Severus Snape

Avada kedavra

9.1.1984

Severus Snape (24), Juliette Nemesis (19)

Nakrátko ostříhaný černovlasý mladík nejistě přešlapoval z nohy na nohu mezi futry do koupelny a prohlížel si zelenající se dívku, které kanuly velké slzy. Nepřála si, aby na ni hleděl, aby ji soudil a chabě utěšoval. Neuměl si ani představit, co dnes viděla, čeho byla svědkem...

„Jul," povzdechl si a váhavě přikročil k rozechvělé čarodějce, které se opět nahnula nad záchodovou mísu v očekávání dalšího přetočení žaludku. Richard znechuceně odvrátil pohled, když to Juliette neudržela. „Poslal jsem Snapeovi zprávu, jak jsi chtěla." Přejel dívce velkou dlaní podél páteře, čímž způsobil další záchvěv drobnému tělu. „Musím jít, Jul, Gringottovi mě čekají. Zkus si lehnout a spát, ano? Nevím, jestli se ještě dneska vrátím."

Čarodějka zmoženě přikývla a přitiskla čelo k chladivým dlaždičkám. Doufala, že se Severus každým okamžikem přenese a zaklepe stroze na dveře, jak to dělal pokaždé, jenže toto zbožné přání se vyplnilo až po dlouhé hodině, co ji i Richard opustil.

Tiché šramocení dveří, několik těžkých kroků a následná tmavá silueta, kterou dívka periferně zahlédla. Vděčně vydechla přebytečný vzduch z plic. Svým způsoben z ní opadla tíha dnešního dne, přestože ji žaludek znovu přinutil se sklonit k záchodu.

„Vypadáš jako mrtvola," okomentoval muž namísto přivítání. Juliette dokonce slyšela pobavení v podbarvení hlasu. Za dávivých zvuků ji opustily další žaludeční šťávy. Zvracela celé dopoledne i odpoledne, její tělo už nemělo z čeho brát. „Myslel jsem, že si ze mě tvůj kluk dělá legraci, když pro mě poslal, ale zřejmě měl pro jednou pravdu..." Přivřenýma očima studoval stav mladé dívky, nijak se jí však nedotkl.

Juliette si pomocí kouzla aquamenti vypláchla ústa a zvedla uslzené oči. Severus neucukl, avšak neprojevil jedinou emoci. Stále jen visel očima na Juliette. „Jsem ráda, že jsi přišel."

„Proč?"

„Nevím, asi mi budeš rozumět víc než ostatní," usoudila a poplácala huňatý kobereček vedle sebe, aby se posadil. Až po několikáté výzvě těžkopádně zaujal místo na podlaze, čehož Juliette okamžitě využila a opřela se celou vahou o jeho rameno.

„Co se stalo?" zeptal se vzrušeně. Nebral v potaz zbídačený stav dívky ve vytahaném pyžamu, které jí násilím navlékl Richard. Čarodějka objala kouzelníkovu paži.

„Měla jsem první akci v terénu," zašeptala a jejím tělem zacloumal němý vzlyk, když si vybavila noční klídku po boku Moodyho, který se jí pro tento týden ujal. Viděla, na co ještě nebyla připravená... „Moody mě vzal na sledování svého případu, ale..."

„Greengrass?" přerušil ji

„Jo, myslím, že to byl on. Prostě si nás všiml a my už nedokázali včas zmizet. Pošuk chtěl jít rovnou do střetu, jenže když jsem tam byla já, prostě se stáhl, ale Greengrass – ten Smrtijed – to nenechal jen tak být," sykla podrážděně a pevněji uchopila Severusovu paži. „Pronásledoval nás a nakonec zaútočil."

„Nikdy neudržel chladnou hlavu," zavzpomínal nostalgicky, zatímco mu koutek rtů zacukal do malého, pobaveného úšklebku.

„Moody ho zastavil – už navždy," zamumlala do černé látky kouzelníkova hábitu. Už navždy před očima uvidí strnulý výraz člověka, kterému na vteřinu došlo, že umírá, předtím, než doopravdy naposledy vydechl. Křečovitě se opět přitáhla k záchodu, čemuž Snape zcela nevzrušeně přihlížel, nakonec se však přeci jen odhodlal a dlouhými bledými prsty stáhl dívce vlasy z obličeje. „Promiň," špitla provinile, když se jí udělalo lépe. Stále byla bledší než Severus.