Severus Snape

Famfrpál

2.11.1991

Severus Snape (31), Juliette Nemesis (27)

Ani sychravé počasí neodradilo Juliette od prvního zápasu jejího malého synovce. Vyřídila si povolení pro vstup na školní pozemky, aby se mohla zúčastnit, přestože v rámci zachování utajení nemohla sedět vedle Severuse, jehož od příchodu na stadión ani nezahlédla. Profesorka McGonagallová pyšně mluvila o dobré kondici nebelvírského mužstva, opatrně našlapovala kolem Harryho jména a jeho pozice v družstvu, zatímco Juliette pod teplým cestovním pláštěm halila své rostoucí břicho, dokud se pozornost všech neobrátila k hřišti, nad nímž začali kroužit hráči zeleného a červeného teamu.

Po prvním gólu nebelvírských McGonagallová nadšeně zatleskala a zářivě se usmála na Juliette, jejíž pohled visel pouze na malém chlapci daleko od ostatních. Jímala ji hrůza, když viděla dospělého chytače u protihráčů a nekalé praktiky celého zmijozelského mužstva, jenže nemohla čekat zastání u Severuse, jenž své svěřence proti Nebelvíru burcoval již týden – nepřišel ani na smluvenou schůzku, jen aby mohl školními tresty oslabovat tréninky nepřátelské koleje.

„Proboha, co se to děje?" vyjekla vedoucí Juliettiny bývalé koleje rychleji, než mladá čarodějka stačila poplašně vyskočit na nohy. Koště malého černovlasého kouzelníka se ve vzduchu začalo smýkat, jako by mělo za úkol Harryho shodit. Sáhla po hůlce, ale netušila, jaké kouzlo použít, aby nezasáhla chlapce, a proto pouze vyčkávala, připravena použít polštářové kouzlo, až jej koště doopravdy setřese, jenže koště se po krátké době uklidnilo a rozcuchaný kluk se vyhoupl nazpět, za což schytal obrovský potlesk ze strany nebelvírských, mrzimorských i havraspárských, jen Zmijozel se držel zpátky a tiše modlil k opětovnému splašení koštěte nebelvírského chytače. K Juliettině úlevě zápas brzy skončil a Harry dokonce chytil zlatonku, což čarodějce bolestivě připomnělo Jamese, jenž se zlatým míčkem vždy hrdě přistával do davu svých obdivovatelů – jeho syn byl značně skromnější, i když vlasy měl stejně rozcuchané a úsměv totožně široký.

„Měla bych mu pogratulovat," sdělila profesorce své domněnky a už se chtěla v širokém hábitu kolem postarší čarodějky protáhnout, když ji McGonagallová zadržela.

„Slečno Nemesis, je teď mezi přáteli a pravděpodobně zažívá jeden z nejšťastnějších okamžiků svého života... Možná by bylo vhodnější, kdyby-"

„Kdybych ho nekontaktovala?" zamručela podrážděně. „Je to syn mé sestry, paní profesorko. Proč mi Brumbál nechce dovolit jej poznat?"

„Já," zarazila se a zoufale hledala pomoc u odcházejících diváků. „Jen si myslím, že dnešek je Harryho den... A váš příchod by jej pouze rozrušil," plácala nervózně, když se snažila ochránit Brumbálovu čest. „Není zde ještě někdo, koho byste chtěla vidět?" Významně zabloudila pohledem k poloprázdné tribuně na protější straně hřiště a Juliette rezignovaně přikývla, než se vydala k sestupu ze zmijozelské hlavní tribuny. Snape se s někým očividně zdržel, a proto odcházel až jako poslední.

„Seve," vydechla zmučeně a pevně muže objala, když si byla jistá, že už jsou všichni dostatečně daleko, aby je neviděli. Zmijozelské hnala do hradu touha po pomstě.

Kouzelník Juliette pohladil po tváři a očima se zastavil na upnutém plášti v oblasti břicha. Čarodějka instinktivně jejich společné dítě objala.

„Už je to vidět," poznamenal unaveně, „neměla jsi sem chodit." Pouze špičkami prstů se dotkl vypouklého břicha, než se opět dostatečně stáhl. „Měl bych ti pogratulovat, tvá kolej vyhrála. Potter byl jako vždy nepřehlédnutelný."

„Co se stalo s jeho koštětem?" Všimla si ohořelého pláště u kouzelníkových kotníků. „Seve, co...?"

„Myslím, že v tom má prsty Quirrelle," sykl tak tiše, že jej Juliette téměř neslyšela. „Zaklel Potterovi koště," zachytil vyděšený pohled mladé ženy, „ale já ho zase odčaroval, i když mi někdo podpálil hábit. Uklidni se, Juliette, já na Pottera dohlédnu. Chceš doprovodit k bráně?"

„Je to kvůli mně?" Dlaněmi si zakryla tvář, aby skryla zoufalství. „Určitě je to kvůli mně! Někde se dozvěděl, že je Harry můj synovec, a proto se mu chce pomstít za to, že jsem ho nechala na Balkáně samotného, když se Lupin proměnil..." Snape i přes svoji obvyklou odtažitost stiskl čarodějku v objetí a bradu složil na její temeno. „Jestli se Harrymu něco stane... Seve, musíš," úpěnlivě přemýšlela, „musíš se o něj postarat, i kdybys měl soudcovat příští zápas!"

„To je hloupost. Pojď."

„To vůbec není hloupý nápad! Když budeš dělat rozhodčího, Quirrelle se o nic nepokusí. A kde jinde by Harry mohl přijít k úrazu, když ne na famfrpálu? Tohle," rozhodila rukama směrem ke stadiónu, „je nejnebezpečnější místo."

„Zapomínáš, co je teď skryto v Bradavicích." Kámen mudrců, samozřejmě, ale ten chlapce bezprostředně neohrožoval.

„Jak by se Harry mohl k tomu kameni dostat?" Čarodějka byla rozhodnutá. „Musíš ho střežit především tady! Seve, prosím!"

„Udělám, co budu moct," utrousil ironicky, zatímco Juliette pomalu vedl po úzké pěšině k hranicím pozemku.

„Kulháš," poznamenala po krátkém pozorování kouzelníkovy těžkopádné chůze. Při každém kroku bolestí zafuněl.

„Jen malá nehoda."

„Jaká?"

„Pokousal mě pes," usykl, když zdolal další nerovnost, a Juliette převzala vůdčí roli – začala jej podpírat sama.

„Slib mi, že budeš opatrný i ty. Quirrelle by mohl být nebezpečný, Lupin tvrdí, že se chová jako blázen... Nechci vychovávat naše dítě sama."

„Budeš ho vychovávat sama, ať mě Quirrelle dostane, nebo ne," škádlil ji s úsměvem na rtech. Nečekala, že takto lehce přijme prohru vlastní koleje.

„Potřebuji tě."

„I já tebe, Juliette." Naposledy se políbili za bránou do Bradavic, než se čarodějka přemístila k matce.

Máte tušení, proč Brumbál tvoří mezi Juliette a Harrym pomyslnou zeď?