Severus Snape

Vánoce

24.12.1986

Severus Snape (26), Juliette Nemesis (22)

„Tohle je podlá zrada," zamručel nerudně černovlasý kouzelník v černém hábitu s uhlově černýma očima zavrtanýma do Juliette, drobné dívky v zářivě červených šatech. Přemístili se, jenže Juliette Severusovi neřekla předem, kdo bude cílem jejich společné cesty. Slíbila mu překvapení na štědrovečerní večeři, nicméně plnila spíše přání své matky, která odmítala trávit Vánoce bez dcery. „Jdu domu."

„Ne, Severusi!" sykla tiše a za ruku jej táhla skrze zahradní branku až na zápraží. Mudlovské domy v ulici byly nevkusně ověšeny barevnými žárovičkami, plastovými figurínami obtloustlých staříků v červeném a soby... „Opovaž se přemístit! Mamka nás pozvala – oba – na večeři."

„Možná bych byl otevřenější polibku od mozkomora," mumlal podrážděně, ale nechal se pomalu protáhnout až do domu. Juliette si s ním propletla prsty, aby působili na matku jako zamilovaný a šťastný pár, a z kabelky vytáhla velký balíček s karmínovou šálou. Severusova ruka v její dlani tuhla, stejně jako nepřívětivý úšklebek na rtech, ale dívka byla ráda i za to. Přestože si matka přála spíše návštěvu Kingsleye Pastorka, nakonec neochotně přikývla i na Snapea.

„Ach, Jul, to je dobře, že už jste dorazili!" nadšeně zvolala starší čarodějka a zvedla se od stolu, kolem kterého však sedělo mnohem více čarodějek než pouze vážená bystrozorka, Juliettina matka. „Sedněte si, za okamžik bude večeře," sdělila zvonivým hlasem a pokynula k židlím mezi Juliettinou babičkou, která se na oba vřele usmívala, a rodinnou známou, tetičkou Muriel, jejíž přísný pohled klouzal po jediném muži v místnosti.

„Ahoj, babi." Juliette se záměrně přihrnula ke staré čarodějce v hábitu s květinovým vzorem a pomačkanou špičatou čapkou na hlavě, aby nebyla vystavena křížovému výslechu staré čarodějnice, jež znala klepy a drby na celý kouzelnický svět.

„Neřekla jsi mi, že o Vánocích pořádáte sabat," zašeptal Severus ironicky, i když skrze spojené dlaně cítila napětí.

„Alespoň vidíš, o co jsi celé ty roky přicházel," odpověděla stejným tónem, ale ani ona se necítila zcela komfortně. Nikdy netrávili Vánoce s tolika lidmi, natožpak téměř s cizími.

Večeře probíhala idylicky, dokud se neservíroval pudink a nepřišla řeč na mladého kouzelníka, které se velice zdatně ujmula Muriel.

„Co na vás Brumbál viděl?" vyhrkla a ukázala kostnatým prstem na Snapea. „Ten starý blázen už neví, co by samou nudou vymyslel! Vytahovat Smrtijedy z Azkabanu... To je skoro stejně pobuřující jako to se starým Percivalem Brumbálem a Arianou..."

„Mami, dala bych si ještě skleničku," vyhrkla Juliette hlasitě, aby přeťala monolog.

„Jistě." Amfora se vznesla a tiše dívce, babičce i Muriel dolila. Růžolící babička pozvedla ruku k sedmému přípitku za večer. Snape netrpělivě zatnul čelist.

„Připíjím na šťastný život Juliette a pana Snapea!" Roztřesenou rukou pozvedla číši a zářivě se na všechny usmála. „Mějte se rádi, děti." Juliettina matka se pouze křečovitě usmála a naklopila do sebe panáka rybízového rumu. Juliette poznala, že se jí varovný večírek pro Snapea vymkl z rukou.

„Stejně jsem žehnala i naší Molly, Margaret," protáhla výsměšně Muriel, „a když vidím, kam ji to dovedlo s Weasleyem... Doufám, že mladý pan Snape nebude tak nezodpovědný. Kolik plánujete dětí?" zeptala se přímo. Juliette zaskočila tekutina v ústech a Snape sebou trhl, až potřísnil červené šaty své společnice dýňovou šťávou. Zmínka o dětech přitáhla pozornost i dalších šesti čarodějek.

„Tetičko Muriel, my-"

„Nechceme děti," zavrčel tiše Snape, jenž hůlkou spěšně sušil Juliettina zamokřená stehna. „Juliette se věnuje kariéře."

„A čemu se věnujete vy?" vrazila mezi ně klín Muriel.

„Ano, to je správná otázka," přisvědčila Juliettina matka s novým zápalem.

„Výuce... studentů v Bradavicích?" řekl roztržitě Snape, čímž jakoby potvrdil, že lže.

„Neteř mého bratrance Narcissa říkala, že pomáháte Luciusi Malfoyovi doplnit sbírku jedů," nechala se slyšet přítelkyně Juliettiny matky, která doposud pouze tiše přihlížela a rýpala se lžičkou v domácím pudinku. „Musí to být náročná práce."

„On má Malfoy sbírku jedů?" vyhrkla Juliette a podobně jako její matka se na židli napřímila. „Je to legální?" Juliettine matka pouze tiše zavrtěla hlavou.

„Musíte být talentovaný, když si Lucius a Abraxas vyžádali právě vaše služby," pokračovala štíhlá čarodějka s platinovými vlasy, která se zjevně chtěla zamlklého Snapea zastat a dodat mu sebevědomí, jenže celou situaci pouze komplikovala, což samozřejmě neopomněla postřehnout Muriel.

„Talentovaný Smrtijed," vychutnávala si na jazyku, „je neobvyklá kombinace, když se podíváme na dlouhou řadu neschopných patolízalů... Pamatujete na Lestrange? To byl takový..." Juliette pod stolem pohladila Snapea po zakrytém předloktí, na kterém se nacházelo Znamení zla, dokud nedoputovala dlouhými prsty k dlani. Uchopila černovlasého muže za ruku a jednoduchým posunkem vyzvala Severuse, aby se postavil. Následovala jej.

„Moc se omlouváme, ale jsme unavení," mluvila mírně a pohladila babičku po rameni, „půjdeme si lehnout."

„Máte nahoře přichystaný pokoj," připomněla nesoustředěně matka a máchla rukou ke schodišti.

„Dobře," souhlasila Juliette, jelikož už neměla dostatek sil, aby se pouštěla do sporů v přítomnosti Muriel a dalších rodinných přátel. „Dobrou noc!"

„Dobrou noc!" ozvalo se sborově jídelnou, jen Snape neřekl jediné slovo. Tiše vyšel za Juliette schodiště, prošel chodbou a vstoupil do dívčina pokoje, který se od let studií vůbec nezměnil. Všude stály fotografie spolužáků, Lily, Pottera...

„Proč jsme tady?" utrhl se na dívku okamžitě, co zavřel dveře a zajistil místnost kouzlem, aby ani hláska neopustila pokoj. Okamžitě si začal povolovat upnutý hábit. „Přišelo ti jako skvělý nápad u mě provést výslech na Vánoce? Jestli sis myslela, že mě obměkčíš, spletla ses."

„Seve-"

„Seve, co? Udělala jsi ze mě naprostého idiota a nasadila na mě bystrozory! Tvá matka nás ubytovala tady jen z toho důvodu, že mi právě teď zbylí bystrozoři prohledávají dům." Nervně vytasil hůlku a nechal černý plášť zmizet společně s vestičkou. Stál pouze v bílé košili uprostřed malého pokoje.

„Chtěla jsem strávit Vánoce se svou rodinou – tebou, mamkou a babičkou –, o nikom dalším jsem neměla ani zdání! Myslíš, že mě tetička Muriel nějak těší? Ne, nejsem o nic raději než ty, ale na mě nemají co vyštrachat..." Vrhla nevraživý pohled na muže. „Já před tebou tajemství nemám, Severusi!"

Černovlasý kouzelník zaskřípal zuby a těžkopádně usedl na povlečenou postel. „Pomáhám sběrateli, neplánuji vyvraždit Ministerstvo."

„Pomáháš Smrtijedovi! To je totéž."

„Stále zapomínáš, že i já jsem Smrtijed!" Přetáhl si košili přes hlavu a Znamení zla vystavil před čarodějku, která se stěží vymotávala z červené róby.

„A ty zapomínáš, že jsme pár!" vyjekla dříve, než si uvědomila, co řekla. Z očí se jí již hrnuly slzy. „Chtěla bych, abychom byli..."

„Juliette, nemůžeme být pár, pokud mi nebudeš důvěřovat! Řekl jsem ti, aby ses o mě ani Malfoye nezajímala, ale ty jsi na mě poslala nejhorší čarodějnice Anglie."

„Nevěděla jsem o nich," hlesla tiše. Stáhla si silonky a jen v kalhotkách ulehla do postele, kam se brzy vtěsnal i Severus. Naučeně ji objal kolem pasu a prsty pročísl hnědé vlasy, aby je odhrnul ze smutného obličeje dívky. Společně tiše leželi dlouhé minuty, než Juliette plačtivě zašeptala: „Jednou bych chtěla dítě."

„Ale, Juliette!"

Myslíte, že někdy docílí Juliette svého?