Severus Snape

Společný byteček

18.6.1983

Severus Snape (23), Juliette Nemesis (18)

Juliette zaklapla své poznámky o lektvarech, plácla sebou na gauč jak dlouhá tak široká a vyčerpaně si mnula oči. Severus sice docházel na konzultace pouze jednou do měsíce, ale společně bádali nad lektvary dlouhé hodiny. Dnes, na třetím setkání, se oba zasekli na jednom jedu a dlouhé dvě hodiny se pokoušeli najít řešení, které nakonec stejně nenašli. I na Snapeovi byla vidět únava, ale nedával ji tak okatě najevo.

„Už nechci!" postěžovala si dívka. Kouzelník jediným švihem hůlky všechny podklady uklidil. „Skončím a půjdu dělat domácího skřítka do Bradavic," rozhodla zmučeně. Určitě by si ušetřila mnoho nervů a starostí.

„Už jsi přežila rok," chabě ji povzbuzoval černovlasý kouzelník, který byl celý den podrážděný – neznalost nervového jedu jej dorazila. Juliette nicméně také. Nechápala Pošukovy postupy, které se vymykaly chápání všech.

„Nepřežila," zamumlala do rukávu pleteného svetru. Ačkoliv byl červen, počasí bylo deštivé a nepříjemně chladné. Schoulila se do klubíčka a přitáhla si kolena na hruď. Přála si jenom spát a spát a spát. „Severusi, prokaž mi laskavost a zab mě."

„Proč zase já?" ohradil se bez zájmu. Věnoval se knoflíčkům na manžetách, které pomocí hůlky leštil.

„Protože nebude tak blbý, když budu mít na náhrobku napsáno zabita Smrtijedem. Padnu v boji stejně jako většina bystrozorů – krásný osud, že?"

„Moc vtipný, Juliette." Uvolnil se, zapadl do křesla, přičemž si opřel hlavu a zavřel oči. „Očividně ještě nejsi dost unavená, když máš čas na takový blbosti."

„Dala bych si víno," zapřemýšlela nahlas a hůlkou si přání splnila. Ze slušnosti přivolala sklenku i Severusovi, i když věděla, že ji nevyužije. Ještě žádnou hodinu ji nevyužil. „Tohle je lepší!" zaradovala se a upila.

„Kdy přijde tvůj přítel?" zeptal se, ale ani se nehnul. Sotva hýbal rty. Juliette si již před dvěma měsíci všimla, že nikdy nevysloví Richardovo jméno nahlas, i když se o něm chce něco dozvědět.

„Je na zahraniční cestě pro Gringottovi." Často bývala poslední dobou v jejich prvním společném bytečku sama, když se náhodou vrátila z výcviku dřív. „Povýšil, takže teď cestuje po celém světě. Já byla ve Skotsku," dodala ironicky, „protože jsem dostala blbý přenášedlo."

„Můj týden taky stojí za děravý kotlík," poznamenal se zaúpěním. Vypěstovali si zlozvyk se vytahovat, komu se vede hůř, Juliette však měla zprávy ze zákulisí, tudíž věděla, že tentokrát nevyhraje, i když její život byl konstantně hrozný.

„Richardova sestra psala, že jsi strhl u sedmáků sedmdesát bodů Nebelvíru. Proč?"

„Jede to jako lavina, nepředstírej, že nevíš, o co jde." Čarodějka stiskla rty, aby se neušklíbla. Samozřejmě, že od Richardovy sestry znala veškeré podrobnosti, protože příhoda se Snapem se vyprávěla dál a v každém dalším vyprávění se vše ještě zveličilo.

„Chci to slyšet od tebe." Zavrtěl hlavou. „Prosím, Seve! Nebudu se smát, jestli se bojíš tohohle. Osobně si myslím, že to byla větší hloupost než Richardův kotlík. Jak se to ale stalo?"

„Kontroloval jsem výsledné lektvary a Nebelvír jako vždy nezklamal," poznamenal uštěpačně. Juliette držela jazyk za zuby, aby nepřestal vyprávět. „Ten, se kterým jsi chodila předtím," čarodějka si okamžitě vzpomněla na George, „měl totální břečku, tak jsem ji zlikvidoval."

„A?"

„Začal na mě řvát, že jsem zapšklý panic, a proto se chovám jako vůl..."

„Zničehonic?" podivila se, což ji přinutilo posadit a naklonit se k naštvanému kouzelníkovi.

„Řekl jsem mu, že by se měl věnovat víc studiu než ústní dutině slečny..."

„To ne!" zahýkala smíchy brunetka a udeřila se dlaní do čela. „Skvěle jsi mu nahrál a když jsi sebral Nebelvíru sedmdesát bodů, prakticky jsi mu otevřeně řekl, že panicem jsi."

„Myslíš, že to nevím?" utrhl se. „Ztratil jsem zdravý úsudek, když mě před celým kurzem nazval... no... vždyť víš."

„Má pravdu?" zeptala se přímo čarodějka. Vždy typovala Snapea na nějakou starší milenku z řad Smrtijedů, která by ho zaučila. Po nedávném uvěznění Lestrangeových zjistila, že Smrtijedky byly vážně atraktivní, a uměla si Severuse představit třeba s takovou Belatrix Lestrangeovou, i když byla o devět let starší než on. Šílená, prohnaná, ale chytrá – podle Juliette dokonalá žena pro kouzelníka naproti ní, jenž odmítal odpovědět.

Mladá čarodějka se celá napjala, když jí odpověď došla. Okamžik zkoumala každý záhyb mužovy tváře, než ji napadl opravdu šílený nápad. Byla znuděná, unavená a naštvaná na Richardovu věčnou nepřítomnost. Stáhla si svetr i s trikem, čímž odhalila své nahé tělo i s poprsím – nebyla zastáncem podprsenky, když byla v pohodlí domova. Severus se rychle zahleděl jinam.

„Proč to děláš?" zeptal se přiškrceným hlasem, zatímco Juliette si stáhla i kalhoty a zůstala stát pouze v krajkových kalhotkách. Dnes si přišla hezká, ale neznala odpověď na Severusovu otázku. Prostě chtěla.

Zvedla z gauče svoji hůlku a odstranila oblečení i kouzelníkovi, takže zůstal sedět na křesle jen ve spodním prádle. Modlila se, aby její přestřelení přešel. K velkému potěšení neodporoval, vlastně se vůbec nehýbal.

„Můžu?" Ubrala ze svého tempa. Snape nepatrně přikývl a Juliette si na něj obkročmo sedla. Opatrně políbila ztuhlého muže na rty, rukama pátrala po pohublé hrudi, prsty přejela po nepatrných prsních svalech a zamířila níž, zatímco se cíleně vrtěla na správných místech, aby se brzy dostavil výsledek. Lidské teplo a dotyky cizího těla ji dováděly k šílenství, už tak dlouho s nikým nebyla, takže toužila po celém Severusovi, ale kouzelník nespolupracoval. Ruce mu stále nejistě visely podél těla, polibky s velkou vervou neoplácel, ale jeho klín šel čarodějce vstříc.

„Jul-" Dívka procítěně políbila muže. „Juliette, počkej!" Jmenovaná se zraněně stáhne. „Já si tě vážím, ale tohle... Máš přítele."

„Už to není jako dřív," postěžovala si tiše. Přes látku šedých boxerek viděla, co způsobila. „Chci ti pomoct." Schválně se zavrtěla, aby donutila Severuse vzrušeně syknout.

„Ne tady," zašeptal nazpět.

„Nikdo nepřijde," zamumlala a v rychlosti se opět přitiskla na kouzelníkovy úzké rty. Nemohla teď skončit.

„Dej mi ruku," vybídl ji. Juliette nechápavě uposlechla a v ten okamžik jí to došlo. Jejím tělem trhla neznámá síla, svět se rozmazal a zůstala pouze Severusova ruka. Pak se objevili na posteli v cizím prostoru.

„Kde jsme?" vydechla Juliette ohromeně. Snažila se rozkoukat v tmavé ložnici, ale rozpoznala pouze mohutnou konstrukci postele.

„To není podstatné." Pevně sevřel Juliettiny boky, přitiskl se k ní a čarodějka pod sebou cítila jeho mužství více než kdy předtím. „Chceš mi pomoct?"

Vzrušeně přikývla.

Ač to může působit jako uspěchané, na důvěrnější vztah si budete muset ještě dost dlouho počkat...

Moc děkuji za úchvatné komentáře a hvězdičky!