Severus Snape

Mlžný lektvar

30.6.1989

Severus Snape (29), Juliette Nemesis (24)

Juliette po předlouhých výpravách s Lupinem po boku dokázala sehnat mlžný lektvar až téměř u řeckých hranic, avšak cena se nevyčíslila v galeonech, jak očekávali, ale poněkud v rozdílné měně. Starý a dosti obhroublý upír vyhodil dívku ze své chatrče a nechal si tam pouze Remuse, který o společně stráveném čase u upíra odmítal mluvit, ale Juliette si všimla, že po návratu měl vlasy vzadu na kštici výrazně kratší, jako by je někdo odřezal ostrým nožem. Juliette jako první napadl mnoholičný lektvar, ale k čemu by starému upírovi ve vzdálené zemi byl? Lupin nad tím jen lehkovážně mávl rukou a se spokojeným úsměvem ukázal lahvičku, po které téměř rok prahli. Zbylé peníze si rozdělili, což bylo pro kouzelníka největší odměnou, a s přátelským rozloučením se rozešli, protože poslední červnový den se neomylně vracel taktéž Severus, jenž se nepřátelstvím vůči Remusovi nijak netajil. I kdyby Malfoy přišel s další obchodní nabídkou, museli by minimálně dva měsíce počkat...

Velká kované brána se rozvlnila a záhy otevřela, takže se Juliette s vynuceným klidem rozešla po štěrkové cestě k obrovskému sídlu, po jehož zahradě pobíhali bílí pávi a varovně křičeli na pána domu, že se k němu dere někdo cizí. Juliette již podruhé stoupala po schodech, jenže tentokrát nešla s celým bystrozorským konvojem v patách. Šla sama a jako přítel, možná lépe řečeno jako jednatel. Ve vnitřní kapse hábitu cítila maličkou ampulku.

Masivní vyřezávané dveře z černého dřeva otevřel spoře oděný domácí skřítek s hlubokou poklonou, který Juliette doprovodil po tichých chodbách do stejně zmírajícího salónu, kde seděl ve vysokém křesle u vychladlého krbu Malfoy. Jeho vychytralý pohled zachytil čarodějčinu přítomnost hned v zárodku. Chladný úsměv se rozlil po celé jeho úlisné tváři.

„Slečno Nemesis." Bílé líce se rozjasnily a Lucius vstal, aby mohl Juliette podat ruku. Čarodějka nepotřebovala setrvávat v přítomnosti Smrtijeda dlouho, proto přešla rovnou k věci a vytáhla ampulku. „Můj lektvar," vydechl potěšeně a chňapl po lahvičce, jenže Juliette ucukla, zatímco jed schovala v dlani.

„Ráda bych se domluvila na honoráři." Našpulila prostopášně rty. „Byl to náročný úkol a vy jste mě ani nevaroval před možnými riziky... Myslím, že bych měla navýšit cenu za své služby." Kouzelník zbledl, ale šedé oči ji probodávaly nadále. „Chci patnáct set galeonů."

„Trvalo vám to téměř rok," protáhl nonšalantně, načež zákeřně dodal: „Severus by byl hotový do měsíce."

„Jenže Severuse jste nepřesvědčil, pane Malfoyi, a má cena je jiná."

„Za hůře provedenou práci více galeonů?" Ušklíbl se výsměšně, ale Juliette rezervovaný Smrtijed nedostal do rozpaků. Trénovala roky na svém osobním Smrtijedovi, jehož myšlení i činy byly mnohem komplikovanější a spletitější. Malfoy se nemohl Snapeovi rovnat v žádném ohledu.

„Věřím, že bych takovou ampulku," prohrála si mezi prsty s lahvičkou, „dokázala na černém trhu prodat i mnohonásobně dráž." Blonďatý muž s vlasy v úhledném ohonu zaťal čelist, ale zašklebil se, jako by prodej jinde byl nemožný. „Pokud neuspěji, možná by Ministerstvo rádo konečně dostalo nějakou stopu o lektvaru Morozko..."

„Vyhrožujete mi? Šla byste sama proti sobě a Severusovi, slečno Nemesis."

„Proč věříte, že mi záleží na dvou Smrtijedech?" procedila mezi rty a se zadostiučiněním sledovala zděšenou grimasu na aristokratově tváři. Hrdě se vždy hlásil k obětem Vy-víte-koho – prý byl pod kletbou imperius... O jeho pravé loajalitě se neměl nikdy nikdo dozvědět, o což se staral i dlouhý rukáv drahého roucha. „Pane Malfoyi, měl byste si ujasnit pár věcí – já k Severusovi nepatřím," zdatně zalhala bez mrknutí oka. „Chvilkové potěšení? Možná... Ale každý hrajeme za sebe. Loajalita stoupá i padá na informacích a má matka mě klesnout nenechá."

Luciusův sinalý, našedlý, téměř nazelenalý obličej držel v křeči každičký sval a na šedých očích bylo patrné, že kouzelník zvažoval své možnosti. Pár vteřin bylo naprosté ticho, než se mužská tvář náhle neuvolnila a pevná ruka nesevřela drobnou ruku dívky.

„Slečno Nemesis, za vaši výborně odvedenou práci bych vám rád dal sedmnáct set galeonů, protože si vašeho přátelství velice vážím. Myslím, že jsme výborní obchodní partneři." Juliette potlačila zahořklé ušklíbnutí.

„Jistě."

„Pošlu vám galeony na účet – hned v pondělí zajdu ke Gringottovým."

Juliette spokojeně odkráčela s hlavou hrdě vztyčenou a pocitem, že by dokázala skály lámat. Až vzrušeně si představovala, jak bude její trezor v bance naditě vypadat, kolik bude moct ještě poslat Remusovi a jak se začne poohlížet po nějakém hezkém domě na dobrém místě, aby se mohla začít koncentrovat na svůj společenský život a pomalu založit se Severusem rodinu.

Než se vrátila do Severusova omšelého domu, ještě se stavila v mudlovském obchodě pro zásobu jídla na celý týden, aby se nemuseli rozptylovat opouštěním domu, ale jakmile vklouzla do domu a poslala tašky do kuchyně, v chodbě se objevil Severus. Vysoký tmavovlasý muž v černém hábitu, který se tomu Malfoyovi nápadně podobal. Juliette se rozjařeně natáhla pro polibek. Dva měsíce se neviděli.

„Ahoj!" zamumlala do polibku, zatímco visela na kouzelníkovi. Chyběla jí jeho fyzická přítomnost a pocit neporušitelného bezpečí. Severus položil velké dlaně na čarodějčiny boky, aby stabilizoval její polohu, ale netvářil se stejně šťastně jako ona. „Stalo se něco?"

„Malfoy mě upozornil, že jsi nebezpečná." Palci kroužil po Juliettině letním hábitu.

„Cítím se poctěna, že mě začal respektovat už i Smrtijed." Snape se při zmínění i vlastního statusu v kruhu Pána zla zamračil. „Taky se mě bojíš, Severusi?" zavrčela hravě, avšak mánie z peněz, vítězství a návratu Severuse se rychle proměňovala v neukojitelnou touhu mít kouzelníka, vlastnit jeho mysl i tělo... Hladově muže políbila a on okamžitě pochopil, oč žádala. Vyšel jí vstříc – pro jednou.

Juliette se docela odhodlaná čarodějka... Možná nakonec nahradí i obávané Smrtijedy