31.1.1991
Severus Snape (31), Juliette Nemesis (26)
„Jsi stále tak studená," povzdechl si kouzelník a podpořil oheň kouzlem, tudíž Juliette zasáhla do obličeje vlna horkého vzduchu. Fyzicky se cítila unavená, ale hlava jí nedovolovala usnout, a proto pouze ležela zkroucená v křesle, zatímco ji zakrývala teplá deka z ložnice.
„Remus je-"
„Vlkodlak," dokončil za ni Severus větu podivně klidným hlasem a sedl si na okraj křesla, aby mohl čarodějku pohladit po tváři. Jemnými gesty od jejího návratu nešetřil. Štíhlými prsty odhrnul dívce vlasy z tváře a bříškem palce obkreslil rty.
„Věděl jsi to celou dobu a neřekl mi o tom?"
„Uvěřila bys mi?"
„Seve, tohle je moc vážné – věděla bych, že nevtipkuješ. Jak dlouho o Remusovi víš?" Částečně na čarodějku nalehl a vzal ji za ruku, přičemž si s ní propletl prsty. Takto důvěrně se z vlastní iniciativy nikdy nechoval...
„Od pátého ročníku v Bradavicích," zamručel nespokojeně, „ale v té době mi to bylo svým způsobem jedno, jenže když jsi ho po letech přivedla..." Juliette pročísla černé vlasy a díky mnoha svíčkám a ohni v krbu viděla každé zákoutí tváře. Byl krásný, hřejivý a svými lidskými rysy tolik sympatický Juliette. „Co tě to napadlo? Ani když jsem mu dával lektvar, nebyl bezpečný."
„Vlkodlačí lektvar? Ale vždyť ten je hrozně vzácný... Dokážeš ho připravit?" Vyvalila na muže oči a drobný úsměv na úzkých rtech jí odpověděl. „Recept od Malfoye," vydechla, když si vzpomněla na kouzelníka vařícího odpudivý lektvar v malé kuchyni. Lehce čarodějku zvedl v náruči a pomalu se s ní rozešel do ložnice v patře. Šero ji děsilo, ale pevné ruce, jež ji nesly, pomáhaly strach překonat. Když následně Juliette ucítila pod zády měkkou matraci a na sobě kouzelníkovo tělo, jež ji celé zaštítilo, po celém dni se uklidnila a zapomněla na hrozný zážitek s vlkodlakem.
Severus laskal každý centimetr kůže, drsně líbal krk jako nějaký mladíček ze šestého ročníku a dívka si byla jistá, že její krk bude zasypán nehezkými modřinami, ale v tento okamžik si přišla skvěle. Prohýbala se v zádech, když jí kouzelník způsoboval rozkoš, hlasitě vzdychala a tiskla jej k sobě, dokud jen vyčerpaně nešeptala jeho jméno do černých vlasů. Láskyplně tiskla k hrudi vysíleného kouzelníka, avšak pouze do doby, než nabral dech k dalšímu milování. Napotřetí Juliette již nevydržela nečinně ležet a obkročmo si na muže sedla. Ženské křivky osvětloval karmínový měsíc v úplňku odkrytým oknem a Severus pouze fascinovaně hleděl na plná ňadra, svůdně pootevřené rty, jimiž unikaly do místnosti trýznivé stény, a tmavé vlasy objímající celou tu nádheru tyčící se čarodějky na ním. Juliette mapovala bříšky prstů kouzelníkova žebra, dokud nenašla oporu ve velkých Severusových rukách. Přitáhla si tichého kouzelníka do polibku, když se jí náhle rozmlžil zrak a zanedlouho se napnul i Severus.
Živočišná vůně prosytila vydýchaný vzduch a Juliettino tělo ztěžklo. Bezvládně tiskla obličej na tvrdou hruď muže. Desítky minut pouze leželi, nic neříkali, ale pár hodin nad ránem si začali povídat. Tiché a důvěrné rozhovory o ničem a o všem. Severus vyprávěl o svém dětství, o Lily, výjimečně promluvil i o službě Vy-víte-komu, ale oba se záměrně vyhýbali jménu Remus Lupin, zatímco kouzelník bezmyšlenkovitě hladil čarodějku ve vlasech a po linii páteře.
„Svítá," zamumlal pobaveně a odhrnul prameny hnědých vlasů, aby Juliette mohla otočit hlavu a přesvědčit se na vlastní oči. „Měli bychom spát."
„Neusnu."
„Já také ne." Volnou rukou se pokusil dosáhnout na noční stolek, na němž ležela hůlka. Na Juliettin výraz ve tváři odpověděl: „Měli bychom se umýt."
„Žádná kouzla! Chci vodu." Vláčně si sedla, aby se i kouzelník mohl pohnout, ale zastavila se rukou na šuplíku nočního stolku. Je ráno, ampulka lektvaru pro zabránění početí se musela užít do čtyřiadvaceti hodin před či po styku – poslední ampulku užila na Nový rok, když se se Severusem loučila... Kouzelník měl ve svém stolku vždy nějakou ampulku.
„Juliette?" Černé obočí se klenulo vysoko nad okem.
„Já vím," vydechla sklesle a vytáhla maličkou nádobku.
„Juliette, já..." Nerozhodně si zajel prsty do vlasů. „Je to na tobě. Nemusíš už ten lektvar brát, pokud nechceš." Juliette otevírala pusu, že něco řekne – cokoliv –, ale přerušilo ji hlasité bušení z přízemí. Oba rychle seběhli s hůlkami v rukách, přestože je halily pouze župany, a v útočné pozici dovolili dveřím se otevřít. Dovnitř vtrhl jako velká voda Lupin.
„Co tu chceš?" ucedil chladně Snape, na rozdíl od Juliette nesklonil hůlku. Lupin, podle nějž i mrtvola vypadala více živě, mu nevěnoval ani zlomek pohledu.
„Jul, moc se omlouvám! Jsi v pořádku? Neublížil jsem ti?" Záporně zavrtěla hlavou, ale i v lidské tváři viděla protahující se čelisti a černé oči... Vlkodlak, její nejlepší kamarád byl vlkodlak! Hlavní problém tkvěl ve skutečnosti, že jí to zamlčel.
„Už jednou jsem ti řekl, abys nelezl do mého domu!" Severus byl náhle úplně jiný, než když trávil čas s Juliette sám. „Odejdi, Lupine!"
„Severusi, byla to shoda náhod, nemohl jsem se pro ten lektvar stavit!"
„Je mi úplně jedno, jestli si budeš po lesích běhat jako vlk nebo krotký pes," odsekával každé slovo, „ten lektvar jsi dostával kvůli Juliette! Ještě jednou ji vylákej ven a přísahám na Brumbála, že tě zabiji!"
„Jul, já už tě nikdy neohrozím." Zoufale se vrhl k čarodějce, ale Snape zastoupil cestu a přitiskl hrot hůlky k divoce dýchajícímu muži ve špinavém a potrhaném hábitu.
„Už můžeš kouzlit?"
„Ano, po proměně se vše vrátilo do normálu... Našel jsem hůlku a věci a hned se přemístil sem. Hrozně jsem se o tebe bál. Vím, že jsem dostal toho upíra, Quirella jsem nepotkal, tím jsem si jist, ale vzpomínám, že jsem se proměnil hned vedle tebe."
Severus se celý napjal a vytřeštil černé oči.
„Moc mě to mrzí!" Couval před svým bývalým spolužákem. „Musím ještě najít Quirella, ale pošlu ti sovu. Můžu ti poslat sovu, Jul?" zeptal se s nadějí. Čarodějka jen němě přikývla.
„Ach, Juliette!" hlesl Severus, když za Lupinem zavřel dveře.
Milostné scény mi nikdy nešly, ale pokud jste se dostali až sem, tak jste to zvládli :D
V příštím dílu se dočkáme i Harryho Pottera - naší nové celebrity!
ČTEŠ
Severus Snape
FanfictionSnape po smrti Lily zažívá těžké chvíle, které mu neusnadňuje ani dívka plná energie a elánu Juliette, jejíž nadání se velice blíží tomu jeho, jenže ani jednou se nedokáží sejít, aby bojovali na stejné straně - v první válce, ve druhé a ani ve své ž...