Severus Snape

Maroko

16.4.1987

Severus Snape (27), Juliette Nemesis (22)

Juliette se zarazila přede dveřmi, když se před ní náhle vynořil Severus v cestovním plášti a příručním zavazadlem. Chtěla jej překvapit, avšak nyní se ocitla na opačné straně barikády.

„Seve, kam jdeš?" zeptala se nejistě. Nesla tašku plnou jídla, aby bez potíží vydrželi celé velikonoční prázdniny, aniž by museli opustit pohodlí domu.

Kouzelník netrpělivě stáhl rty do krátké přímky, než se spěšně nahnul k dívce a políbil ji na tvář.

„Musím odcestovat, dostal jsem... pracovní nabídku."

„Jakou?" vyhrkla. Hůlkou vyslala tašky do kuchyně, aniž by se přesvědčila, zda ji mudlové nevidí za skly svých oken. „Severusi, jen mi neříkej, že ti tu nabídku dal Malfoy!"

„V tom případě ti neřeknu nic," zamumlal pobaveně a ustoupil ze dveří, aby mohla projít dovnitř. „Můžeš tu být, ale já se už nevrátím, přenesu se rovnou do Bradavic. Pošleme si sovu, ano?" Už se natahoval pro rychlý polibek k rozloučení, avšak Juliette se odtáhla.

„Ne! Jdu s tebou," oznámila nahněvaně. Cestovní plášť měla na sobě a případné oblečení mohla kdykoliv dokoupit. Matce nechá vzkaz, že je jí špatně a do práce v pondělí nedorazí... „Chci vědět, co děláš a kvůli čemu riskuješ."

„Juliette, neriskuji-"

„Riskuješ! Obchody s jedy nejsou legální," vyjekla. Hnědé vlasy jí v chladném vánku zuřivě povlávaly kolem obličeje. „Našla jsem si o tom vše..."

„V tom případě víš, že místa předání jsou utajená a bystrozorka tam nemá co dělat." Černýma očima ji propaloval, když mu křečovitě sevřela paži, aby se bez ní nemohl přemístit. „Užij si Velikonoce a já se vrátím, a potom se sejdeme v Prasinkách. Řeknu ti, jaký jed jsem Luciusi sehnal."

„Jestli mě nevezmeš sebou, upozorním Ministerstvo..."

„Zbytečně vyhrožuješ," zavrčel nebezpečně a přistoupil k dívce tak blízko, že se jejich těžce zdvíhající hrudi téměř dotýkaly. O hlavu vyšší muž se nad Juliette výhružně tyčil.

„Vezmi mne sebou jako doprovod." Snape přimhouřil oči. „V kápi mě nikdo nepozná a Malfoy se o ničem nemusí dozvědět. Severusi, nemáš na vybranou. Buď půjdeme oba, nebo ani jeden."

Snape se vzdal, uchopil čarodějku kolem pasu a přenesl se s ní k moři, kde na ně čekalo přenášedlo. Bez jediného slova odcestovaly do stísněné místnosti, v níž byl odpudivý puch a dusno.

„Kde jsme?" Juliette se musela zhluboka nadechnout, aby zklidnila svůj žaludek, jenž byl z dlouhé cesty jako na vodě. Teplotní rozdíl mezi sychravým jarem v Británii a místními podmínkami byl více než znatelný. Okamžitě se začala pod těžkým cestovním pláštěm potit.

„V Maroku," zamumlal soustředěně. Až nyní si Juliette uvědomila, že z místnosti nevede žádný východ. Severus hůlkou namířil do jednoho z rohů a zamumlal formuli, jež dívka neznala. „Nasaď si kápi." Z protilehlé stěny se začal drolit písek s kameny, až nakonec stál před nimi úzký průchod, v němž se musel černovlasý kouzelník přikrčit.

Juliette zůstala v úžasu stát na místě a pouze modrýma očima těkala od podívané před sebou k nevzrušenému Snapeovi, jenž působil, jako by barevné záblesky, kouzelná zvířata a ani podivné zboží na tržnici neviděl. Okouzleně přistoupila k prvnímu stánku s čarovnými předměty – nikdy nic podobného neviděla...

„Juliette, drž hlavu u země," sykl a sám si natáhl kápi také. Za ruku ji táhl davem k plátěnému stanu, jenž rozevřel dalším kouzlem. Vstoupili do míst připomínajících exotický palác plný bílého mramoru, vlnících se květin a neústupně vyhlížejících soch, které k nim stočily zrak. Několik kouzelníků ve zlatých hábitech převažovalo malé lahvičky na očarovaných vahách, jež neklesaly vždy pod větší lahvičkou.

„Přicházím jménem Luciuse Malfoye," zvučným hlasem upozornil Snape na jejich přítomnost a dívčina ruka stiskla tu jeho silněji. Kápě jí padala do tváře a hnědé vlasy splývaly po cestovním plášti. „Mám zde přejmout zásilku."

„Měl jste přijít sám," poučil Severuse odtažitě, ale přesto se vyschlý stařec vydal k vážícímu kouzelníkovi, aby zdvihl malou lahvičku. „Co máte na oplátku?" zaskřípal a schoval předmět do kapsy.

„Galeony," sykl ledově Snape a ukázal jeden zlatý galeon, který hodil na velkou mísu vah. Starý kouzelník jej s lahvičkou napodobil. Na druhé rameno umístil lektvar, jenž silně převážil galeon, a proto musel Severus vyprázdnit kapsy. Po hrstech přihazoval, avšak lektvar se jen stěží pohnul, i když byla na vahách již velká hromada zlata.

Poslední galeon zazvonil o kovovou mísu a lektvar se plynulým pohybem zdvihl. Severus automaticky po lahvičce sáhl, načež prohlédl průhlednou tekutinu černým očima. Juliette nikdy nic takového neviděla.

„Bylo mi ctí s vámi obchodovat," zamručel potěšeně stařec, mávl hůlkou, takže galeony zmizely, a sochy jim jednoduchým gestem naznačily, aby odešli. Uposlechli.

„To bylo úžasné!" vyjekla Juliette, jakmile se ubytovali v kouzelnickém hostinci. Dvě tenké matrace byly proleželé, na stěnách svítily tmavé fleky a na podlaze často narazili na písek. Juliette se uvolněně položila na čistě vyhlížející postel a založila si ruce za hlavou. „Půjdeme se ještě podívat na tržnici?"

„Juliette, tohle není dovolená," sykl mrzutě Snape, zatímco se přehraboval v malém kufříku. „Nemáme čas na zábavu."

„Jed jsme získali, takže bychom se mohli trochu pobavit." Prudce si posadila a přitiskla se na záda sedícího kouzelníka. „Seve, tohle je naše první společná cesta a několik nocí, kdy budeme moci být spolu, nekaz to."

„Nekazím," sykl a kufřík zaklapl. „Musíme sehnat ještě pět takových lahviček, abychom mohli začít smlouvat o lektvar, pro který jsme doopravdy přišli." Napřímil se a svojí velkou dlaní překryl čarodějčinu na své hrudi.

„Máš dost peněz?" zapochybovala, jelikož tolik galeonů, kolika vyvážil první lektvar, v životě pohromadě neviděla.

„Malfoy mi dal rezervu."

„A co když překročíš limit?"

„Nikdy jsem nepřekročil," pronesl samolibě. „Vše, co mi zůstane si mohu ponechat. Vždy je to minimálně tisíc galeonů," pochlubil se a vycenil zuby ve vítězoslavném úsměvu. Juliette se zadrhl dech v hrdle.

„Chceš říct, že jsem si našla bohatého kouzelníka?" provokovala a přitulila se k Severusovi ještě těsněji. „Měla bych si tě hýčkat," políbila jej na šíji, „abys mi neutekl za jinou."

„Hýčkat? Až teď, když ses dozvěděla, že má peníze?" vyjekl s hraným dotčením, přičemž se mírně odtáhl. „Mělo mi dojít dřív, že si hřeji na prsou hada!"

„Ale ty máš hady přeci rád, Seve."