Severus Snape

Remus Lupin

6.1.1988

Severus Snape (27), Juliette Nemesis (23)

„Vypadni!" ryčel hospodský s brunátní tváří a těžkopádně se opíral o pult, jako by samým rozzuřením nebyl ani schopný stát na vlastních nohách. „Vypadni a už se neukazuj! Taková drzost!" vykřikoval jako smyslů zbavený. „Taková drzost přijít do slušnýho podniku a myslet si, že ho zaměstnám!" To už poslouchal celý lokál s Juliette v čela, která zmateně zvedla oči od dýňové polévky. V Británii nebylo mnoho hospod pouze pro kouzelnickou veřejnost, a proto dívka věděla, kam si odskočit na hrachovou polévku, kam na hovězí nákyp a kde si dát nejlepší dýňovou polévku, aniž by ji obtěžovali mudlové a jejich nudné způsoby.

Remus Lupin, poznala jej okamžitě, se sklopeným zrakem prchal z lokálu, jako by za ním zuřící hospodský metal kletby. Byl pohublý s našedlou pokožkou, jizvami ve tváři a neudržovaným hábitem, jenž pouze podtrhoval jeho zubožený stav, a proto Juliette zcela bezmyšlenkovitě zasáhla.

„Remusi? Sedni si ke mně, prosím," řekla, zatímco očima hypnotizovala vysokého muže, jenže se v Bradavicích přátelil s Jamesem a Lily... Srdce jí bolestně poskočilo.

Kouzelník se nejistě zastavil, přeletěl očima po hospodě a nepatrně zavrtěl hlavou, když zahlédl rudou tvář hospodského, který zpod zástěry a velkého břicha vytáhl hůlku.

„Jsi můj host a já smím obědvat, s kým jen budu chtít, že?" Vrhla nebezpečný pohled na zkoprnělého hospodského. Nikdo si nedovolil odporovat bystrozorovi, natož pak Nemesis, to byl zhola nesmysl. Ani Lupin se nezmohl na odpor a pouze poníženě se posadil na protější stranu stolku u zdi. „Ahoj, Remusi," pozdravila s malým úsměvem, před kterým nemocně vypadající ucukl. „Dlouho jsem tě neviděla..." Polkla otázku jak se ti daří a trochu nejistě se zeptala: „Co tu děláš?"

Muž se nervózně ošil. Hospodský nelibě poslal ke stolu další talíř polévky a ošatku s plackami.

„Hledám si práci," zamumlal vyhýbavě, zatímco se natáhl pro lžíci. Určitě byl vyhladovělý a Juliette si nedokázala nevšimnout velkého rozdílu mezi Lupinem a jeho spolužákem Snapem. Severus byl také pobledlý a štíhlý, ale vyzařovalo z něj jisté kouzlo zabezpečeného kouzelníka, zatímco Remus působil jako někdo, kdo už pár týdnů žije na ulici a nemá co do úst.

„Tady?" podivila se Juliette. Pokud během Vánoc vypadala jako troska, ani zdaleka se neblížila k o čtyři roky staršímu kouzelníkovi se světlými vlasy. „Měl jsi přeci dobré výsledky v NKÚ i OVCE, nepotřebuješ se snižovat k práci domácího skřítka..."

„Mé výsledky nejsou dostatečně pádné." Ušklíbl se. Remus byl vždy milý chlapec, nečekala by od něj cynismus, jenže i ona se změnila. „A galeony potřebuji stejně jako ostatní."

„Kde je problém, Remusi?"

„Jsi moc hodná, Jul, ale nechci tě zatěžovat svými problémy." Uštvaný pohled spojil s Juliettiným vyčerpaným. „Jak postupuje hledání toho vzácného jedu?" Čarodějka se zarazila. Mohl něco tušit? „Vypadáš vytíženě."

„Nemáme žádné stopy," odvětila úlevně. „Kdo ví, kdo ten jed nakonec doopravdy ukradl. Ale víš, co mě teď napadlo? Práci ti dát nemohu, ale měla bych pro tebe takový přivýdělek..." Rozzářila se z vlastního nápadu. „Nepohodla jsem se s matkou a narychlo se odstěhovala, jenže jsem tam zapomněla hrozně moc věcí a vrátit se nemůžu... Došel bys mi, prosím, pro věci? Dám ti klíč a zaplatím. Nutně potřebuji několik hábitů, šperkovnici a ponožky – takové teplé, staré, protože tam, kde teď bydlím, je hrozná zima," lhala a s nadšením sledovala Lupinovu klidnou tvář.

„Slyšel jsem, že se přátelíš se Snapem..."

Juliette nechápavě naklonila hlavu, ale záhy nuceně přikývla. Nemělo cenu zatajovat příliš, když v Denním věštci byla minimálně jednou za čtvrtletí zmínka o podivném přátelství Smrtijeda s bystrozorkou. „To ano, ale kvůli své minulosti nemůže k mamce o nic víc než já."

„Znamení." Ušklíbl se pobaveně Lupin a ve tvářích se mu rozlila barva, jako by jej uklidňoval fakt, že ani jeho školní rival neměl bezchybný život.

„Nevěříš snad Brumbálovi?!"

„Co? Že se přidal na správnou stranu ještě před pádem Ty-víš-koho? Že riskoval svůj život jako špeh? Znám Snapea dost dlouho, abych věděl, že nikdy nebyl úplně bez viny a nic nedělal nezištně. A k Brumbálovi se vrátil jen a pouze kvůli Lily, aby ji mohl vídat," chrlil informace, které Juliette neznala a o to více ji zraňovaly. Zase Lily! Kvůli Lily riskoval život, kvůli jedinému pohledu na Lily se vrátil k Brumbálovi... Ona jej nedokázala přesvědčit ani k potěšení, během kterého by jí udělal jedno malé dítě, jehož péči by obstarávala sama. Co měla Lily a ona nemá? „Takže věřím Brumbálovi, že byl ke konci na naší straně, ale v žádném případě to nebylo z lásky k dobru."

Mlčky doobědvali, Juliette zaplatila za obě polévky a nasměrovala Lupina do matčina domu. Netrpělivě na něj čekala v malém posezení za Londýnem, kam ji matka často brávala, když byla ještě malá. Místo dostatečně skryté nevítaným očím.

S hlasitým prásknutím se po dvou hodinách objevil před altánkem Lupin s velkým cestovním kufrem, jenž každoročně vozila do Bradavic, a netvářil se příliš šťastně.

„Sbalil jsem vše, co mi padlo pod ruku," oznámil mdle, „ale byla u toho tvá matka, Jul, a vzala šperkovnici." Ponožky, potřebovala pouze zaštupované ponožky. „Prý potřebuje něco prohlédnout, než ti ji pošle..."

„To je v pohodě," zamumlala vzrušeně Juliette. Chtěla se na kufr vrhnout a vytáhnout z ponožek miniaturní ampulku, jenže v Lupinově přítomnosti se nesměla unáhlovat. „Většina šperků je jejích, možná si je chce jen vzít zpět."

„Jul, řekni mi něco. Proč jsi odešla? Tvá matka mi uvařila čaj a snažila se ze mě vydolovat, kde jsi a co děláš, když zrovna nejsi v práci. Dost tvrdě mi taky řekla, že když se taháš se Smrtijedem, má přítomnost už ji nemůže překvapit." Ublíženě zabodl vodnaté oči do Juliette. „Chápu její pocity, ale nějak mi do toho všeho nezapadáš ty."

Sáhla do kapsy a vytáhla deset galeonů, které dala Lupinovi. „Řekl jsi jí, kde jsem?"

„Došlo mi, že o to nestojíš, tak jsem řekl, že jsi byla u mě, protože já byl stejně... pryč."

„Jsi nejlepší!" hlesla téměř dojatě.

„I tak mám pocit, že jsi mě tam pro něco poslala."

„Pro hábity," přitakala.

„Myslel jsem pro něco cennějšího, protože tvá matka systematicky prohledávala celý pokoj se mnou..."

Uvědomujete si, že Harry už za tři roky nastoupí do Bradavic? Nějak moc rychle se nám to blíží...