Rusko

307 27 3
                                    

20.12.1987

Severus Snape (27), Juliette Nemesis (23)


„Vzala jsem si volno, ale myslím, že mamka ví z jakého důvodu," šeptala znaveně Juliette, zatímco prsty mapovala kouzelníkova žebra na hrudi. Klidně dýchal a od chvíle, kdy se probudil, stále neotevřel oči, pouze tiše mručel v odpovědích. „Je to teprve podruhé, co tě doprovázím, ale mám pocit, jako by mě sledovalo celé Ministerstvo. Kingsley se neustále vyptává, proč si beru volno, Moody mě nárazově testuje z jedů, mamka nevěří, že jedeme za sluncem... Řekni mi, jestli jsem paranoidní." Těžce vydechla se natiskla se více na hřejícího kouzelníka, jelikož v malé, dřevem obložené místnosti byla i přes zapálený oheň vlezlá zima.

Snape si dal s odpovědí načas. Nakrčil nos, takže se mu mezi očima vytvořila hluboká vráska, než tiše pronesl: „Jsi jen vnímavá. Je dobré vědět o všech krocích svých nepřátel i přátel."

„Ví o nás i Brumbál?" napadlo Juliette náhle. Nepříjemně ji zamrazilo, když si představila starého všetečného kouzelníka, jenž by mohl oba buďto potopit, nebo využít. I přes veškeré ódy na Brumbála, největšího kouzelníka své generace, nedokázala potlačit nedůvěru, k níž ji vedla intuice. Nevěřila mu.

„V nitrobraně jsem zdatnější než ty," zahučel ospale do přikrývky, avšak konečně rozlepil oči, „navíc opouštím Bradavice, když tam nejsou studenti. Nic mu není do trávení mého volného času. Stačí, že má nutkání mi připomínat, že mám – dle jeho slov –," znechuceně zkrabatil tvář, „dívku."

„Máš mě," spokojeně zamumlala. Stehno přehodila přes kouzelníkovy boky, aby se ohřála.

„Nechci, aby o tobě kdokoliv věděl." Velkou hřejivou dlaní promnul ženské štíhlé stehno, jako by obkresloval neviditelné linie. „Nebylo by to bezpečné."

„Všichni ví, že jsme spolu."

„Polemizují s touto myšlenkou, ale nikdo nedostal konečnou odpověď. Ani tvá matka v Denním věštci nepotvrdila, zda spolu jsme." Juliette překvapeně zamrkala a stáhla nohu. „Přeci sis nemyslela, že by veřejně přiznala, že její vzorná dcera má poměr s bývalým Smrtijedem? Tohle je lepší, Juliette," konejšil zaraženou dívku, „nikdo nás neobtěžuje, nikdo nic neočekává... Celý můj život je zalitý zamlčovanými informacemi, ale chápu, že pro tebe to bude zpočátku obtížné."

Čarodějka našpulila rty, aby nevydala ani hlásku, avšak blyštící oči ji prozradily. Severusovo bohémské pojetí jejich vztahu ji bolelo, aniž by musel cokoliv vysvětlovat, avšak když dnes vše řekl nahlas, stáhlo se jí hrdlo a oči se začaly plnit slzami, které nešly přehlédnout.

„Ty brečíš?" Povytáhl obočí Snape a lehl si na bok. „Proč- Ty něco očekáváš," odpověděl sám sobě napjatě. „Juliette, mluvili jsme o tom už nejméně stokrát," vyhrkl frustrovaně, zatímco si mnul kořen nosu.

„Už napořád mě budeš chtít jenom jako holku, která přiběhne, když budeš mít čas? Nechápeš, že já tě miluji?" vyjekla plačtivě, ale utekla dříve, než černovlasý kouzelník s nápadným nosem vůbec zareagovat. V malé koupelně se po dlouhých minutách uklidnila pod vařící sprchou a když konečně vyšla, už měla opět svoji profesionální masku. Bez emocí pobalila pár věci do kufříku, v čemž jí sekundoval Snape, zamkli maličkou chatičku někde uprostřed zamrzlého a zasněženého lesa. Očistili z košťat sníh, očarovali své oblečení zahřívacím kouzlem a vznesli se nad vrcholky jehličnanů. Nebavili se, dokud nedoletěli k moři. Šlehal je do tváří ledový vítr.

„Přenášedlo je tamhle," podotkl koncentrovaně Snape a elegantně přistál na zem. Koště přivázal k příručnímu kufříku.

„Ta lahev?" ujistila se Juliette. Již beze strachu přešli k zelené lahvi od piva, jejíž stěnu hyzdila ošklivá prasklina, a přidřepli k ní. Dívka se tiše modlila, aby se přenášedlo brzy aktivovalo a oni zmizeli z nehostinného Ruska, jenže když Severus oznámil, že zbývá pět minut, začali se kolem nich náhle objevovat kouzelníci v houževnatých kožešinách a tasili hůlky. Tohle vypadalo špatně, ať se snažila Juliette přemýšlet jakkoliv.

I přes svůj bystrozorský výcvik se Juliette v prvním okamžiku přihrbila za Severuse, jenž zaujal útočný postoj a za zády v ruce svíral ampulku jedu, pro který vše riskovali. Čarodějka nabízenou lahvičku schovala v rukávu, než se i ona odvážila postavit protivníkům tváří v tvář.

„Jsme přátelé," zavolal nahlas Snape a naznačil, že se vzdává, ale hůlku nesklonil.

„Nemáte povolení," zavrčel vousatý chlap v černé beranici se silným přízvukem.

„Jen malá návštěva," sykl nerudně Snape a pokrčil rameny. „Už zase odcházíme. Chtěli jsme si jen trochu zalétat." Ukázal bradou ke košťatům.

Cizí kouzelníci se hurónsky zachechtali, až odhalili neopečovávané zuby, a očividný vůdce této smečky kouzelníků lámavou angličtinou řekl: „Neodejdete odtud, dokud nebudeme vědět, kdo jste a co děláte v naší zemi."

Juliette z úzkosti, že nestihnou přenášedlo, sáhla do klopy a vytáhla bystrozorský odznak. „Jsem z Ministerstva Velké Británie," pronášela pomalu a zřetelně, zatímco všem ukazovala odznak. „Špatně jsme se přemístili," lhala a přehnaně gestikulovala, „s tímto mužem. On je tady se mnou."

Chlap bez předního zubu do špinavých pracek uchopil malou lesklou věcičku a zkoumavě si ji prohlížel. Seslal na plíšek jakési kouzlo, které odznak odrazil, což zřejmě stačilo k ověření.

„A ty máš tohle?" zavrčel hrubě na Snapea, jemuž v očích plála nezastíraná zášť. Zavrtěl hlavou, načež se na něj vrhlo hned několik kouzelníků, až Juliette vypískla a pokusila se vrhnout mezi svého přítele a podivné chlapy, kteří jej odzbrojili a začali šacovat.

„Mít lahvičku?" vrčel jeden, jehož hůlka zrovna klouzala po kouzelníkově plášti.

„Jed?!" ryčel další.

Juliette upírala na Severuse zoufalý pohled, avšak vytáhlý kouzelník držel a neochotně vycházel požadavkům vstříc, přestože si neodpustil hrubé poznámky.

„Můžete jít," sykl náhle vůdce a všichni jeho kumpáni od Snapea odstoupili. „V pořádku. Doufám, že tentokrát už vaše přenášedlo najde správnou cestu." Ironicky se ušklíbl a pokynul k lahvi, která se začínala chvět. Juliette se Severusem neváhali.

Ani tvrdé přistání nedokázalo vytáhnout čarodějku z utrpěného šoku.

„Juliette, jdi domu k matce. Ozvu se ti, ano?" Zatřásl jemně drobnými rameny, než dívku spěšně políbil na čelo a přenesl se neznámo kam.

Severus SnapeKde žijí příběhy. Začni objevovat