Severus Snape

V pekle

8.1.1996

Severus Snape (35), Juliette Nemesis (31)

„Jul, máme poplach!" zašeptala rychle Juliettina matka do dětského pokoje, zatímco mladá čarodějka jen v noční košili hladila malého Adama. Před několika minutami kojila. Charlie už chvíli spal. „Vezmi si hůlku!" Vlastní hůlkou dceru oblékla do černého hábitu a cestovního pláště.

„Mami, nemůžu tu nechat kluky."

„Řekla jsem sousedce. Dům je zabezpečený, nic se jim nemůže stát, i když Nath nekouzlí, a o děti bude postaráno. Dětské mléko stojí na stole." Juliette spěšně políbila Charlieho i Adama podobně jako její matka a společně se přemístily na ministerstvo, kam jako bystrozorky měly volný přístup. Mladá čarodějka si nestihla ani prohlédnout vlastní bystrozorský odznak, jenž vibrací oznamoval blíží se nebezpečí, ale ony netušily jaké.

„Jsou tady Nemesis!" Zaslechla Juliette dříve, než jí matka pustila ruku. Na Ústředí bystrozorů byl rozruch, Moody vulgárně rozdával úkoly šikům, které Pastorek formoval. Při pohledu na ně dvě omluvně vydechl: „Obě do jedničky – jdete do Azkabanu."

„Jul půjde do letky!" zavrčela ochranářsky matka a už zmatenou Juliette postrkovala k Nymfadoře a dalším nezkušeným bystrozorům, kteří zabezpečovali okolí, aby se mudlové ani kouzelníci nevystavili nebezpečí, popřípadě zajišťovali posily a přenášeli raněné k lékouzelníkům.

„Agnes, nikoho lepšího nemám," sykl Pastorek tiše, aby nerozrušil ostatní. Všichni tušili, že se stalo něco moc zlého, když je šikují a posílají do Azkabanu.

„Jul nejde!"

„Agnes, složila slib jako my všichni ostatní!" Přikulhal Moody, jenž Juliette za paži přitáhl zase zpět. „Dovnitř jdu já, ty, Pastorek, Jul a pár dalších, kterým věřím. Připravte se na nejhorší – podle všeho Vy-víte-kdo půjde pro své věrné."

„Alastore, víš, že Juliette nemůže," zdůraznila matka rázně, ale nic nepomohlo. Skupina deseti lidí se přemístila až těsně před Azkaban a i když všichni okamžitě vyslali své patrony, mozkomoři nebyli nikde k vidění, zato ticho bylo všudypřítomné. Naposledy, co Juliette procházela zdejší chodby, bylo všude slyšet kvílení vězňů, které přehlušovalo i burácení vln. Teď slyšela jenom vlny.

„Nemesis před celu Blackový!" vyprskl Moody a ukázal buclatým prstem přibližný směr, protože věděl, že minimálně Juliettina matka cestu zná. „Nesmí opustit žalář, i kdyby Vy-víte-kdo stál z druhé strany! A to si pište, že tam bude – většího šílence ve svých řadách nemá." Pobaveně se ušklíbl, než s i dalším rozdal rozkazy. On s Pastorkem zůstali u hlavního vchodu...

„Jul, zlato, budeš celou dobu za mnou," přikázala dceři starší čarodějka, než zaujala pozici před celou. Jen jednou se podívaly do tmavé cely, kde na podlaze ležela Bellatrix a podle všeho spala. Juliette nepřišla v tuto chvíli až tak nebezpečná, ale stejně byla netrpělivá a ve střehu. Když se z dáli ozvalo tříštění kamene a křik, obě čarodějky zaujaly bojovou pozici a Bellatrix se za jejich zády s tlumenými křiky probudila.

Prvního Smrtijeda v kápi a s maskou matka bez mrknutí oka zabila. Obě pochybovaly, že by se jednalo o oficiální misi podpořenou ministrem, a proto se nad mrtvým tělem nijak nepozastavovaly. Zničily jednoho z podporovatelů Vy-víte-koho, udělaly záslužnou práci.

Slyšely blížící se kroky několika lidí. Smrtijedi vyrazili pro svého nejdůležitějšího člena, pro Bellatrix, jež byla pro morálku bestií Vy-víte-koho klíčová. To si uvědomovaly obě, ale svírala je zodpovědnost. Juliette stále před očima viděla své děti, které o ni nesmí přijít. Vyslala omračovací kletbu, jakmile se zpoza rohu objevil první náznak pláště. Nechtěla myslet na to, že toho pro Adama zatím udělala tak málo, protože ji to znervózňovalo a znemožňovalo se soustředit. Ona přežije, ona to zvládne! Kolik může přijít Smrtijedů? Pět? Deset? Podaří se jí dostat Malfoye?