Severus Snape

Nejhledanější muž země

21.6.1997

Severus Snape (37), Juliette Nemesis (32)

„Brumbála zabil Snape," drmolil rozzuřeně Pastorek. Juliette se snažila působit šokovaně, což se jí částečně díky slzám i dařilo, jenže slzy nepatřily mrtvému kouzelníkovi. „Vždycky jsem věděl, že ten šmejd nás jednoho dne uřkne do zad, ale že se obrátí proti Brumbálovi? To nikdo nečekal! A Brumbál za něj vždycky bojoval." Nevěřícně zavrtěl hlavou nad tou zjevnou naivitou. „Tohle je jako zlý sen! Smrtijedi v Bradavicích, my přišli o vůdce... Do čela se teď postavil Alastor, jenže ani on nemůže dostatečně zastoupit Brumbála. A díky Snapeově zradě už máme zavřenou i malou špehýrku do pozadí všech činů Ty-víš-koho," zabědoval. Bezradně si podrbal holé temeno hlavy, než se zaúpěním pokračoval. „Víš, jak mohlo všechno dopadnout, kdybychom věděli alespoň něco? Stačil by náznak, že se k něčemu takovému schyluje..."

Juliette uhnula pohledem, když jí zpříma hleděl do tváře. Ona věděla. Věděla o všem – věděla čas, místo, vraha i oběť. Jenže stále věřila Severusovi. Měl s Brumbálem dohodu – určitě ano!

„Dali bychom mu ochranku, v Bradavicích by bylo více našich lidí, na Snapea bychom někoho nasadili, nedovolili mu zůstat s Brumbálem osamotě..."

„Už je pozdě na takové řeči," zamumlala tiše. Nechtěla přemýšlet o tom, jak mohla zachránit Brumbálovi život. Nechtěla přemýšlet vůbec nad ničím, jen se snažila dnešní den přežít, aby se mohla vrátit ke svým dětem. Usoudila, že nastal čas k odchod.

„Jen přemýšlím nahlas," povzdechl si a natáhl se k Juliette s kapesníkem. Rychle si otřela oči. „Rád bych udělal víc, chápeš?" Přikývla. „Je to neštěstí."

„Musíme se sebrat," zamumlala tiše Juliette. Dosucha si otřela oči, načež se vrátila k práci. Svým způsobem byla šťastná, že se její případ nezaobíral vraždou Brumbála, ale ani tak ji nebavil. Všichni bystrozoři nedávno dostali nové případy, případy bez Smrtijedů, jen s jejich rodinami. Juliette otráveně procházela účty, mění a mapovala pochůzky Narcissy Mafoyové, aby mohla dokazovat, že Malfoyovi jsou počestná rodina. Ministerstvu stačilo vědět, že Malfoyova choť vlastní sídlo v Anglii, navštívila madam Malkinovou a v den Brumbálovy smrti byla doma. Byla tak zajímavá, že dokázala zastínit i svého muže Smrtijeda a nově i syna Smrtijeda. Juliette si nebyla jistá Znamením zla u mladého Malfoye a Severuse se nezeptala. Nyní si jistá byla, otevřeně se ke Smrtijedům přihlásil – Harryho spolužák!

Jako na trní protrpěla celou pracovní dobu. Pastorek naštěstí po krátké době opustil jejich společnou kóji, tudíž mohla začít plánovat vlastní útěk. Rozhodla se pokračovat jako bystrozorka, aby měla nějaký přístup k informacím, ale odmítala se účastnit misí v terénu. Až do včerejšího dne neviděla důvod, proč kupříkladu Tonksová po celý rok střežila Bradavice za každého počasí, dnes chápala obavy některých bystrozorů, avšak ani jejich poctivý postup nedokázal zvrátit tragédii.

Potlačila tichý hlásek ve své hlavě, který Juliette připomínal, že ona to zvrátit mohla. Mohla dát echo bystrozorům o hodiny dříve, lépe zabezpečit hrad, nebo jen zastavit Severuse. Přemístit se s ním daleko a sebrat mu hůlku... Draco Malfoy by Brumbála nezabil a poskoci Vy-víte-koho by bez Severuse nebyli až tak odhodlaní. To on, Severus, odvedl veškerou práci, kvůli které se stal nejhledanějším mužem země hned po Vy-víte-kom.

Čarodějka s rozpuštěnými kaštanovými vlasy, za kterými celý den ukrývala svoji tvář, s předstíranou ledabylostí vyšla z kanceláře, upravila hůlkou černý květ, který měli dnes téměř všichni zaměstnanci na počest Brumbálovy smrti, prohodila několik slov s lidmi z výtahu a z Átria se přemístila do obývacího pokoje svého dětství. Matka bez jediné žádosti již vše sbalila.

„Můžeme?" vydechla Juliette statečně. Zvedla do náruče téměř dvouletého Adama a zabořila mu obličej do černých vlasů. Kromě výrazného nosu a úzkých očí byl Severusova věrná kopie. Malé dlaně přitiskl na tváře maminky, kterou dětsky opakovaně pusinkoval.

„Počkej, něco ti přišlo." Juliettina matka rázným krokem vpochodovala do obýváku. Cestovní plášť už oblékla sobě i Charliemu, jehož hnědé vlasy neupraveně trčely do všech stran. Široce se na Juliette usmál. „Poslal ti to on." Matka protáhla odmítavě obličej, jako kdykoliv kdy se zmiňovala o Severusovi. „Neotevřela jsem ten vak, ale možná bys měla být opatrná. Včera Brumbál, dneska..."

„Mami, ne!" Juliette neobratně držela syna jen na jedné ruce, aby si mohla poštu převzít. Kožený váček byl na první pohled očarovaný, ale nijak se pod jejími prsty nevzpouzel. Zanořila ruku do váčku až po loket, ale kamkoliv sáhla, nahmatala pouze galeony a ampulky, až nakonec prsty zavadila o cár pergamenu.

Drahá Juliette,

opusťte dům, distancujte se od společnosti, možná na pár let odejděte mezi mudly a buďte stále ve střehu. Naše setkávání už nadále není možné, nechci tě zbytečně vystavovat riziku, a proto tě žádám, abys mě už více nekontaktovala – kontroly sov se od včerejšího dne staly součástí našich životů. Udělám vše, aby se k vám válka vůbec nepřiblížila.

SS