Severus Snape

Tepané srdíčko

19.7.1989

Severus Snape (29), Juliette Nemesis (25)

Rozpálené čarodějčino tělo se v křeči napnulo, nehty se zaryly do zad jejího milence a ústa opustil dlouhý táhlý stén, načež v reakci na něj muž zintenzivnil své pohyby. Juliettiny kotníky tiskly útlé boky Severuse Snapea k sobě. Vdechovala kouzelníkovu vůni, zatímco ji v obličej lechtaly černé vlasy a rty nepořádně líbaly každičký centimetr kůže, než i on v euforii nevyvrcholil. Ve ztuhlé tváři se zavřenýma očima a mírně pootevřenými rty se zračila nepopsatelná úleva, kterou mu dokázala způsobit pouze ona. Juliette šťastně sledovala Severuse a věděla, že nikdy žádná jiná už takový pohled nezažije, nepocítí absolutní důvěru v takto intimní chvíli s obvykle odtažitým profesorem lektvarů a bývalým Smrtijedem. Byl pro Juliette tak zapovězený, že nedokázala odolat...

Procítěně se líbali, zatímco zpocený muž z dívky vyklouzl a obezřetně se položil vedle ní. Za oknem zuřila plískanice a do pokoje protahoval netěsnícím oknem studený vzduch, až se těžká záclona komíhala. Chladný vánek zchlazoval Juliettino vroucí tělo, avšak její tvář pod Snapeovou dlaní sálala i nadále, zatímco Severus jemně ochutnával rozechvělé rty.

Takto krásné ráno s mužem již dlouho nezažila – obvykle byla nucena brzy ráno vstávat a odcházet do práce, ale dnešní středu si vzala volno, aby své vlastní narozeniny mohla strávit s mužem, kterému patřilo celé její srdce. Natiskla se na kouzelníka za potřebou tepla, neřešila, že by v první řadě potřebovala sprchu.

„Všechno nejlepší!" Odvrátil se, aby zašátral v nočním stolku, ze kterého vytáhl malou, nepříliš vzhlednou krabičku, kterou vložil čarodějce do dlaní. Jemný zlatý řetízek s drobným tepaným srdíčkem. I když by možná mnohá žena očekávala zásnubní prsten, pro Juliette takovýto dar měl nevyčíslitelně vyšší hodnotu.

„Miluji tě!" zamumlala do ticha dlouhé minuty po všem, kdy si pouze užívala tepnou mužskou hruď a důkaz jeho lásky pověšený na krku. Severus místo odpovědi zabořil nos do hnědých vlasů.

„Seve?" zašeptala znenadání. „Ty jsi znal Bellatrix Lestrangeovou, že? Ještě předtím..." Odhrnula si vlasy za ucho a zvedla pohled, aby viděla na Severusova nehezky se mračící ústa. „Jaká byla?"

„Šílená," ucedil odměřeně.

„Myslela jsem jako žena." Ušklíbl se, ale podle mlčení Juliette poznala, že pochopil... „Slyšela jsem, že byla krásná, okouzlující... geniální."

„Jednoznačně byla jiná než všechny ostatní," začal ostražitě.

„Líbila se ti?" Juliette se nesnažila dostat Severuse na tenký led, ač se to tak mohlo zdát, ale čím více o čarodějnici přemýšlela, tím více prahla po informacích. Z matčina pohledu byla téměř dokonalá, ale nedokázala si ji představit vedle neduživé Narcissy Malfoyové, která více než vlastní kouzla používala ta domácího skřítka – ani omylem nebyla duelovou přebornicí, jak se traduje o Bellatrix.

„Juliette, víš, že jsem měl v té době zájem o někoho jiného. Navíc je o dost starší. Myslím, že o celých devět let..." Černé oči se setkaly s modrýma. „Nerad bych rozebíral svoji minulost."

„Nechci rozebírat tvoji minulost, ale její. Ta každoroční práce s přezkoumáním jejího případu mě nutí se zajímat o ni i jako o člověka. Třeba bych jí mohla pomoct," zažertovala, což se však neshledalo s kýženou reakcí. Severusovi se rozšířily zorničky.

„Nad tím ani nepřemýšlej!" sykl. „Ona nemá hranice jako ostatní Smrtijedi, byla nejvěrnějším nohsledem Pána zla a nikdy z této pozice nevystoupí. V Jeho jménu bude vraždit všechny mudlorozené, dokud ji Brumbál nezastaví."

„Brumbál? To je až tak talentovaná?"

„Ona byla nejlepší," zamručel, což se Juliette nepatrně dotklo. Jí nikdy nevěnoval takovou poklonu. Za každé situace byl vždy lepší než ona, což si oba uvědomovali. „Zákeřná, lstivá a hlavně talentovaná."

„Obdivoval jsi ji?"

„Když jsem Pánovi zla podlehl, chtěl jsem být jako ona. Mít stejnou pozici, stejnou důvěru Pána zla, vést Smrtijedy, když měl Pán zla příliš záležitostí... Ona se vymanila i z vnitřního kruhu Smrtijedů a stala se jakousi královnou."

Juliette bez dechu sledovala nostalgicky naladěného Snapea, jemuž z potemnělých očí sálal respekt.

„Ale byla vdaná za Lestrange," namítla tiše.

„V té době nás více zažívalo zklamání."

„A byla krásná?" zeptala se uneseně. „Viděla jsem ji v Azkabanu," Severus spěšně promnul Juliettina záda, aby se ujistil, že je v pořádku, „a vypadá příšerně. Jen se nevymlouvej, že byla starší, vdaná a ty jsi byl zakoukaný do Lily – hezkou ženu poznáš."

Těžce si povzdechl, ale nakonec rezignovaně přiznal: „Kdybych v té době nestál o Lily, byla by to přesně taková žena, o jakou bych se chtěl ucházet."

„Takže byla krásná?"

„Nejen to, byla mocná a prohnaná. V její přítomnosti jsem si vždy uvědomil sílu čistokrevných a cíl Pána zla, ke kterému jsme směřovali. To, že byla neobyčejně pohledná, byla pouze přidaná hodnota už k tak velkolepé čarodějce. Všichni jsme z ní měli respekt, ale neznám jediného Smrtijeda, jediného muže, který by ji dokázal přehlédnout."

„Páni!" vydechla fascinovaně Juliette. Oba její milovaní lidé obdivovali ženu, kterou zbytek světa nenáviděl. Juliette se nacházela nyní někde uprostřed. Po mučení Longbottomových Bellatrix nemohla být při smyslech, avšak její minulost z ní dělala drahokam kouzelnické společnosti. Nadaná, cílevědomá, inteligentní a krásná – taková chtěla Juliette vždy být. „Když tě tak slyším, zamilovala bych se do ní také," zažertovala a dloubla kouzelníka do žeber.

„Jsi jí podobná," zamumlal upřímně.