Severus Snape

Zrcadlo z Erisedu

23.1.1988

Severus Snape (28), Juliette Nemesis (23)

ANI MĚSÍC PO INCIDENTU NENÍ VINÍK DOPADEN!

Kvůli značně poškozené paměti svědka nemá Ministerstvo v ruce žádnou stopu, kterou by mohlo viníka dosvědčit. Závažnou situaci komplikuje také fakt, že útržky vzpomínek napadeného ukazuji do řad bystrozorů, z nichž nikdo nechce prošetřovat své kolegy. Bystrozorka Agnes Nemesis (50) včera po uvržení podezření na bystrozorku Juliette Nemesis (23) vypověděla, že se její dcera v čase předvánočním i vánočním zdržovala doma. Tuto skutečnost potvrdili i další zaměstnanci Ministerstva. Paní Vivian Loudová (67) z oddělení Kouzelné údržby vypověděla: „Juliette onemocněla, a tak jsem jí v neděli ráno posílala cukroví. Agnes, její matka, úzkostně říkala, že má vysoké horečky, ale ať si nedělám starosti, že se o ni v její nepřítomnosti – chudák měla službu celé Vánoce – stará pan Snape (28)."

Juliette dychtivě otočila na další stránku.

Agnes Nemesis se vyjádřila též k Snapeově pochybné minulosti. „Snape byl Smrtijed, ale má dcera se s ním seznámila ještě v Bradavicích – tehdy nemohla tušit, co se z jejího kamaráda stane. Jejich přátelství mělo velkou pauzu v době, kdy se Snape hlásil k Vy-víte-komu, a moji přízeň stále nemá, přesto jako učitel lektvarů na Škole čar a kouzel v Bradavicích dokáže mé dceři v době nemoci ulevit a to je pro mě rozhodující." Soud uznal Juliette Nemesis za nevinnou a pátrání tudíž pokračuje.

Juliette šokovaně dočetla a zvedla modré oči ke Snapeovi, který vzpřímeně seděl v křesle.

„Lhala, aby tě ochránila," shrnul celý novinový článek do jediné věty. „Už tenkrát musela vědět, že jsme to byli my, kdo ukradl Morozko, a proto dělala alibi." Severus se ušklíbl, jako by si poprvé uvědomil kvality Juliettiny matky. „Sakra, je dobrá!" Nepohodlně se ošil.

„Musela to vědět ještě předtím, než jsem se v domě objevila." Prstem urychleně vyhledala větu, která ji zarážela nejvíce. „V neděli ráno," přečetla znovu Juliette. „Z Ruska jsme se vrátili v pondělí..."

„...a jed jsme vyzvedli až v neděli v podvečer," doplnil zamyšleně Snape. Drobná vráska mezi očima oznamovala, že se úzkostlivě snažil vzpomenout na všechny detaily. „Ta ženská s cukrovím se o tobě musela dozvědět minimálně den předtím, když ti něco poslala."

„V sobotu."

„V sobotu večer jsme se teprve přemístili."

„V sobotu večer šla do práce," zamumlala zadumaně a částečně vyděšeně Juliette. „Zaznamenala naše přenášedlo, proto šla potom na jistotu!"

„Jed jsem už předal, nemají na nás teď vůbec nic."

„Ale mamka to ví!" vyjekla kvílivě Juliette. Jediná osoba, kterou nikdy nechtěla zklamat... „Co mám dělat?"

„Už jsi byla doma, horší než při vyzvednutí věcí to nebude," konstatoval vlažně. Neměl tušení, že Juliette si na špinavou práci najala Lupina, jednoho z jeho úhlavních nepřátel z mládí. „Nebudu se tam ukazovat a všechno bude dobré," pochvalně si plánoval, protože nesnášel návštěvy Juliettiny matky a nyní se mu vyskytla skvělá příležitost se z dalších střetnutí vykroutit. „Nevídáte se snad na Ministerstvu?"

„Ani ne, dělám papíry Pošukovi, kdežto ona vede prohlídky."

„Když ji nepotkáš, nebude žádný problém. Musím ti říct, Juliette, že jsme vyvázli podezřele dobře, ale další spolupráci jsem odmítl. Nepotřebujeme galeony navíc, oba pracujeme a-"

„Ale my to nedělali kvůli galeonům," připomněla, přičemž se vzrušením zachvěla. „Je to vzrušující, nebezpečné..."

„A může nás to stát život," zmínil se šibalským úsměvem na rtech. „Taková zábava tady už byla," pokynul ke svému levému předloktí, „a já bych se nerad zase namočil. Tentokrát nám to vyšlo, ale příště bychom mohli skočit neměřitelně hůře." Juliette odložila noviny a měkce zavrtěla hlavou v nesouhlasu. Severus zvedl černé oči a tajemně se Juliette zeptal: „Jsi unavená?" Dívka nechápavě pohlédla na římsu, kde stály hodiny a ukazovaly pouhých pět hodin odpoledne. „Jestli ne, vezmi si plášť a pojď. Chtěl bych ti něco ukázat.

Přemístili se doprostřed ulice v Prasinkách, kde bylo liduprázdno. Studenti tento víkend neměli povolenou návštěvu a pochybné existence, které se stahovaly do hostinců, se ještě chovávaly ve svých skrýších, a tudíž mohla Juliette s vytáhlým kouzelníkem nerušeně vklouznout do hostince U Prasečí hlavy, kde je protivný hostinský po krátkém dohadování se Snapem pustil do jednoho z pokojů pro hosty v patře.

„Sem se postav," poučil čarodějku, obešel velký předmět a plynulým pohybem stáhl velké prostěradlo z krásného zrcadla. Okamžik obdivovala rám, než sklouzla pohledem na sebe a nevědomky zalapala po dechu. Musela rychle vyhledat očima Severuse, jenže stál mírně zapřen o rám a pobaveně ji pozoroval. Byl vedle zrcadla, ale zároveň v odraze...

Rozechvěle si všímala Snapeových vyhrnutých rukávů, které neodhalovaly Znamení zla. Za ruku držel chlapce s rozdrbanými vlasy a jizvou na čele, zatímco ona v náručí držela malý uzlíček. Věděla, že drží své vlastní dítě. Všichni čtyři se usmívali a vypadali šťastně, což Juliette bolelo u srdce nejvíc. Uvědomovala se, že nikdy v životě něčeho takového nedosáhne.

„Co je to, Seve?" donutila se zašeptat. Touha dotknout se obrazu ji drásala na kusy, přesto odolala.

„Zrcadlo z Erisedu. Brumbál s ním má nějaké plány a dnešní noc tráví tady," poklepal na masivní rám. „Zítra bude přeneseno do Francie k Flamelovi kvůli nějakému testování" povytáhl koutek do zkřiveného úšklebku, „ale je to tajemství. Pšš!"

„Taky tam vidíš...?" Nenacházela pro odraz v zrcadle slova. Ani když se jí Snape hrabal v hlavě, nic podobného v životě neviděla.

„Podle Brumbála v zrcadle vidíš to, co si ze srdce nejvíce přeješ." Pokrčil rameny. „Ještě jsem se sám nepodíval."

„Tak pojď," pobídla kouzelníka a za loket jej přitáhla k sobě. „Co vidíš?" Severus celý ztuhl, napjal se a černýma očima provrtával odraz v zrcadle, který Juliette neviděla, avšak někde uvnitř věděla, kdo stojí vedle vysokého, štíhlého kouzelníka v černém hábitu. Něžně si se Severusem propletla prsty a on je okamžitě zoufale stiskl. Utápěl se v iluzích zrcadla.

„Vidíš ji?"

„Co?"

„Lily," zamumlal lehkovážně, ale srdce ji svíral led. Možná viděl stejný odraz jako ona, jen ji vyměnil za Lily, její nevlastní sestru.

„Co? Ne, to ne!" vyhrkl přespříliš horlivě, z čehož Juliette okamžitě poznala, že nemluvil pravdu. „Já vidím... ehm... My dva... Vidím nás dva." Rychle zamrkal. „V podstatě vidím nás dva tak, jak tady teď stojíme... Možná na mě to zrcadlo správně nepůsobí."

„Já vidím naši rodinu i s Harrym."

Už jen tři roky a Harry nastoupí do Bradavic...