Severus Snape

Lykantropie

30.10.1993

Severus Snape (33), Juliette Nemesis (29)

Juliette se s připravenou hůlkou tiše plížila tmavým porostem podél říčky, aby se co nejvíce přiblížila tmavé siluetě, která se tam zčistajasna objevila. Nebylo to přemístění, neslyšela žádnou ránu, ale jen se na vteřinu otočila a záhy se u břehu tyčila mužská postava. Juliette se přikrčila, aby splynula s prostředím, zatímco udržovala tišící kouzlo, jenže jakmile zastavila, na zádech jí přistála celá váha mladé čarodějky, které dnes dělala společnici. Konečně byla v týmu tou starší a zkušenější, nicméně v doprovodu Nymfadory Tonksové to znamenalo, že kromě svého života musela chránit i ten její na plný úvazek.

„Promiň!" špitla Tonksová. Alespoň její vlasy chápaly naléhavost situace a zůstávaly černé.

„Pšš!" Starší čarodějka si přiložila dlouhý ukazováček ke rtům, aby podtrhla svá slova. Do Skotska bylo vysláno mnoho týmů na udání, že se ve zdejším lese ukrývá Sirius Black, uprchlý vězeň z Azkabanu. Už jen několik kroků zbývalo, aby mohly stanout siluetě tváří v tvář...

Mužská postava, o jejíž totožnosti již Juliette téměř nepochybovala – z Lilyiných rodinných oslav znala Blacka osobně, dokonce se ji nejednou pokoušel svést po několika skleničkách ohnivé whisky. Ač byla postava pohublá, držení těla, vlasy a výška byly stejné, takže Juliette ovládal pocit, že opět stojí na maličké zahrádce Lilyina domu a Black se u neudržovaného keře – zády k ní – baví s Jamesem.

Už si rozmýšlela kletbu, už natahovala ruku, když se z člověka náhle stal obrovský vlk, jehož černá srst splývala s okolní tmou. Juliette se přikrčila a neverbálně kolem obou čarodějek vytvořila tišící štít, aby vlkodlaka nepřilákaly... Black nebyl vlkodlak, nebo alespoň tak to stálo v papírech. Hlasité zahvízdání pneumatik mudlovského vozidla z nedaleké silnice přimělo vlka k útěku na opačnou stranu, takže čarodějka jen naštvaně zrušila tišící kouzlo a otočila se k Tonksové, na jejíž asistenci nespoléhala. Podle Moodyho to byla hodná holka, ale podle Juliettiny matky se hodila spíše jako držák na hůlku než opravdový bystrozor...

„Pojď, musíme dát vědět ostatním – od chytání vlkodlaků tady nejsme," drmolila rychle Juliette, která již vymýšlela, kam se přemístit jako první, ale když zahlédla bledou čarodějku se sněhově bílými vlasy a vytřeštěnýma očima, rozhodla se trochu zariskovat a obě je přenesla do domu její matky. Ona jako bývalá vedoucí oddělení vymáhání kouzelnického práva znala všechny postupy...

„Tonksová, jsi v pohodě?" zeptala se Juliette nejistě, když před rozklepanou ženu servírovala čaj. Matka si ve zkratce vyslechla nejnutnější informace a spěšně se přemístila jednat. V malé ampulce uchovávala dceřinu vzpomínku na prožitý večer.

„B-byl to on?"

„Nejspíš ano," přisvědčila tiše. Vyčítala si, že nevyslala dostatečně včas nějakou silnou kletbu, která by kouzelníka zneškodnila, než se proměnil.

„Vlkodlak," zašeptala mdlým hlasem, než si přitáhla šálek horkého čaje. Venku byla zima, i když se občas zaklínaly zahřívacími kouzly...

„Asi ano," připustila, „ale proměnil se moc rychle. Už jednou jsem proměnu člověka ve vlka viděla a rozhodně to neobnášelo pouhý předklon." Naklonila se k mladé ženě, která jí dnes měla krýt záda, ale místo toho se očividně nedokázala vzpamatovat z vlkodlaka. Sama si pamatovala, jak vyděšená byla, když se vedle ní Lupin proměnil. Lupin! Bylo sice netaktní se vlkodlaka ptát, zda zná i ostatní vlkodlaky, ale byli přátelé... Co když Lupin proměnil dávného přítele, aby se snáze vyhnul dalšímu Azkabanu? Ale to by Remus nikdy neudělal, sám vnímal svoji vlčí část jako prokletí.

„Už jsi viděla přeměněného vlkodlaka?" Nymfadora zalapala po dechu. Juliette díky svým myšlenkám na dívku málem zapomněla, takže ji stáhla opět do reality.

„Stála jsem vedle toho člověka, když se přeměnil – byl to dost děsivý zážitek, ale jsem čarodějka stejně jako ty a mohu se kdykoliv přemístit." Pohladila dívce hřbet ruky. Ráda by ji oslovila jménem, protože jí přišlo příjmení neosobní, avšak nechtěla do vyčerpané dívky ještě kopat. „Byly jsme tam spolu, nenechala bych tě napospas vlkodlakovi – i mamka nebo Moody by byli zaskočení."

„Ale já selhala," vzlykla náhle. „Úplně jsem ztuhla, nemohla jsem ani dýchat. Kdybys zaútočila, já-"

„Je v pořádku mít strach," zamumlala Juliette. V patře zaslechla tiché kroky... Na vteřinu jí vytanul na mysli obličej Blacka, ale mrazivý pocit okamžitě zahnala. „Počkáš tu chviličku? Ohřej se a odpočiň, dojdu pro sušenky."

„Jsi moc hodná, Juliette," zajíkla se dojatě dívka, jejíž vlasy už začínaly mít růžový nádech. Byla v pořádku na rozdíl od starší čarodějky, která s hraným úsměvem vyběhla schody do patra, kde spalo její jediné dítě, a proto nejprve vyrazila k němu i s připravenou hůlkou. Charlie spokojeně spinkal. Vedle postýlky visel cestovní plášť.

„Seve?" sykla tiše. Co bylo za den? Její nalistovaná kniha vedle postýlky jen potvrzovala domnění, že se zde otec dítěte nacházel. Když přebíhala mezi pokoji, radostně zavolala do přízemí, že se sušenky někam zakutálely, na což jí Nymfadora odpověděla smíchem. Juliette Snapea našla v koupelně před zrcadlem v dlouhé noční košili.

„Seve? Vyděsil jsi mě," zamumlala místo pozdravu. „Úplně jsem zapomněla, že je už víkend."

„Zdravím, Juliette. Zaslechl jsem tvůj rozhovor s matkou." Povzdechl si a nabídl mladé ženě místo po svém boku před zrcadlem. Objal ji kolem pasu, zatímco ona v rychlosti políbila kouzelníka na rameno, než se o něj opřela hlavou. „Jsi v pořádku?" Oba v zrcadle vypadali vyčerpaně, ale Juliette věděla, že k tomuto muži patří.

„Víc než Tonksová. Nevyděsil ji tolik ani Black jako vlkodlak."

„Vlkodlak? Myslíš, že na tom má svůj podíl Lupin?" Juliette se ušklíbla, přemýšlel stejně. „Už včera jsem za něj přebíral hodiny..."

„Remus by na nikoho lykantropii nepřenesl."

„Nevěř mu, s Blackem byl jedna hůlka!" Dlaní zakryl Juliettinu tvář a pomalu ji políbil na rty, ale líbali se jen několik vteřin, než se Severus znovu narovnal, čímž zmizel z dosahu čarodějky. „Půjdu si lehnout, Charles byl dnes hodně živý," dodal jako vysvětlení. „Až tu nemožnou holku vyprovodíš, přijď, pokusím se na tebe počkat."

„Bude to trvat dlouho, je úplně mimo."

„Před lety jsem zaslechl rozhovor tehdejšího profesora obrany proti černé magii a Prýtové, že jisté slečně Tonksové se bubák proměnil ve vlkodlaka. Panovaly obavy, zda se s nějakým nesetkala... Zkus omračovací kouzlo."

„Seve!"

Omlouvám se! Celý včerejšek jsem žila v přesvědčení, že je neděle, a dnes mě o úterku informoval až "nečekaný" seminář ve škole :D