Severus Snape

Prohlídka

„Je sobota," zavolala Juliette zaneprázdněně do obýváku a promíchala hrachovou polévku, „dnes bude prohlídka u Malfoyů." Po krátké době očarovala lžíci, aby kouzlo odvádělo manuální práci za ni. „Seve, posloucháš mě?"

„Neměla bys tam chodit," zachroptěl sotva půl metru od dívky. V bledé tváři měl zamračený výraz, zatímco se zapřel ve dveřích, čímž zamezil jakýkoliv pohyb směrem dovnitř i ven.

„Půjdu," zasmála se, „celý život čekám na misi, která nepřichází, takže jsem šťastná i za šmejdění u Malfoyů." Přiblížila se ke kouzelníkovi a pohladila hřbetem ruky zamračenou tvář. „Možná i něco najdu..."

„A toho se právě obavám," zamručel nespokojeně. „U Malfoyů se vždycky něco najde, jenom ostatní jsou dostatečně chytří, aby to za malý obnos zamlčeli... U tebe si nejsem jistý."

„Nebudu ho krýt," zamítla okamžitě a zarputile zavrtěla hravou, avšak smíchu se neubránila. „Ještě dnes ho pošlu i s Narcissou do Azkabanu!"

„Nech Malfoye plavat," varoval čarodějku přísně, „nestojí ti za to!"

„Když se nebude proti zlu bojovat už v zárodku, historie by se mohla opakovat," připomněla bruneta, čímž oba nechtěně přenesla v myšlenkách do doby, kdy Lily ještě žila. Na tohle nechtěli vzpomínat. Odtáhla se a pozornost věnovala opět polévce. „Uvařila jsem," oznámila roztržitě zcela zřejmou věc, „tak snad ti bude chutnat." Nervózně se usmála, aby odlehčila atmosféru. „Večer se vrátím."

„Mohl jsem zůstat v Bradavicích," zamumlal nerudně Snape, ale už nic jiného nenamítal, protože věděl, že nemá cenu odporovat. Juliette nikdy nepustila příležitost se blýsknout...

„Dobré ráno," odtažitý zvonivý hlas proťal poklidné ticho, až všichni přítomní nadskočily.

„Mami!" vyjekla jako první dívka, která se na rozdíl od svého přítele vzpamatovala. Snape se pouze tiše stáhl. Čarodějčina matka díky svým pokročilým znalostem překonávání překážek bez potíží nepozorovaně obešla i Snapeovu ochranu domu. Juliette shledávala v očích čarodějky nepřehlédnutelný odpor k vytáhlému muži s dlouhými černými vlasy.

„Měly bychom jít, Jul," připomněla naoko laskavě a natáhla se k dceři, aby ji mohla políbit na tvář, „Alastor na nás bude čekat." Pobídla dívku k činnosti, když vlastní hůlkou odsunula polévku z plotny, vše uklidila a povypínala. Při pohledu na vysokého kouzelníka neopomněla zamumlat: „Chtěl jít se mnou, ale to by dnes asi Azkaban nezískal pouze jednoho adepta k pobytu..." Zákeřně se ušklíbla a protáhla kolem kouzelníka jako lasička. Juliette viděla, jak se Snapeovi na jazyku již formuluje uštěpačná poznámka, avšak kvůli dívce urážku polkl a nastolil na rtech pochybovačný úšklebek. Juliette jej nahněvaně plácla po rameni, když kolem něj odcházela za matkou. Odpustila si i krátký polibek na rozloučenou, aby matku zbytečně nedráždila.

„Buď opatrná," zašeptal za Juliette, když vycházela ze dveří, „s Malfoyem není radno si zahrávat."

Dívka přikývla, než srovnala krok s matkou a za tichého klábosení došly svižným tempem až k potůčku, za nímž se přemístily. Rychlé škubnutí v oblasti břicha, rozmazané vidění a matčina neochvějná ruka ji držela, dokud nestanuly na štěrkové cestičce před velkým sídlem. Moody již nedočkavě kouzelným okem šmejdil po zahradě za živým plotem, zatímco svým vlastním okem pobaveně přejel Juliette od hlavy až k patě.

„Můj lovec Smrtijedů je tady," zabručel potěšeně a zkroutil svoji zjizvenou tvář do něčeho, co připomínalo úsměv. Juliette naskočila husí kůže, ale i tak pozdravila a společensky přijatelně zareagovala.