Severus Snape

Úmornější než Binns

21.2.1992

Severus Snape (32), Juliette Nemesis (27)

„Jdu spát!" vyprskl naštvaně Snape a s řinčením odhodil příbor do nedojedené večeře.

„Je teprve osm," namítla Juliette nechápavě s hroty vidličky mezi rty. „Myslela jsem, že si uděláme hezký večer."

„To já taky, Juliette," utrhl se na čarodějku, „ale přijdu si jako v práci! Chtěl jsem být s tebou, abych si odpočinul, ale ty mě vyslýcháš jako Brumbál. Mám už toho dost!"

„Tak promiň, že se zajímám o svého synovce a jeho bezpečí!"

„Potter!" vykřikl, jako by těhotná žena ťala do živého. „A jsme zase u toho! Všichni se zblázněme z arogantního Potterova spratka! Je v Bradavicích, stejně stupidní i drzý jako jeho otec, nic mu nehrozí a já o Quirrellovi nic víc nevím!" odsekával každé slovo se značnou dávkou jedovatosti.

„Harry je náš! Syn Lily je jako náš syn, tak už to konečně pochop!"

„Kdyby ses s ním musela neustále setkávat jako já, tohle nadšení pro děti by tě opustilo." Posměvačně shodil ze stolu malou příručku, o níž Juliette mluvila ve chvílích, kdy se neptala na každý Quirrellův krok. Pochopila...

„Takže tě nudím," usoudila nahlas, ale už svoji nelibost neskrývala. V práci na ni tlačili, aby rychle dodělala všechny resty, než porodí, celé tělo měla oteklé, vážila o deset kilo víc, na záchod chodila dvakrát za hodinu a celé odpoledne vařila tříchodové menu, aby potěšila kouzelníka, kterému by v tento okamžik nejraději vrazila facku.

„Je to úmornější než hodina s Binnsem!" Postavil se k odchodu, ale Juliette nezahálela a i přes velké břicho se napřímila, přičemž bojovně vystrčila bradu, aby Severuse ujistila, že je stále psychicky přítomna, jelikož on se choval, jako by o tom pochyboval. Sáhla po hůlce, načež kouzelník pouze protočil oči. Oba věděli, že nezaútočí.

„Co ode mě čekáš? Nejsem už dávno tvoje studentka, abych byla zticha a nechávala ti prostor! Netlačím na tebe, abys tu se mnou neustále byl, netýrám tě hloupými řečmi o tom, kdy mě naše dítě koplo, a ani tím, co dělala moje poslední kamarádka s rodinou. Chovám se tak, jak si přeješ – ptám se konstruktivně a očekávám odpověď."

„Co je konstruktivního na barvě povlečení?" úmyslně dělal z Juliette hloupou, což bytostně nesnášela.

„Podívej se na mě!" zavrčela a vystavila své břicho na obdiv. Bylo obří! „Jsem v osmém měsíci, nemám pro dítě ani jedny pitomé dupačky, protože z práce chodím až v noci, netuším, kde seženu dětskou postýlku, a omlouvám se ti, že tě vůbec zatěžuji něčím takovým, jako je skutečnost, že nemám s dítětem vlastně ani kam jít! Je mi jasné, že tady být nemůžeme..."

„U tvé matky se budete mít skvěle."

„Proč se chováš jako idiot?!" vyjekla, což donutilo kouzelníka již nadobro opustit kuchyň, ale neopustil dům. Hlasité kroky směřovaly do ložnice, kam se Juliette dalších několik hodin neodvážila, protože kdyby překročila práh, musela by muže proklít.

V klidu se najedla, poklidila, dopřála si dlouhou sprchu, přečetla ranní noviny a když teprve únavou usínala, tiše proklouzla do pokoje v patře, kde Snape seděl na posteli stále ještě v hábitu s rukama založenýma na hrudi. Obezřetně se položila vedle něj, čelem ke kouzelníkovi.

„Seve-"

„Nechceš, abych ti odpověděl," zamručel podrážděně, ale jeho hlas byl mnohonásobně hrubější než jindy.

„Znám odpověď," připustila vyčerpaně a i když musela přemoci své ego, pohladila muže po stehně, které měla v úrovni hrudníku. „Snažíš se naše dítě vytěsnit, protože se bojíš," Snape sebou nepatrně trhl, „že na tebe zapomenu, až se narodí. Nejsi tak nečitelný, jak myslíš."

„Už jsi zapomněla..."

„Tohle neříkej! Miluji tě tak moc, že si to nedokážeš ani představit, ale to dítě miluji úplně jinak. Seve, já na tebe nikdy nezapomenu, jen potřebuji pomoc." Přímou konfrontaci černé oči s modrýma nevydržely.

„Už teď neustále řešíš jenom Pottera a já jsem prostředník. Možná jsem naivní, ale čekal jsem, že vztah bude fungovat jinak než organizovaná špionáž pro Brumbála."

„Může ti Brumbál dát tohle?" Za prsty si přitáhla mohutnou dlaň na své velké břicho, kde poklidně spalo dítě. Mokrý rukáv hábitu nepříjemně studil... Brečel snad, než přišla?! „Jsi táta, Seve, a já naprosto chápu, že se bojíš. Já mám taky obrovský strach, ale my to zvládneme."

„Nechtěl jsem být táta, protože jsem přesně věděl, jak to dopadne."

„Co tím myslíš?"

„Když jsi chtěla dítě, tvrdila jsi, že všechno zvládneš a pro mě se nic nezmění. Byl jsem spokojený s tím, co jsme mezi sebou měli předtím." Ruka mdle spočívala na čarodějčině břiše. „Měl jsem rád, když jsi se mnou řešila komplikovaná kouzla, zajímala se o vše možné, dokázala mě poučit a bojovala jako velká čarodějka, zatímco ses smála..."

„Už nejsem taková?" Potlačila ublížený vzlyk. Bezmyšlenkovitě se ke kouzelníkovi natiskla, aby jí vyvrátil domněnky. Řekl, že je jako Binns, takže jej nudí.

„Juliette, jsi neustále ve stresu, řešíš věci, kterým nerozumím a ani rozumět nechci. Doufám, že až se dítě narodí, vrátíš se mi." Lehl si vedle mladé ženy a poprvé za celý den ji láskyplně objal. Bylo to téměř jako dříve, když si odmyslela těhotenské břicho a Snapeovy rozpačité dotyky v této oblasti.

„Jsem pořád tak unavená," postěžovala si zoufale, zatímco pomalu usínala. Pevně svírala štíhlými prsty kouzelníkovu paži, aby neodešel, přestože to neměl v úmyslu.

„Já vím, Juliette." Cuchal hnědé vlasy, během čehož vševědoucně zkoumal usínající tvář. „Seženu postýlku."

Koho chápete spíš?

Severuse, který dítě nikdy nechtěl a na kterého je nyní vyvíjen tlak, aby se stal otcem,
nebo Juliette, která má měsíc do porodu a je na vše sama?