtvrt na dvě.

„Neměl jsem ho chránit před tím kotlíkem," zamumlal s plnou pusou.

„Takže si nemyslíš, že jsem ošklivá?" Juliette zkoumavě pohlížela na černovlasého kouzelníka, jenž si dal s odpovědí načas.

„Asi potřebuju víc než jen hezký zevnějšek."

„Takže jsem ošklivá," konstatovala hrubě. Richard a jeho uhlazená práce v bance ji dováděla k šílenství. Ona se plahočila bažinami, hledala stopy ve stokách, přeměňovala sebe i ostatní na nestvůrné ježibaby a od rána do večera se skláněla nad kotlíkem. Pleť jí nabrala našedlou barvu, kterou porušovaly pouze škrábance a černé modřiny, na které už ani kouzelné masti nezabíraly. Vlasy měla věčně svázané v pevném uzlu, aby jí nepřekážely při vaření, ale po pár minutách stejně trčely do všech stran, byly nechutně mastné a čarodějka pomalu ztrácela trpělivost s neustálým mytím. Začínala chápat Pošuka Moodyho a jeho styl odívání i vzhledu...

„Myslím, že jsi velice atraktivní žena – už jen vzhledem k velkému počtu tvých obdivovatelů."

„Severusi," zavrčela, „já nechci znát starou statistiku! Řekni mi, jak to cítíš teď ty."

„Proč by tě zajímal můj názor?" Zvážněl, zatímco Juliette měla slzy na krajíčku. Vždy byla kráskou, která získala každého, na koho jen ukázala, ale aktuálně se měnila v ghúla a psychika ji tlačila do takových krajností, že zamýšlela, že by přeci nebylo tak špatné, kdyby se stala Paní zla... Alespoň by měla čas na své přátelé, přítele, na sebe a možná i Severuse.

Juliette odvrátila zrak, aby zatlačila slzy, ale hlasitý vzlyk už nepotlačila.

Snape nejistě odložil lžíci na okraj talíře. Čarodějka na okamžik periferně zahlédla, jak nerozhodně položil ruku na stůl a sunul ji k její, ale v poslední chvíle se stáhl. Tolik se mu hnusila...

„Kdybych měl vycházet z dívek, které znám a potkám v Bradavicích, tak..." Julitte v krátké pauze mezi slovy uslzeně vzhlédla, „jsi jednoznačně nejhezčí." Čarodějka zakňučela, dvěma rychlými kroky překročila vzdálenost a pevně sevřela černovlasého muže v přátelském objetí. „I když teď vypadáš jako ďasovec... Dokonce se tak i chováš," zakrákal přiškrceně, což donutila čarodějku povolit stisk. Kouzelník měl jen sotva znatelně položené ruce na dívčině pase.

„Děkuju," zamumlala mu do ramene. Slzy nechávala volně padat na cestovní plášť. Kdyby našla víc odvahy, posadila by se muži do klína, aby ji mohl lépe obejmout, ale u Snapea si nic z toho netroufla.

„Už... Už ti donesli polívku..." Bruneta hlasitě popotáhla a chápavě přikývla. Severusova ruka na pase ji doprovázela až k jejímu původnímu místu.

„Promiň," špitla. Naučeně si osušila obličej ubrouskem jakoby měla make up – ty doby už byly dávno za ní, teď byla šťastná, že jí zbylo alespoň oko...

„Vážně jsi hezká," zopakoval pevněji, ale na tvářích měl stále stejný ruměnec. „Tvůj přítel je pitomec, jestli to nevidí."

„On byl zvyklý na mé školní já," vysvětlila zklamaně, zatímco bezmyšlenkovitě míchala svůj oběd. „Asi by mě chtěl stále vidět v čistém hábitu, namalovanou, učesanou a s odznakem primuse... Je to krutá proměna i pro mě."

„V co ses zase proměnila?" zeptal se zvědavě Richardův hlas za Juliettinými zády. Za elegantním kouzelníkem šli další tři a všichni vypadali jako z magazínu. Stejné uniformy, stejné vlasy, stejné grimasy – spokojení, úspěšní a od pohledu dobře udržovaní. Ona seděla v propáleném hábitu, pravděpodobně měla na sobě ještě stopy krve a vlasy v rozdrbaném drdolu. „Vypadáš hrozně, Jul, měla by ses jít prospat," upozornil ji ustaraně a kritickým okem sjel celou čarodějku, až se konečně zastavil u Severuse. „Ach, pane profesore," vydechl překvapeně a opět svoji dívku mírně zaštítil tělem, „jste tu kvůli tomu lektvaru? Říkal jsem Jul už minimálně před měsícem, že vás měla požádat o pomoc, ale je hrozně paličatá." Sklonil se a políbil čarodějku na čelo jako zpupné děcko. Vysoký černovlasý kouzelník se přes rameno ohlédl na své kolegy z banky, aby jim oznámil, že na něj nemusí čekat.

„O žádném lektvaru nevím," oznámil pomalu Snape. Richard masíroval Juliette šíji.

„Jsme prostě jenom na obědě, Richie, nech Severuse vydechnout."

„Ty by sis měla vydechnout," rozhodl mladší kouzelník. Stisk na jejích ramenou zesílil. „Jdi domu, Jul."

„Mám ještě nějakou práci."

„Tohle tempo dlouho neustojíš," varoval ji chladně a s nechápavým vrtěním hlavy odešel za svými kolegy. Juliette zmučeně vydechla.

„Spíš dlouho neustojíš takovýho hlupáka," odtušil tiše Snape, avšak čarodějka na něj vrhla nahněvaný pohled.

„Richard má prostě jenom strach o mé zdraví. Vypadám hrozně a jeho to děsí."

„Pokud chceš něco dokázat, musíš se překonat, ale nemusíš zůstávat s ním."

„Miluju ho, Severusi."

Černovlasý kouzelník se ujal opět své lžíce, aby studenou polévku dojedl. „Dělej, jak myslíš."