Severus Snape

Špinavé tajemství

2.5.1989

Severus Snape (29), Julitte Nemesis (24)

Stříbřitá liška proběhla kolem Juliette a rozeběhla se chodbou do dále. Juliette ji sledovala, dokud nezmizela za zavřenými dveřmi. Doufala, že Azkaban již opustí, protože ani její patron ji nedokázal před úzkostí zcela ochránit, jenže její matka se od cely Bartyho Skrka juniora pomalu rozešla za liškou – na druhou stranu, než kde se nacházel východ.

„Mami?" zašeptala, aby neporušila podivné chrčení vězňů. Nikdy v Azkabanu nebyla a doufala, že se jedná i o její poslední návštěvu kouzelnického vězení.

„Tiše, Jul," připomněla elegantní žena, která sebevědomě kráčela po kamenné podlaze. Míjely cely se šílenými postavami, o nichž se již nedalo říct, že by byly lidmi. Juliette zoufale pohlédla do každé kobky a nedokázala se odtrhnout. Nedokázala si představit – ani nechtěla –, jak by ve špinavém hadru na tvrdé podlaze ležel Severus, jemuž by se v očích zračilo šílenství z prožitých událostí. „Ještě chviličku vydrž, miláčku." Láskyplně se na dceru usmála jako již dlouho ne a levou rukou objala kolem pasu, aby jí dala pocítit fyzickou oporu.

Juliettina matka ji dovedla k cele na konci patra, která se honosila těžkými kovanými dveřmi, za nimiž se musel skrývat speciální vězeň. Neotevřela celé dveře, pouze malé okénko v úrovni tváře. Juliette zvědavě nakoukla dovnitř a když zahlédla skrčenou postavu u protější zdi s liškou v klíně, bezděky ucouvla. Černé oči zářily zpod hustých vlasů, když je Bellatrix vyčkávaně vyhlížela. Díky matčině lišce si uvědomovala sama sebe.

„Co tu děláme?" zašeptala rozechvěle Juliette. „Nebyla na seznamu..." Matka ji konejšivě pohladila po zádech a obrátila se k Smrtijedce, která se neobratně zvedala na nohy, aby přistoupila ke dveřím. Juliette instinktivně couvala.

„Bello," řekla tiše Juliettina matka, v což dívka ani nedoufala. Na ostatní vězně byla chladná, jenže na černovlasou čarodějku se dívala skoro se stejnou vstřícností jako na Juliette, když nesouhlasila s jejím životním stylem.

Bellatrix přimhouřila oči, jako by se rozhodovala, zda nevidí přízrak, a stoupla si těsně ke dveřím, až se ňadry dotýkala okovaného dřeva. Juliette si držela uctivý odstup, kdežto její matka se nebojácně natáhla a mateřsky odhrnula čarodějce rozcuchané vlasy z tváře. Smrtijedka byla krásná, přestože měla propadlé tváře a nezdravě našedlou pokožku.

„Agnes?!" Šíleně vyhlížející žena se doslova mazlila s rukou starší ženy a Juliettina matka jí vycházela vstříc, uvědomovala si důležitost lidského kontaktu v této díře. Dívka netušila, čemu přihlíží.

„Všechno nejlepší, Bello," zašeptala, zatímco ji hladila po rozcuchaných vlasech. „Třicet osm let." Hřbetem ruky přejela po propadlé tváři vězněné. „Jsi stále mladá a krásná, jen kdyby ses mi vrátila..." Juliette se stahovalo hrdlo. Nejnebezpečnější čarodějka této doby napůl v transu přijímala obdiv od její matky, která se vždy radikálně distancovala od následovníků Vy-víte-koho.

Bellatrix ztraceně zavřela oči, po chvíli však už opět civěla do neznáma a cukal jí koutek úst v hrozivém úšklebku. Zuby bez péče začínaly pomalu zaznamenávat uplynulý času.

„Bello?" zkusila matka a posmutněle stáhla své ruce z cely, aby vytáhla zpod hábitu velkou čokoládu. „Pro tebe," zamumlala a čekala, dokud si Bellatrix nedůvěřivě balíček nepřevzala. Utekla s ním jako krysa do kouta, kde začala trhat obal. Starší čarodějka milosrdně uzavřela okénko, aby dopřála odsouzené trochu soukromí, a odvedla zamlklou dceru před Azkaban, odkud se přemístily do krytého altánku na jejich pozemku u domu.