Severus Snape

Závěrečná slavnost

29.6.1992

Severus Snape (32), Juliette Nemesis (27)

„Slečno Nemesis, vítejte!" Starý kouzelník se postavil, aby mladou čarodějku přivítal nataženou rukou, kterou urychleně přijala. „Omlouvám se, že se naše schůzka neuskutečnila dříve, ale měl jsem zařizování s jedním starým známým." I přes neupřímně vřelý úsměv poznala, že je Brumbál stejně roztrpčený jako ona sama. Přijala vyzvání k obsazení židle naproti stolu, přestože si přála být v ředitelně Školy čar a kouzel v Bradavicích o mnoho dní dříve.

„Ano, vaše sova mi dostatečně vysvětlila, že se nemám k Bradavicím ani přiblížit," odfrkla s neskrývaným pobouřením. Na střetnutí s Brumbálem pomýšlela pokaždé, když jí zkřížil cestu za Harrym, jenže události uplynulého týdne ji donutily opustit na několik hodin i maličkého Charlieho.

„Chtěl jsem vás navštívit na Ministerstvu, když zasedal Starostolec, nicméně jsem nepochodil. Celé oddělení mlčí a vaše matka pouze zmínila, že máte tajný projekt." Pohlédl na mladou čarodějku pronikavě modrýma očima, jako by čekal na vysvětlení, ale Juliette se pouze ušklíbla a automaticky přikývla. Děti bystrozorů představovaly většinou velké tajemstvím, kromě oddělení se zprávy o nich do světa nešířily, dokonce ani Denní věštec netiskl oznámení... Charlie byl jen jejím a Severusovým tajemstvím.

„Já chtěla Harryho navštívit na ošetřovně, také marně."

„Ach, ano, madam Pomfreyová jej propustila na Závěrečnou slavnost."

„Na váš příkaz," konstatovala suše. Nelíbily se jí obrazy bývalých ředitelů, kteří na ni dotčeně hleděli. Asi nebyli zvyklí, že by Brumbálovi někdo spílal a obviňoval jej.

„Zaslouží si odměnu za tak hrdinský čin. Zajisté jste se už o všem dozvěděla – Severus, že?" Věnoval Juliette pobavený pohled přes půlměsícové brýle, ale získal zápornou odpověď, načež nakrčil obočí.

„Se Severusem jsem se již měsíce neviděla," sebevědomě zalhala – byli domluvení, „ale má matka zajišťovala transport Kamene a o tomto vzácném okamžiku se vypráví na celých pozemcích školy. Kvůli tomu jsem přišla. Jak je možné, že se o svém synovci dozvídám z obdivných historek? Celkově by mě zajímalo, za jakým důvodem mi neustále bráníte Harryho potkat. Potřebuje rodinu!"

„Harryho poručnice a rodina je Petunie Dursleyová." Modré oči ztvrdly, už se neusmíval.

„Mám postavení stejné jako ona, ale jí nezakazujete se k našemu synovci přiblížit. Proč mě odmítáte? V čem jsem o tolik horší než ona?" Hovořila tvrdě, avšak uvnitř Juliette stále vládly hormony matky, které ji uváděly do naštvaného a zároveň zoufalého stavu. Proč by se zrovna ona neměla umět postarat o dítě?!

Brumbál se postavil, obešel stůl a shora se díval na mladou ženu ve volném hábitu, jímž kryla bříško po porodu a výrazná ňadra, která by mohla odtajnit pravý důvod absence na oddělení bystrozorů. Napřímila se, aby neukázala slabost. Bojovala za Harryho a nesměla polevit.

„Slečno, dozvěděla jste se ze zvěstí, před kým Harry Kámen mudrců zachránil?" Neochotně zavrtěla hlavou, tuto informaci z matky a ani dopisů od Severuse nedostala. Brumbál již spokojeněji vydechl, než začal vysvětlovat. „Profesor Quirrell si ze svých cest přivezl dosti neobvyklý dar. Voldemort se musel jeho těla zhostit v Albánii, z níž se vrátil zpět do Británie, a bohužel se dostal až do Bradavic... Měl jsem jisté podezření, ale ani ve snu jsem nepředpokládal až takové nebezpečí, kterému jsem všechny vystavil. Harry prokázal nečekanou odvahu a houževnatost, které leckdy nedosáhnout ani dospělí kouzelníci..."

„Máte pocit, že nemám odvahu a ani houževnatost na výchovu dítěte?" Nejraději by zakřičela, že vychovává už dva měsíce chlapečka, kterému nic nechybí... Možná jen táta. Myšlenkám na Quirrella se snažila vyhnout, přestože ji mrazila představa, že by na Vy-víte-koho v Albánii narazila sama.

„V mých očích stojíte na naprosto jiné pozici." Juliette se zarazila. „Jsem přesvědčen, že máte s Harrym mnohé společné – včetně horké hlavy." Ušklíbl se a čarodějce zrudly tváře. „Jen se obávám, že tato nerozvážná povaha může chlapci velice znepříjemnit život a vystavit jej velkému nebezpečí." Odmlčel se. Hůlkou přivolal fialový turban, který jistojistě patřil Quirrellovi, ale mladá žena si neuměla ani představit, že by se mladý kouzelník této podivné části oděvu vzdal dobrovolně. „To je důvod, proč chci, abyste zůstala ve střehu, ale ne v Harryho blízkosti. Existuje veřejné povědomí o vašich výjimečných schopnostech a já v ně též věřím, protože pokud se Voldemort zvládal zakrýt tímto," fialový turban dopadl na stůl před Juliette, „může být kdekoliv a vy jste jedna ze dvou lidí, kterým mohu v chlapcově případě plně důvěřovat a kteří jsou schopni chlapce ochránit."

„Očekáváte návrat Vy-víte-koho?"

„Může nastat, avšak také nemusí," připustil vyrovnaně, jenže Juliette chybě pointa. Chtěla chlapce o prázdninách u sebe, chystat, co mu uvaří, a zaúkolovat Severuse, aby Harrymu pomohl s údržbou koštěte... Necítila se na plížení ve stínech.

„Na základě nějaké šílené teorie mě držíte od Harryho dál? To nemůžete myslet vážně!" Postavila se, připravena odejít. „Vy-víte-kdo je už znovu mrtvý, Harry jej podle vašich slov zastavil... Jak by se mohl vrátit?"

„Obávám se, slečno, že pro Voldemorta zákony smrti neplatí." Juliette nepotřebovala slyšet více. V okamžik, kdy ji ještě upozornil, aby Harryho nenavštěvovala ve Velké síni a nečekala následující den na nádraží, se rozloučili definitivně.

Věděla, že Severus se jí vrátí na dlouhé dva měsíce již zítra v dopoledních hodinách, jenže ze samého rozhořčení zavedly její kroky do známého kabinetu, v němž před mnoha lety posedávala i s Křiklanem, který jí předpovídal velkou budoucnost...

„Ahoj," zašeptala, když bez vyzvání vklouzla do kouzelníkovy soukromé komůrky s mnoha odpudivými lahvemi, plnými mrtvých tvorů a rostlin. Melancholie na ni padla o to silněji. Štěstím bylo, že kabinet nekrášlil žádný obraz, a tudíž nikdo nemohl vidět Juliettino selhání, když padla překvapenému kouzelníkovi do náruče.

„Co tady děláš?" vyhrkl Severus místo přivítání. „Zbláznila ses? Může tě kdokoliv vidět."

„Jsem v Bradavicích oficiálně," upřesnila, během čehož se dožadovala alespoň krátkého polibku. „Měla jsem schůzku s Brumbálem kvůli Harrymu... Seve, co se stalo? Ukázal mi Quirrellův turban a říkal něco o Ty-víš-kom."

Kouzelník se celý napnul, ale nakonec velice tichým hlasem řekl: „Pán zla se dokázal s Quirrellen spojit v jedno tělo... Quirrelle je mrtvý, ale Pán zla by se mohl vrátit – tak usoudil Brumbál."

„Kvůli vašemu pitomému nápadu nemůžu být s Harrym!"

„Sakra, Juliette, slyšela jsi mě?! Quirrelle je mrtvý! Málem tě zabil vlkodlak a posedl Pán zla!" Vyčerpaně zavrtěl hlavou. „Jdi domu, Juliette, pozdravuj ode mě Charlese a nechej mě ještě jeden večer přemýšlet. Zítra se vrátím, ano?"

„Miluji tě!"

Moc děkuji za neuvěřitelný příval hvězdiček k minulému dílu - stále tomu nevěřím, a proto mě moc mrzí, že tento díl vychází takto výjimečně opožděně kvůli mé škole, ale teď mám již všechny zkoušky za sebou a můžeme bez obtíží pokračovat, takže příští díl v pondělí :)