Severus Snape

Zlatoslav

7.11.1992

Severus Snape (32), Juliette Nemesis (28)

Juliette sestupovala ze schodů s Charliem v náručí, ale již od poloviny schodiště ji ozařovalo světlo vyslaných kleteb v obýváku. Když přistoupila ještě o několik kroků blíže, slyšela i chraplavý hlas něco rozmrzele mrmlat. Červený paprsek... Zlatý... Modrý... Červený... Zelený...

„Severusi Snape, okamžitě odlož hůlku!" vykřikla čarodějka těsně před tím, než vstoupila s dítětem do obýváku. Kouzelník v černém hábitu seděl na omšelém křesle svého vlastního domu, do nějž se na víkend vrátila i Juliette, aby s otcem svého dítěte nějaký čas pobyla bez cizí přítomnosti. „Vysíláš zakázané kletby, když jsme tady?!" zhrozila se a kouzelník ještě naposledy vyslal provokativně méně nebezpečné kouzlo na nerozbitnou vázu.

„Cvičím," uklouzlo muži znuděně. Nedokázal se s dítětem zabavit, stál pouze o Juliettinu přítomnost, což však dívce dělalo pramalou radost.

„Ne, vybíjíš si zlost," odtušila. Automaticky posadila vrtící se dítě Severusovi na klín, který jej sice zajistil rukama, ale nezavadil o Charlieho ani pohledem. Pokusila se mu zastrčit vlasy za ucho a připravit prostor pro složité vytahování pocitů ze svého přítele, jenže z kouzelníka dnes pocity vytryskly snadněji, než by si vůbec dovolila pomyslet. Do velkých dlaní zabalil chlapcovy nožičky v dupačkách. Alespoň to si Juliette interpretovala jako projev lásky...

„Blbec Lockhart!" zavrčel zlostně a čarodějka ho plácla po rameni, než nápadně pokynula k dítěti. „Je mimino, nerozumí mi, že, Charlesi?"

„Charlie, Seve," opravila jej rázně, jenže v odezvě se jí dostalo pouze protočení černých očí. „Co ti Zlatoslav udělal?"

„Udělal? Tváří se, jako by spolkl Merlinovu moudrost, ale v životě jsem ho neviděl uskutečnit jediné kouzlo!" vyprskl až s dítětem neúmyslně zatřásl. Černovlasý Charlie si karambolu ani nevšiml, stále se pokoušel ožužlat vlastní pěstičku, ale vypadal nadmíru spokojeně – na rozdíl od svého otce. „Teď přišel s tím, že za mě uvaří odvar z mandragory."

„K čemu odvar z mandragory?" zpozorněla Juliette. Přestala i vískat muže ve vlasech, jak se začala soustředit na informace, které o odvaru z mandragory nasbírala během komplikovaného studia na bystrozora. Odvar z mandragory se vařil pouze v okamžicích, kdy se něco šeredně zvrtlo.

„Ale k ničemu," zamumlal. Poprvé zaměřil svoji plnou pozornost na dítě, které slintalo i na jeho ruce. Plenkou otřel chlapečkovu pusu, aby se vyhnul vysvětlování. „Jen na to přišla řeč a on začal vykřikovat, že vaří ten nejlepší lektvar v zemi."

„Přišla řeč? Seve, Zlatoslav je kouzelník, se kterým by ses nebavil, i kdyby to byl poslední kouzelník na světě. Co se stalo v Bradavicích? Je Harry znovu v nebezpečí?!"

„O nic nejde, Juliette."

„Jen tě mrzí, že se stal učitelem obrany proti černé magii," shrnula čarodějka a sinalý Snape nelibě přikývl, aniž by své stížnosti více rozváděl. „Kdyby se něco dělo, řekl bys mi to, že ano?" Přikývl a natiskl si žvatlající dítě na hruď, čímž zcela odstranil veškeré čarodějčiny obavy. Odpoledne si užila tak, jak si již dlouhé měsíce přála. Severus sice nedokázal projevit více citu jejich chlapci, ale viděla, jak ostražitě hlídal každý nemotorný pohyb, jenž by mohl skončit pádem z křesla.

„Už spí," zamumlala Juliette tiše, když si lehala k Severusovi do vychladlé postele. „Včera vydržel spát celou noc, doufám, že ani dnes nás nebude budit." Pevně se přitiskla k mužské hrudi. Chyběly jí prázdniny, protože to mohla být se svým přítelem od rána do večera, ale vybrala si. Nemohla být bystrozorka, matka a přítelkyně bývalého Smrtijeda v jedné osobě v soudobé společnosti. „Zůstaneš do pondělí?"

„Zítra večer mám dozor a Brumbál se vyptává. Po obědě půjdu."

„Pomůžeš mi alespoň s věcmi?" Automaticky přikývl a objal čarodějku kolem zad. Dlouhé paže Juliette příjemně zahřívaly, zatímco za okny zuřila podzimní plískanice.

„Juliette?"

„Ano?"

„Brumbál se nějak dozvěděl o Mary a dost nápadně po ní pátrá." Zmínka o její falešné identitě, kterou použila pouze v přítomnosti Quirrella, ji přiměla k ostražitosti. „Vzácně se mi svěřil, že by mohla být spojencem Pána zla... Slib mi, že ty budeš opatrná a Mary mrtvá."

„Lupin zná pravdu a pokud se zeptá jeho..."

„Zařídím, aby Lupin neodpovídal."

„Je to můj kamarád," připomněla rychle. Severusovy dlouhé prsty putovaly po páteři nahoru a dolu, jako by ji konejšil.

„Jen si promluvíme."

Moc děkuji za neuvěřitelný nárůst čtenářů během dvou týdnů! Nevím, jestli mám být zděšená nebo nadšená z toho, že se i má povídla ze světa Harryho Pottera dostává do povědomí, ale každopádně to beru jako přísnější dohled na moji pokroucenou interpretaci Severuse Snapea.

Touto otázkou si sice na sebe pletu bič a možná toho budu litovat, ale chtěla bych se zeptat (a v tuto chvíli opravdu znát i váš upřímný názor): proč tuto povídku čtete? Proč? Když u některé povídky čtu již X-tou kapitolu, něco mě k ní táhne. Někdy je to skvělý styl vyprávění, jindy originální příběh nebo malé drobnosti, které mi jsou sympatické, a někdy prostě jenom čekám, kdy to nějaký autor dokope... :D Co vás drží u mého příběhu?